Operace A-501-A ✓

Odlet, 2. část

Ahoj, jen pro ty, co četli původní  verzi předchozí kapitoly - změnily se skafandry, protože Grogu mi řekla, že se mi v černém skafandru upečou XD  Proto vám sem ještě jednou dám ten popis, kdo četl už verzi po 30. 7. 2023 tak to může přeskočit.

„Byla jsem ráda, že doba pokročila a skafandry byly více obtažené a podobaly se trochu plaveckému neoprenu. Skafandry vypadaly úžasně. Byly v bílé barvě, na bocích měly fialové skvrny, na stehnech, ramenou a šikmo přes hruď a břicho se táhly tenké fialové proužky. Na kolenou a loktech naopak byly černými proužky obkroužené chrániče a vlevo na hrudi jsme měli černé logo Cosmos Way a fialovými písmenky název operace. Na pravém rameni se nám leskla americké vlajka. K celému skafandru byla i helma ve stejných barvách a hrudní plát ze speciálního materiálu, který se spojoval řemínky kolem ramen a k opasku kolem pasu a držel batoh. To všechno ale čekalo v lodi."

A teď už můžeme začít, snad se vám bude tahle kapitola líbit. Ještě uvidím, kolik vyjde kapitol příští týden, buď jedna nebo dvě, taky si chci nějaké nechat na horší časy až nebudu stíhat.

31. 11. 2076, Severní Amerika, USA – Richard Shipper, ředitel Cosmos Way

Byli tu majitelé UNIVERSE, Diana Gaziová, stará dáma nad hrobem, shrbená a o holi. Přesto neztrácela svou autoritou a celou rodinu peskovala. Jejího manžela jsem měl raději, ale ten již zemřel. Pak tu byla Emma Gaziová a Xavier Gazi, její dvě vnoučata. Emmu jsem měl hodně rád, všichni ji podceňovali a považovali za reklamní tvářičku. Ve skutečnosti ale jen vyčkávala, až Xavier převezme úplné vedení firmy po babičce a povedou UNIVERSE společně. Jejich otec, syn Diany, byl vyděděný a odstřihnutý od rodiny, jejich matka zemřela při autonehodě.

Další tu byl ředitel UHS, starší pán s šlechtickou rodovou linií. Pan hrabě měl šmrnc a všichni ho měli rádi. Společnost vedl po smrti své milované ženy, kterou zabil jakýsi experiment. Bylo jejím přáním, aby impérium, které vybudovala za účelem vědy, neupadlo v zapomnění. Neměli děti, ale povídalo se, že starý pán má nade vše rád svého prasynovce Philipa, který by mohl v budoucnosti organizaci převzít. Původně jsem měl UHS řídit já, ale nakonec z toho sešlo a zůstala mi jen CW, za což jsem byl rád.

Rozhovory s hvězdami dnešního dne byly hotové, Dragonfly se otočil k hale, kde se ozvalo hučení automatických vrat a charakteristické hučení ohně v motorech. „A tady je naše kráska," zvolal do mikrofonu. Áďa vystrčila čumák a ladně klouzala vpřed. Byl to dechberoucí pohled. Černá lesklá barva se zatřpytila na slunci, ozdobená fialovými spoji a prvky. Na jejím boku kus za kokpitem byl bílým písmem napsaný nápis A-500-A. Leskla se, z motorů šlehaly plameny, které ji brzy vyzdvihnou do vesmíru. Zatím jela podobně jako letadlo, podobala se velikánské stíhačce, ale jakmile odstartuje, čumák vystřelí kolmo k nebesům. Až ve správné výšce se raketa opět otočí na rovinu a bude možné ovládat její pohyb.

Sledoval jsem jednotlivé členy svého týmu. Štír vypadal zamyšleně, když se díval na kolos před sebou. Touhle chvílí to bylo neodvratné a oni si to nejspíš uvědomovali. Dragonfly sledoval své veledílo se směsicí úžasu a hrdosti. Z tváře Fénix jsem nic nevyčetl, ale Farfalla byla celá zrudlá, na tvářích měla stopy po slzách a další se jí draly do očí. Topo se nevěřícně usmívala a otřela si zvlhlé oči. Gamuza se smál a dloubl loktem do Dragonflye.

Vypadali konečně jako rodina. Stmelil je doslova poslední okamžik jejich pobytu na Zemi. Nejspíš to na ně plně dolehlo teprve teď. Místo za přepážkou vyhrazené jejich rodinám tak, aby je viděli jen jejich příbuzní a zaměstnanci naší organizace přitahovalo celou dobu během rozhovorů pohledy odlétajících bližních, ale teď všechny pohledy k sobě přikovala přijíždějící  A-500-A.

Farfalla se zhluboka nadechla. Dragonfly se na ni usmál, chytil ji kolem ramen a něco jí pošeptal, čemuž se zasmála. Z druhé strany ho chytil Gamuza, který ho poplácal po rameni. Přitáhl si k sobě Topo, ke které se nalepil Štír a ten donutil Fénix zařadit se do jejich řetězu. Protočila oči, ale tentokrát nic nenamítala a nechala se obejmout šéfem kolem ramen. Fotoaparáty cvakaly, kamery natáčely na plné obrátky a lidé jásali.

Áďa zastavila pod pódiem a zablikala směsicí světel, jako by zdravila své cestující. Vydala protáhlý jemný tón a pomocný pilot opustil loď. Tým se přesunul k její špičce a vyfotili se. Štír s Farfallou byli na krajích, Ethan klečel uprostřed a Topo, Gamuza a Fénix byli uprostřed.

„Sbohem a šťastnou cestu!" zaburácel do mikrofonu Xavier. Byl čas.

Přešel jsem k nim, naposledy si s každým potřásl rukou a sledoval, jak nastupují. Bylo skoro hmatatelné, jak se jim nechtělo nasednout a odejít. Viděl jsem částečně za přepážku, kam se upíraly pohledy odcházejících. Byly tam celé rodiny, děti, sourozenci, rodiče.

Najednou už byl konec. Dveře se zatáhly, celá raketa se rozsvítila, fialové prvky zazářily a začala se otáčet, aby odjela na startovní pozici. Jakmile byla dost daleko ve vyznačeném bílém obdélníku, zabrzdila a z motorů, které vypadaly jako žhnoucí uhlíky, vytryskly jasné fialové plameny, vytáhly se potřebné stojany, které byly zabudované pod motorem u ocasu. Celá loď se začala otáčet špičkou vzhůru. Křídla se natočila do správného úhlu, motory hučely čím dál hlasitěji a neskutečné množství kouře zakrylo výhled.

V reproduktorech to zapraskalo a ozval se mužský hlas. „Start za tři," jas motorů se trochu zjemnil, „dva," hukot nabral neskutečných obrátek a oči mi z náhlého jasu plamenů šlehajících z motorů začaly slzet, „jedna," zkřivil jsem tvář z mocného burácení. Motory jely na plné obrátky, „TEĎ!" Ze zadního a největšího motoru vytryskly plameny a raketa se s jemným škubnutím odlepila od země a vzlétla k nebi. Sledoval jsem vzdalující se tečku a nevnímal hluk a jásot. Tahle mise nebyla tím, čím se zdála na první pohled. Možná jsem udělal chybu, že jsem s touhle šíleností souhlasil. Může je to stát život.

Podíval jsem se směrem k příbuzným. Nikdo se na mě nedíval, jen otec Fénix, který nepatrně kývl hlavou se spokojeným úsměvem. Ta holka tam neměla co dělat, mohla by ohrozit naprosto všechno a on to moc dobře věděl. Stejně mě ale dotlačil k tomu, abych ji tam poslal. V tu chvíli, když jsme se dívali jeden druhému do očí, jsem Pierce Milagra začal nenávidět.