Operace A-501-A ✓

Ano?

25. 11. 2075, Francie, Paříž – Štír, č. 3835

Když bydlíte v Paříži, máte tu výhodu, že nemusíte platit za to, abyste mohli vzít svoji přítelkyni na romantický výlet. Stačí vyjít z domu. Nebo v mém případě na terasu našeho prostorného bytu, který měl úchvatný výhled na noční osvětlené město.

Terasa vypadala úchvatně. Patricia skoro každý týden přitáhla domů nějakou květinu a pak ji láskyplně sázela do květináčů. Často jsem musel uznat, že záplava rozličných květů, vůní a šlahounů plazících se po zdech je opravdu nádherná. Terasa byla ze tří stran obklopená zdmi bytového domu, ale strana do ulice byla otevřená se zdobeným zábradlím, skrz které se proplétaly bílé květy. Stolek na sobě měl bělostný ubrus a na něm už byly připravené svíčky, které jen čekaly na zapálení. Nechyběly skleničky na víno a váza s červenými chryzantémami, které Pat považovala za symbol našeho vztahu. Všude podél zdí, na zábradlí i na zemi stály shluky svíček a mezi zdmi byly rozvěšené lampionky. Po zemi byly rozházené plátky růží.

Eric vešel za mnou na terasu a vytřeštil oči. „Nepřehnala to trochu?"

Oba jsme sledovali Denise, která pobíhala sem a tam a všechno kontrolovala, upravovala a vylepšovala. Byla docela malého vzrůstu, ale odjakživa byla energická. Vlasy trochu pod ramena měla světle hnědé, tmavé oči a všudypřítomný úsměv. Tváře měla rudé rozčilením a několik pramenů vlasů jí vyklouzlo z culíku. Vytahané tričko nedokázalo schovat těhotenské břicho.

Denise ke mně přihopkala a opřela se o mě. „Tak, co tomu říkáš?" Spokojeně se rozhlédla.

Zaváhal jsem. Sotva sem Paty vejde, bude jí jasné, že tohle jsem rozhodně nepřipravil sám. „Není to trochu moc?"

Eric se štěkavě rozesmál. „Trochu? Miláčku, nechci se tě dotknout, ale je to jako klišé, které si před tebe stoupne s takovým tím otravným sladkým úsměvem, vlepí ti facku, až chytneš druhou o zem a přitom se ti rozpadne lebka na dva kusy."

Denise ho sledovala ledově klidným pohledem. „To bylo vyčerpávající. Spaní na gauči ti bude taky znít jako klišé?"

Eric zalapal po dechu. „Za co?"

„Za blbý kecy, zlato," sladce se usmála a nechala se Ericem vzít kolem pasu na usmířenou.

Znovu jsem si prohlédl místo, kde jsem měl požádat svoji přítelkyni o ruku. Byli jsme spolu osm let, měli spolu pětiletého syna a tříletou dceru. Zasloužila si, aby to bylo dokonalé. „Denise, já nevím. Já bych tohle nikdy sám neudělal."

Denise protočila oči. „Jo, protože jsi vyrostl s tím volem, kterému jsem kvůli nějaké dočasné ztrátě rozumu řekla ano. Ten mě o ruku požádal v pizzerii, když jsem šílela kvůli prezentaci, kterou jsem měla za patnáct minut. Díkybohu, aspoň ho nenapadlo to dát do té pizzy, jinak by zůstal do smrti single." Vyměnil jsem si pohled s Ericem. Cítil jsem, jak mi cukají koutky, tak jsem raději pohled zabodl do macešky v truhlíku, aby si Denise ničeho nevšimla. Ve skutečnosti to měl v plánu, ale s Pat jsme mu to vymlouvali celé týdny. Nakonec nás poslechl a neudělal to.

„Myslíš, že se jí to bude líbit?"

Denise mě poplácala po paži. „Bude nadšená, Dane. Je to klišé, samozřejmě, že ano. Jenže ona miluje klišé, čehož by sis všiml, kdybys pokaždé nespal, když se s ní díváš na romantické filmy."

„Já nespím."

Denise jen povytáhla obočí, ale nechala to být. Místo toho se rozhodla všechno shrnout. „Ty vyzvedneš Pat v práci. Půjdete se projít, my pohlídáme Kevina s Riley a budeme tady. Rozsvítíme svíčky, jakmile napíšeš, že se blížíte. Vezmeme děcka k nám a vy máte celý večer volno."