Řízeni adrenalinem

2.

Cole

Prohrábl jsem si zlaté vlasy, co mi trčeli do všech světových stran. Díval jsem se na svůj strhaný odraz do zrcadla. Pod modrýma očima jsem měl tmavé kruhy jako jeden z pozůstatků probdělé noci, z které si asi tak třetinu nepamatuju. Vzpomínám si jen na ty panáky a piva. To jak jsme se s kukama smáli nějakému přiblblému vtipu, co z někoho vypadl a tu krásnou černovlásku z dlouhýma nohama, která se o mě otírala při tanci a mrkala na mě těma dlouhými řasami, který bez tak nebyli pravý.

Nahnul jsem se nad umyvadlo a studenou vodou si opláchl obličej. A pak ještě dvakrát aby mě to pořádně probralo. Zkontroloval jsem čas na hodinách, když jsem si je připínal na zápěstí. Bylo půl desáté. V deset jsem měl sraz z klukama na koupališti. Tobiáš tam spunktoval jakýsi prapodivný sraz s klukama od nás z klubu, s kterými jsem prakticky vyrostl a vídám je skoro každý den. Po dlouhé době to bylo konečně něco, na co jsem se vážně těšil.

Hodil jsem na sebe džíny s trikem a koženou bundou. V předsíni jsem se obul a čapnul klíčky od auta. Svojí krásku jsem se pro tentokrát rozhodl výjimečně nechat v garáži. Sáhla jsem raději po klíčcích od Forda Mustanga S550 šesté generace. Měl jsem takový pocit, že ta banda pak bude chtít odvést domů. Dost mi k tomu i napomohla esemeska od Jacka, v které se ptal, jestli si vezmu auto.

Nastartoval jsem tedy svého miláčka a chvíli se zaposlouchal do vrnění jeho motoru, než jsem ho přerušil zapnutím radia. Nastavil jsem tam svou oblíbenou stanici, na které převážně hrají rock a metal.

Vyjel jsem z jedné z ‚bohatších' čtvrtí v New Yorku a na jel na silnici, která mě dovede přímo na koupaliště. Jen jsem se modlil, aby bylo kde zaparkovat a já nemusel další půl hodiny objíždět několik bloků a hledat si místo kam na chvíli odstavím tohohle brouka.

Nakonec jsem nikam jinam jezdit nemusel, zahlédl jsem jeden volný flek přímo tři místa od vchodu. Nemohla být moc dlouho prázdné. Už jsem si tam najížděl, když mi do cesty vběhla bruneta. Málem jsem jí srazil. Nedupnout v čas na brzdu, tak tu žábu mám na kapotě, jen to hvízdne.

Zaparkoval jsem a vylezl spěšně z auta. Lhal bych, kdybych řekl, že to bylo všechno v klidu. Ta sebevražedkyně zrovna klečela na chodníku a vázala si tkaničku. Bezstarostně a v celku uvolněně si přitom pískala.

„Seš normální, anebo úplně slepá?!" Vyjel jsem na ní hned, co jsem dálkově zamknul auto.

„Co řveš?" Odsekla bez špetky zájmu.

„Vlezla jsi mi pod auto, tak promiň, že tu teď před tebou neklečím a nezpívám ti ódy o tvé urozenosti!" Rozhodil jsem naštvaně ruce do stran.

„Dobře omluva se přijímá," přesladce se usmála. „dědku nerudná." Dodala vzápětí a stále si na rtech udržovala falešný úsměv.

„Komu říkáš dědku? Tobě nebylo evidentně ještě ani dvanáct." Poukázal jsem na její růžový tričko s jednorožcem a vlasy spletené do dvou copů. „A ještě se tu chováš jako by ti tu všechno patřilo."

„Vrať se do autoškoly blbe." Prskla otráveně.

Odfrkl jsem si. „S krávou se tu hádat nebudu. Jdi se napást a při cestě na louku laskavě neskákej nikomu pod kola. Málem jsi mi totiž poškrábala lak." Utrousil jsem povýšeně, když jsem kolem ní procházel k pokladně a dál si jí nevšímal.

„Jeden dospělí." Usmál jsem se na mladou blondýnku, která seděla za kasou. S červenými tvářemi si ode mě vzala peníze a stále se na mě při tom culila. Nejspíš mě znala. Poslední dobou se mi to stávalo často. Dívky na mě lačně pomrkávali a snažili se mě okouzlit, a když jsem se s nimi dal do hlubšího rozhovoru, vyptávali se mě jen na závody. Jednou to bylo fajn. Po druhé to bylo stále ještě milé, ale po třetí už mě to začalo otravovat. A tahle holka vypadala jako ukázková má fanynka.

„Brácha a co já?" Ozvalo se pisklavým hláskem a ta copatá holka se vynořila přímo vedle mě.

„Ignorujte jí." Doporučil jsem slečně a věnoval jí jeden ze svých laškovných úsměvů, na které letí všechny holky. Ne že bych se u téhle musel nějak moc přemáhat. Z jejích očí přímo svítilo, že je ze mě už teď vlhká. Třeba se později za ní i stavím.

„Já jsem tady s ním, ale on se na mě zlobí!" Zafňukala a do mě se vlil vztek. Pokladní mi podala dva lístky, jeden dospělí a jeden dětský a vrátila mi peníze. Než jsem se nadál ta copatá potvora mi jeden lístek vytrhla z ruky a mžiku zmizela za branou koupaliště. Nezbylo mi nic jiného než zatnout zuby a jít hledat flek, který zabrali mí kámoši a doufat, že než k nim přijdu, tak vychladnu.

„Á už jsme si mysleli, že ses na nás vykašlal." Zacvrlikal vesele John. Zakoulel jsem nad jeho narážkou očima a svezl se k nim na deku.

„Měl jsem hádku na parkovišti s jednou copatou Cácorou, co mi skočila pod auto a pak se ke mně ještě vetřela u pokladny a nechala si ode mě koupit lístek." Řekl jsem zcela nabroušený a sundal ze sebe koženou bundu. Stále jsem musel zatínat zuby jen, co jsem na ní pomyslel.

„Třeba tě chtěla sbalit." Nadhodil Jack se škodolibým úšklebkem.

„Jasně dvanáctiletá holka." Pohrdavě jsem si odfrkl a pobaveně nad jeho hypotézou zakroutil hlavou.

„Třeba tě zná!" Přidal se Joe a tvářil se u toho jako by rozlouskl nejtěžší hádanku na světě.

„Ha ha moc vtipný." Zašklebil jsem se na něj, ale popravdě i mě tahle možnost už napadla. Jen mi k tomu neseděl ten její postoj a drzé chování. Většinou mě všechny mý fanynky milovali, lepili si moje fotky na zeď k posteli a před spaním k nim vzdychaly. Ještě jsem nepotkal holku, co mě zná a nechce po mě autogram, fotku a v poslední řadě dítě.

Otočil jsem raději svou pozornost ke dvěma brunetkám, co si tu s klukama seděli na dece jen v bikinách a přihlíželi našemu rozhovoru. Do teď jsem je přes svůj vztek nezaregistroval, což byla chyba fatálních rozměrů. Byli děsně sexy.