Řízeni adrenalinem

23.

Cole

Upokojit zmatenou Miu, která si nepamatovala ani samotného Marka, bylo vážně těžké a zdlouhavé. Byla paličatější, než jsme kdokoliv čekali. Děda jí na konec musel píchnout něco na uklidnění, po čem usnula na gauči.

Měla všech tichý obdiv. Přesto že byla domlácená a měla jen pár hodit po operaci, pořád se s námi prala.

Odnesl jsem jí do patra do postele, kde už jednou nocovala. Byla tak zranitelná, když spala, že se mi ani nechtělo věřit, že to je ta samá prostořeká dívka.

Přikryl jsem jí peřinou až po bradu. Její tvář byla klidná, i když na ní byli malé známky po nehodě, stále byla krásná. Nedalo mi to. Musel jsem. Lehce jsem se dotkl pramene jejích hnědých vlasů a shrnul jí ho z čela. Nepatrně se zavrtěla a vydala ze sebe bolestné zasténání. Ujistil jsem se, že se nevzbudila a pak se vydal za klukama dolů do kuchyně. Vonělo to tam kávou a smaženou slaninou.

„Počkej, ještě jednou. Jen jestli to dobře chápu." Slyšel jsem říkat Jacka sedícího u stolu naproti Markovi. Joe pil nějaký vyprošťovák, děda zase kávu a táta dělal všem snídani. A John poslouchal stejně jak Jack. Stejně napjatě.

„Ano." Odsouhlasil mu trpělivě Mark.

„Takže..." Začal. „Dante je její bratr." Mark souhlasně zabručel. „A byl to tvůj kámoš." Další souhlasné zabručení. „A sedí za mlácení Mii a zabití jejího otce." Zaraženě jsem zůstal stát kus od nich. Zamrkal jsem a snažil se zpracovat to, co z něj právě vypadlo.

„Ne ne, vážně to ten debil pochopil špatně." Rozčiloval se Joe a plácl se dlaní do čela.

„Slovník v mém domě hovada!" Napomenul nás táta od sporáku. Nikdy jsem nechápal, jak ho může vaření uklidňovat. Mohl chodit hrát golf aby si vyčistil hlavu z práce. On vaří! Já si namůžu stěžovat. Sním prakticky všechno.

„Poslouchal si vůbec Marka, když to vyprávěl?" Káral ho dál Joe. Vůbec jsem nepobíral co se tu děje.

„Jasně že jo!" Bránil se Jack.

„Evidentně ne, protože kdyby jo, tak se nemusíš furt ptát!"

„Prostě a jednoduše ještě jednou, aby se pak nemusel ptát i Cole." Zaprosil John a zase jako vždy tak utnul hádku v zárodku. Mark přikývl a zhluboka se nadechl.

„Mia žila jen s tátou a s bráchou Dantem, který byl můj fakt dobrý kámoš."

„Počkej, tak proč si tě nepamatovala?" Zarazil jsem se.

„Dante rozděloval rodinný a zábavný život a nikdy je moc nemontoval do sebe. Co si taky budem, byl to prevít. Já třeba o Mie věděl jen z vyprávění, když se Dante ztřískal." Vysvětlil a pokrčil rameny. Zřejmě tomu taky zrovna dvakrát nerozuměl.

„A jejich máma?" Zvídavě povytáhl obočí Joe.

„To je společenské tabu. Ani jeden o ní nikdy nemluvil, a když s Dantem někdy na to přišla řeč, raději odcházel."

„No, dobrý to jste odbočili, vrať se k podstatnému." Vybídl ho netrpělivě Jack.

„S Dantem jsme si založili autoservis. Oba jsme potřebovali prachy. Jejich otec byl dost neurotický a tak se stalo, že sem tam Mia jednu schytala. Tedy když už byla doma, protože tam někdy nechodila ani spát. Stále si pamatuji, jak Dante zuřil, když přišel domů z práce a ona nikde, otec v lihu nevědící o sobě. Tenkrát jsme jí všichni hledali tři hodiny.

Dante byl vždycky tvrďák, ale ona byla jeho jedinou slabinou. Koho by nebyla, i mě si obmotala kolem prstu. Nespoutaná střela." Zasněně se usmál. Kdyby se nám nesvěřil, že je gay, vsadil bych se, že jí miluje.

„A drzá." Doplnili jsme ho všichni jednohlasně a pak se tomu zasmáli.

„Jo prostořeká to ona byla vždy a možná proto jí i otec bil. Dante byl vždy rudý vzteky, když na ní viděl jakoukoliv modřinu. Tušil, že jí otec bije, prý byl na ní, čím byla starší přísnější, ale ona to vždy popřela, když se jí na to zeptal. Pěnil a nadával. Bože jaký on měl k ní ochranitelský pud.

Jeden čas byla furt v problémech a dostávala se tam schválně, jen aby si získala jeho pozornost. To jsem si vždy myslel, když přišel navstekaněj, že musí zase řešit něco, co vyvedla. Možná to spíš dělala i proto, že nechtěla být doma sama.

No, a když jí bylo asi kolem čtrnácti, tak jí zbil do krve, že se ani nebyl schopná postavit na nohy. Dante to nemohl rozdýchat a tak ho chytil pod krkem, vyhrožoval mu a řval na něj, že se to už nikdy nestane. Otec se mu vysmál a provokativně jí druhý den zbil znova, bez sebemenšího podmětu. Prostě jen tak z trucu.

Mlátil jí, zrovna když Dante přišel domů. Pamatuji si, jak říkal, že viděl jen nehybnou Miu na podlaze a chechtajícího otce. Ruplo mu v bendě a umlátil ho k smrti. Měl dost rozumu a smyslu pro zodpovědnost, aby zavolal záchranku a ke všemu se přiznal. Dostal deset let a Mia šla k pěstounům." Dovyprávěl sklesle.

„A jak se stal z Mii Tajemný Berry?" Její přezdívku jsem ironicky protáhl a ještě u ní prsty naznačil uvozovky.

„Prostě se jednoho dne přimotala mezi motorkáře. Neuměla řídit, vlastně do dnes to neumí. Jen se zeptala, co má dělat a po závodech si půjčila motorku starého Loise, který ten večer vyhrál, a prostě jela. Loise jí pak daroval Terinu s tím, že má dar od Boha. Pak jsem se jí ujal já, když mi došla ta podoba." Znovu se zasnil.

„A ta motorka?" Ptal se zvědavě Jack.

„Terina?" Ujišťoval se.

„Jo, co to je za typ?"

„Řekl bych tak od všeho trochu. Nejvíc připomíná Kawasaki Ninja ZX-6R. Nejspíš to byla úplně ze začátku než na ní Loise začal dělat různé opravy, úpravy a přidělávat všemožné vychytávky. Prostě různé domácí vychytávky aby z ní vymáčkl co nejvíc. Několik součástek jsou na ní z jiných modelů a něco i z motorek co jezdili snad ještě za první světový. Proto jí Mia říká Terina." Vysvětlil. Měl jsem radost, že jsem to skoro tipl správně. Ta motorka byla vážně pěkná a možná jí tak krásnou dělali právě ty opravy.

„A jak je stará?" zamyslel se nad tím Jack.

„Nevím, pár let určitě. Mia na ní jezdí už od třinácti? Louis na ní jezdil taky nějaký pátek a těmi úpravami? Netroufám si asi hádat a teď je to asi stejně jedno, když leží někde na dně rybníka."

„Je ještě v kontaktu s bratrem?" Zeptal se otec a vrátil se tak zpátky k původnímu tématu.

„Pokud vím, jeho dopisy jí chodí, ale navštívit ho ještě nebyla. Dante se tváří, že je mu to jedno..." Smutně se usmál a nechal větu nedokončenou. Jasně. Tvrďákovi Dantemu to bylo jedno, ale Miina bratra to mrzelo. Mark to nemusel ani říkat nahlas, abychom si to všichni domyslely.

„Pánové vy jste ale hrozný drbny! Horší než ženský!" Káral nás děda.