Řízeni adrenalinem

37.

Mia

Protahovala jsem obezřetně své bolavé tělo a snažila se u toho moc nešklebit. Poprvé od nehody jsem byla na tréninku. Ne že by s tím Peter souhlasil ....kdyby o tom věděl. Vytratila jsem se z vily tak brzo ráno aby mě nemohl zmerčit.

„Čekal jsem na tebe v jídelně." Poplácal mě Tobias po zádech, když se postavil vedle mě a začal taky s rozcvičkou.

„To bylo od tebe milé." Usmála jsem se na něj.

„A od tebe by bylo milé, kdybys mě tam nenechala čekat jak trubku." Podotkl dotčeně.

„Kdo je trubka?" Zeptala se Pipper, které k nám vesele přihopsala.

„Tobias." Odpověděla jsem jednoduše a udělala hluboký předklon. Prsty jsem se snažila dosáhnout na zem, ale byla jsem moc zkrácená a ještě k tomu ztuhlá, ale to táhnutí svalů bylo příjemné. Ta bolet břicha zas tolik už ne.

„Tak to víme." Odmávla to rukou jako nepodstatnou věc. Tobias vedle mě dotčeně zalapal po dechu. „Neviděli jste Jane?" Optala se ihned a začala se rozhlížet.

„To bys měla spíš vědět ty ne, když chodíte spolu všude jak siamská dvojčata." Utrousila jsem. Tobias mi souhlasně přikyvoval.

„Ha ha ha moc vtipné, ale teď fakt, celý den se jí nemohu dovolat." Starostlivě se dál rozhlížela kolem. Napodobila jsem jí a taky se rozhlédla, ale nikde jsem jí mezi dalšími rozcvičujícími lidmi neviděla.

„To jste se pohádali, že tě ignoruje?" Utahoval si z ní Tobias.

„Blbe." Zakoulela očima. Tobias utrousil ještě něco na její účet a Pipper mu za to darovala ránu do ramene.

„Bože nezničila sis manikúru?" S hranou starostlivostí uchopil její dlaň a prohlížel si její drahé umělé nehty nalakované na jarní žlutou. S povzdechem jsem vytáhla z kapsy svůj mobil a vytočila Janino číslo. Chvíli to vyzvánělo a pak to skočilo v hlasové schránce. Frustrovaně jsem zakoulela očima a vytočila jí ještě jednou a pak znova dokud se z druhé strany neozval její hlas.

„Co je?" Řekla otráveně.

„Taky tě ráda slyším." Utrousila jsem jízlivě.

„K věci." Odbyla mě podrážděně.

„Na konci tvé pupeční šnůry je vynervovaná čivava, která si stěžuje, že se ti nemůže celý den dovolat." Ignorovala jsem protesty nad oslovením čivavou, které se nesli odněkud od Pipper.

„Celý den? Je teprve deset ráno?!" Zavrčela.

„To vysvětli jí a ne mě. Každopádně máme trénink, takže se doval, než to zjistí trenér."

„Ten chlípník mi může, ty víš co." Utrousila.

„Políbit prdel?" Nabídla jsem jí a přísahám, že jsem slyšela, jak protočila oči. „Tak kde seš?" Optala jsem se, když jsem uslyšela, jak funí.

„No to bych taky ráda věděla, v nějaký hrozný čtvrti. Vypadá to tu, jako by jí už někdo požil a pak vyzvrátil. Včera jsem odešla s baru s fakt sexy klukem a ráno se probudím vedle skoro plešatého čtyřicátníka a já se fakt modlím, že jsme včera použili kondom, nerada bych, aby zrovna on dal geny mým dětem." Zachechtala jsem se.

„Nemáš pít den před tréninkem." Pokárala jsem jí a stále se u toho pochechtávala.

„Děláš jako by se ti to nikdy nestalo." Bránila se a to mě ještě víc pobavilo.

„Zlatíčko, já umím na rozdíl od tebe pít. Chceš někde vyzvednout?" Nabídla jsem jí.

„Byla bys úžasná, protože se mi vybíjí mobil a já vážně nevím, kde to jsem." Utrápeně si povzdychla.

„Fajn, pošlu pro tebe někoho, nasdílej mi polohu." Jako odpověď mi přišla správa s její polohou. Ukončila jsem hovor a hned vytočila další číslo.

„Hm?" Ozvalo se z druhé strany ospale.

„Neříkej mi, že ještě spíš fešáku." Pobaveně jsem se usmívala do telefonu.

„Nabírám energii do zásoby. Co potřebuješ zlatíčko?" Řekl flirtovním hlasem, z kterého se mi samovolně protáčeli oči. Kdybych ho musela poslouchat tímhle tónem jen pouhou hodinu, z mých očích by se stal ten nejvýkonnější větrák na trhu. To by bylo za něj prachů.

„Řekni mi ještě jednou zlatíčko a přerazím ti obě ruce." Slíbila jsem mu medovým hláskem.

„To už nikdy nedělej." Přikázal mi. V pozadí jsem slyšela šustění peřin a další hlas. Dívčí hlas...

„Fuj ty prase, ty tam někoho máš, když ti volám?" Naoko dotčeně jsem zalapala po dechu.

„Jak jsem měl vědět, že mi zavoláš?" Opáčil.

„Máš držet celibát už jen, kdyby náhodou. Ale teď už vážně. Potřebuji, abys vyzvedl kamarádku." Řekla jsem svou prosbu a nechala už srandičky stranou. Jane byla v nějaký prdeli světa a potřebovala pomoct.

„Co za to?" Jeho lišácký úsměv jsem slyšela skrz jeho hlas.

„Se domluv pak s ní. Už jsem ti poslala adresu. Díkes." A než stihl nějak protestovat, típla jsem náš hovor. Ti dva, který tu semnou furt stáli, se pořád dohadovali. Bůh ví o čem tentokrát.

„Budu z vás mít migrénu." Postěžovala jsem si do vzduchu, protože jsem pochybovala, že mě přes ty svoje dohady vůbec slyšeli.