49.

783 27 2
                                    

Lehnul jsem si na záda a čekal. Mia chvíli jen tak seděla a prohlížela si můj odhalený hrudník jako by ho viděla poprvé. Chvíli to trvalo, než se odhodlala a lehounce špičkami prstů se dotkla mého břicha. Lechtalo to, ale nedovolil jsem si vydat jakýkoliv zvuk. Vypadala, jak laň, kterou sebemenší zvuk vystraší a ona uteče. Nikdy jsem si nemyslel, že o Mie budu mluvit jak o plachém zvířeti. Cácorka vždy vypadala divoce, tipl bych, že kdyby se jí nestalo, co se jí stalo, i v posteli by byla stejně divoká jako mimo jí.

Obkreslovala mi prstem svaly, který se pod jejím dotekem napínali. Musel jsem zavřít oči. Nějak jsem doufal, že když na ní neuvidím, tak to nebude tak moc intenzivní. Opak byl pravdou. Cítil jsem, jak se mi kamarád v kalhotách pomalu budí k životu. Modlil jsem se, aby na to Mia brzo nepřišla. Sice jsem jí chtěl ukázat, jak tělo reaguje na doteky, ale nechtěl jsem jí hned vylekat. Mia není hloupá, takže jí bude jasné, že je tohle věc, kterou nelze ovlivnit, ale nechtěl jsem jí tím potvrdit to, že mezi mužem a ženou vždy musí dojít k orgasmu.

Cítil jsem její ruce na svých paží, jak je hladí, jak zkoumá každý sval, záhyb, každou nedokonalost i dokonalost co mé tělo nabízí. Najednou jsem ucítil její rty, jak se dotkli místa uprostřed mého hrudníku. Chvilku tam setrvala, než mě políbila na klíční kost. Polibky byli horké a já se proklínal.

„Takhle?" V jejím hlase šla slyšet nejistota. Potřebovala se ujistit.

„Je to na tobě Cácorko, ať uděláš cokoliv, nebude to špatně." Řekl jsem zhrublým hlasem potlačujíc v něm přicházející vzrušení. Kalhoty mi začínaly být těsný.

„Jak mám, ale poznat, co se ti líbí?" Její dlaně spočinuli na mém hrudníku. Jejich dotek příjemně hřál a nutil mě čím dál tím víc tvrdnout.

„Poznáš to." Ujistil jsem jí a zahleděl se na její rozpuštěné vlasy, co jí padali po zádech.

„Ale jak?" Naléhala.

„Jen sleduj mé reakce." Napověděl jsem jí.

„Jenže ty seš nehybnej jak žula." Postěžovala si a lehce se při tom zamračila. Bylo to roztomilé.

„A i tak tvrdej." Zamumlal jsem sotva srozumitelně.

„Cože?"

„Nic." Podíval jsem se na ní. Přimhouřila na mě podezíravě hnědé oči. Nic dalšího neřekla, jen se sklonila k mému hrudníku a zase na něj vtiskla polibek. Zvedla ke mně oči a pomalu mi polibek vtiskla i o kousek níž.

Dívala se mi do očí a náš pohled nepřerušila, ani když svou polibkovou cestičkou doputovala až k okraji mých kalhot. Musel jsem zatnout ruce v pěst, abych si zabránil po ní sáhnout a stáhnout si jí pod sebe a nezačal si nárokovat její rty, který bych chtěl tak moc políbit.

V jejích očích šla vidět ta provokace. Dobře si uvědomovala mé zatnuté pěsti, ale taky věděla, že jsem jí slíbil, že po ní nesáhnu.

„Líbí se ti to?" Zeptal jsem se jí. Neodpověděla. „Zlatíčko, je důležité abys semnou komunikovala." Řekl jsem zcela vážně. Mia mi dál přejížděla prsty po břiše ve zvláštních ornamentech, které viděla jen ona.

„Proč?" Zeptala se jemným hlasem, který jsem u ní ještě neslyšel.

„Protože ti nevidím do hlavy. Chci vědět, že je to v pořádku." Mia němě přikývla.

„Je a pro tebe?" V jejích očích jako bych viděl provinilost. Nadzvedl jsem se na loktech.

„Mio..." Oslovil jsem jí s takou něžností, která mě osobně zarazila.

„Nechci, abys to dělal a bylo ti to nepříjemné. Popravdě nevím, jestli bych to samé byla schopná udělat pro tebe, kdyby to bylo na opak." Přiznala a sklopila oči.

„Není mi to nepříjemné, navrhnul jsem, že to udělám, zapomnělas?" Jemně jsem jí pohladil po líčku. „A jestli jsi skončila s první částí dnešní lekce, mohli bychom pokračovat druhou částí." Navrhl jsem.

„To nebylo všechno?" Podiveně se mi zahleděla do očí.

„Pokud si myslíš, že víc nezvládneš a chceš s tím pro dnešek skončit, není problém." Mia zavrtěla rozhodně hlavou.

„V čem spočívá ta druhá část?" Zeptala se, znělo to lehce ostražitě, ale oči jí svítili zvědavostí.

„Vybereš film, na který se spolu podíváme." Natáhl jsem se k nočnímu stolku pro laptot a podal jí ho do klína.

„To je všechno?" Už hledala film a pohrdavě si odfrkla nad snadností tohohle úkolu.

„Ne, při každém sprostém slově, co v něm zazní, mi dáš pusu." Rozhodl jsem. Mia odtrhla oči od obrazovky a střelila po mě pohledem. Prakticky se mě tak němě ptala, jestli to myslím vážně a na to jsem se musel jen zazubit. 

Řízeni adrenalinemKde žijí příběhy. Začni objevovat