Řízeni adrenalinem

38.

Bylo něco po desáté. Všude už dávno panovala noc a v téhle luxusní čtvrti i spánek. Unaveně jsem odemkla těžké vchodové dveře. Už z předsíně jsem slyšela, že vila ještě nespí. Šla jsem za hlukem do obřího obýváku, který byl plný. Byli tu všichni kluci s Peterem a Hugem, který něco vysvětloval na plánku, co promítal na televizi.

„Brý večer." Broukla jsem s doprovodem tichého zívnutí.

„Nazdar krásko!" Pozdravil mě jako první Jack a významně na mě mrknul. Němě jsem jeho směrem zartikulovala slovo děkuji.

„Kde seš tak dlouho?" Obořil se na mě Hugo uprostřed věty. Vypadal jako starostlivý otec, co čekal na dceru, co se mu vrátí z mejdanu.

„V práci?" Pozvedla jsem obočí.

„Neřeklas mi, že máš práci." Vytkl mi.

„Řekla." Bránila jsem se a potlačila jsem zívnutí.

„Neřeklas, že tak dlouho do noci." Opravil se.

„Neptal ses." Pokrčila jsem rameny a viděla jsem Petera, jak zadržuje marně smích.

„Hugo seš si jistý, že ta holka není tvoje? Jako bych tě slyšel." Smál se z plna hrdla starý pán. Cole si podrážděně odfrkl.

„Jsem." Obil ho jeho syn a postavil se do otcovského postoje.

„Já taky, můj fotr je totiž dávno pod drnem." Řekla jsem s tou největší hořkostí, kterou jsem v sobě měla. Rázem zmizel Peterovi úsměv z tváře a místnost pohltilo tíživé ticho.

„Směny do desíti mívám v pondělí, středu, čtvrtek. V neděli makám od pěti od rána do tří odpoledne. A sem tam dělám soboty v baru. Úterky mívám dlouhej odpolední trénink od jedné do čtyř. Kdybych si vedla kalendář nasdílím ti ho, ale bohužel. Každopádně dneska sotva stojím na nohách, takže pokud vám to nebude vadit, jdu spát." Pokrčila jsem rameny a otočila jsem se ke schodišti. Zhluboka jsem si povzdechla, když jsem viděla, kolik schodů ještě musím vyšlápnout.

„Mio?" Zastavil mě Hugův hlas. „Až se vysprchuješ, přijď sem za námi prosím." Překvapeně jsem zamrkala.

„Tys mě požádal?" Překvapeně jsem zamručela. „Hustý." Obdivuhodně jsem pokývla hlavou. To se mi ještě nestalo. Proti prosbám se blbě házeli opovržlivé pohledy, které jsem obvykle častovala pěstouny, co po mě štěkali povely.

S velkou námahou jsem vyšla tu horu schodů a pak své namožené tělo nechala z resuscitovat pod horkou vodou.

S ručníkem na hlavě a dlouhém tričku nějaké staré metalové kapely, co jsem ukradla Markovi ze skříně a mini šortkami, co pod ním nešli ani vidět, jsem se skuhráním lezla do obýváku. Nohy mě šíleně boleli jak z ranního tréninku, tak ze směny v baru.

Hugo zrovna klukům promítal záběry z nějakých motorkářských závodů. Z toho co řekl Mark a co jsem zaslechla, kluky čeká v sobotu dost důležitý závod. Předpokládám, že Hugo jim dělá kázání nebo motivační proslov. U něj si to člověk může snadno splést.

Vtiskla jsem se na gauč mezi Johna a Joea. Joe mi přehodil ruku kolem ramen. Čekala jsem strnule, jestli s ní nějak pohne, ale když jí tam nechal nečině opřenou, teprve potom jsem si dovolila se uvolnit a opřít se o něj.

John sáhnul vedle sebe, kde přes opěrku ležela deka a bez toho aniž by spustil zrak z videa, deku rozložil a přehodil mi jí přes holé nohy. I toto gesto mě donutilo zcepenět a obezřetně si ho prohlídnout. Jako bych snad čekala, že co nevidět na mě zaútočí. Když mi došlo, že i od něj mi nejspíš nic nehrozí, uvolnila jsem se a jako poděkování jsem část deky přehodila i přes něj. Nečekal to a udiveně se ke mně otočil, ale to už jsem sledovala to stejné video co ostatní.

„Tady chyba, vidíte to?" Ukázal na obrazovku, kterou stopnul.

„Kde? Vždyť jel v poho." Nechápal Jack. Hugo si povzdychl a unaveně si promnul čelo. Vypadal, že ho to vysvětlování strašně ubíjí. Nejspíš už ty videa probírají nějakou dobu.

„Mohl jet rychleji." Řekla jsem a všichni ke mně stočili pohled a čekali, jestli budu pokračovat. Já se v těch odbornostech nevyznala. Mark si ze mě dělal prdel skoro před každý závody, abych si nespletla plyn a brzdu. Jezdila jsem vždy podle pocitu. „Kdyby trochu zariskoval a ještě víc v té zatáčce sklonil motorku a přidal plyn, předehnal by je." Hugo se pyšně na mě usmál. Trochu mi to polichotilo, ale v životě bych mu to nepřiznala.

„Kdybych ještě víc položil motorku tak se vysekám." Ozval se chraplaví hlas.

„To seš ty?" Povytáhla jsem obočí. „Máš pravdu." Souhlasně jsem zabručela a znova se podívala na zastavený záběr. „Ty by ses rozhodně rozsekal, takže ty to neskoušej." Ušklíbla jsem se na něj. Věděla jsem, že ho provokuju, ale nějak nešlo odolat. Vždy začal tak hezky červenat.

„Možná by se nerozsekal, ale už by to nemusel zvednout." Řekl John zamyšleně a vlastně se tak postavil na Coleovu stranu nevědomky. Ne, určitě to bylo vědomě.

Otráveně jsem protočila oči a sáhla po svým mobilu, co jsem si odložila na stolík před gaučem. Hledala jsem v galerii video z jedněch závodů, který jsem jela asi tak před třemi měsíci?

Připojila jsem se k televizi, aby to video viděli všichni. Mít v mobilu důkaz o ilegálních motorkářských závodech, nebylo nejchytřejší, ale tohle byl jeden z mých nejlepší závodů. Tenkrát jsem jela tak rychle, že jsem se už ani neodvažovala dívat se na tachometr a hlídat si rychlost. Jela jsem snad rychleji, než když jsem se minule vybourala.

Zbývala mi poslední zatáčka do cíle a o první místo jsem se přela s Lokem. Náš první společný závod. Kdybych tenkrát věděla, že zatáčky jsou jeho slabinou, tak snad tolik neriskuju. Položila jsem motorku tak blízko k zemi, že jsem musela nohy přehoupnout na stejnou stranu, abych o jednu z nich nepřišla. Zvedla jsem Terinu jedním prudkým pohybem a použitím trochy fyzikálních zákonů. Tenkrát jsem musela až do dřepu a pak rychle přehodit nohu přes trup motorky a přidat ještě plyn. Tenkrát jsem poprvé zapochybovala, jestli jsem schopná tu motorku v cíli zastavit, ale to se v životě nikdo nesmí dozvědět.

„Wow." Okomentoval to Joe s úžasem.

„Už ti někdo řekl, že jsi magor?" Zeptal se mě zcela vážně John.

„Ne." Řekla jsem rozhodně, i když to nebyl pravda.

„Seš magor." Řekl mi s ještě stále ohromen mým výkonem.

„Děkuji, tenhle kompliment miluju ze všeho nejvíc." Zazubila jsem se na něj a přehodila si přes jeho klín nohy s takovou nenuceností, až mě to samotnou trochu zaskočilo.

„Dobře, takhle úplně jsem to nemyslel, tohle je už extrém, ale vidíte, že to jde." Řekl Hugo a vrátil se k dalším radám a poučkám.