Řízeni adrenalinem

27.

„Nabízím ti obchod." Promluvil Hugo a upoutal tím tak mou pozornost.

„Je to krádež než obchod. Chcete mi dát něco mého. Jak velkorysé." Jízlivě jsem se ušklíbla. Sarkazmus ze mě přímo odkapával.

„Prakticky je jedno jak tomu budeme říkat." Lhostejně odmávl mou výtku.

„Protože stejně bude po vašem?" Dokončila jsem za něj.

„Ne tak úplně." Opravil mě se zvednutým prstem.

„Vlastně jo." Opravil otce syn.

„Chci tě vidět závodit." Tím mě Hugo zaujal. Čekala jsem hodně. Tohle mě však překvapilo.

„Ale?" Nenechala jsem se zlanařit, vždy je nějaké ale. Neslyšela jsem zatím ani jednu dohodu, která by neměla nějaký háček.

„Jestli jsem to správně pochopil, tak ten Masakr je nebezpečný, když tam máš svého soupeře." Pokývla jsem hlavou v souhlasu. „Nechám tě jet ten Masakr, když nepojedeš jako Berry." Řekl si pravidla.

„Tati!" Sykl nesouhlasně Cole a mračil se na svého otce.

„Šéfe to nebylo v plánu." Přidal se Joe.

„Slyšeli jste jí pánové, pojede za každou cenu. Já jí dávám jen bezpečí." Říkal to sice jim, ale oční kontakt udržoval stále semnou.

„Ultimátum." Opravila jsem ho zamračeně. Mohla jsem na to kývnout a jet na Terině, nebo zavolat Billymu. „Nesnáším ultimátum." Zamručela jsem podrážděně.

„Mě se ten nápad nelíbí." Ozval se skepticky Mark. Věděl totiž to co já. Ženy Masakr nejezdí. Budu hned první cíl, kterého se budou snažit chlapy zbavit. Bodou mě brát jako slabí článek, který se snadno a spíš pro zábavu než ze strachu, bude muset odstranit.

„Posero." Prohlásila jsem spíš pro sebe, ale stejně to všichni slyšeli. Jaké nadělení...

„Možná by ti trocha pudu sebezáchovy neuškodilo." Zabručel kousavě Mark.

„Mám pud sebezáchovy!" Hájila jsem se dotčeně.

„Spíš si nás všechny přesvědčila, že máš jen sebevražedné sklony." Utrousil John. Podrážděně jsem si odfrkla.

„Nemůže jet jako Berry ani jako holka." Mluvil Mark k radě starší. Hugo si promnul přemýšlivě bradu a pak souhlasně přikývl.

„Pánové, chci vás upozornit i na svou přítomnost." Ušklíbla jsem se sarkasticky.

„Tvoje sexy tělo nejde přehlídnout kotě." Mrkl na mě flirtovně Joe s úsměvem, z kterého zvlhne většina s chromozomem XX. Za své nevkusné řeči mu z každé strany přistál pohlavek. Jeden od Colea a druhý od Huga. Nad tou sílou mu cukla hlava lehce dopředu, ale na protest nevydal ani hlásku. Asi byl už zvyklí.

„Chtěla jsem jen říct, že dostanu bídu tak, či tak. Otázkou však je, co bude větší zlo." Povytáhla jsem obočí s triumfálním úsměvem na rtech. Kluci z mých slov moc moudrých nebyli. Alespoň podle jejich zamračených tvářích. Mark si rezignovaně povzdech a zvedl ruce ve znamení prohry.

„Dante mě zabije."

„Jen pokud se to dozví." Spiklenecky jsem na něj mrkla. Hugo mi mlčky podal klíčky a ukázal do prostoru za sebou, kde někde tušil mou motorku. Líbla jsem ho na tvář a odběhla si pro ní.

Cole

Ta pusa měla být moje.

„Takže...?" Protáhl Joe čekajíc až ho někdo doplní a vyřkne na hlas to, co bylo všem už dávno zřejmě.

„Takže Berry jede Masakr." Doplnil ho děda.

„Myslel jsem, že jsme nechtěli, aby ten závod jela?" Tón Joeova hlasu vyzněl jako otázka než jako konstatování zřejmého faktu.

„Jo to chtěli." Vzdychl jsem souhlasně. Zezadu dílny ticho protrhlo burácení Miiny motorky. Za chvílí sen dojela s nejvíc nadšeným úsměvem na rtech. Oči jí doslova zářili, ale byl v nich i takový zvláštní stín. Nevěděl jsem k čemu ho přirovnat. To nadšení co z ní sálalo ho, ale dokonale zakrývalo.

„Pánové jdeme se chystat, za chvíli vyrážíme na Masakr!" Tleskl táta a uvedl nás tak všechny do chodu. Namířil jsem si to k Mie stále dřepící na mašině místo toho, abych se šel převléknout do šatny s ostatními.

„Cácorko." Oslovil jsem jí tlumeně. Nechtěl jsem na nás zbytečně přilákat pozornost.

„Ano Princátko? Copak? Co potřebuješ?" Zamrkala na mě svýma proklatě dlouhýma řasama. Zaručeně přírodníma. Mia nevypadala jako ten typ, co by se nějak přehnaně upravoval, ani teď nebyla nelíčená a to jsem jí už na líčenou viděl. Takhle se mi ale líbila víc. Přirozeně divoká...

„Snaž se tam nezabít, ještě s tebou mám plány." Zavrčel jsem jí do ucha a rty jí po něm lehce přejel. Sledoval jsem, jak se nepatrně otřásla, než ke mně zvedla pohled.

Otráveně si odfrkla. „Bože ty tvoje kecy si snad začnu zapisovat."

„Možná bys měla." Přikývnul jsem, ale stále jsme nebyli schopni přerušit náš oční kontakt.

„Hele vy dva, přestaňte tu tokat jak dvě hrdličky. Cole, pro tebe to platí taky. A ty Mio, se jeť asi přihlásit." Pokrčil Hugo rameny. Mia zasalutovala jako voják a otevřenými vraty na motorce odjela.