Řízeni adrenalinem

25.

Cole

Usnula a stále svírala mou ruku na svých prsou. Na tváři se jí pomalu rýsovala modřina vedoucí až ke spánku. Nestěžovala si na bolest, kterou určitě pociťovala. Neprosila o léky, po kterých by se jí určitě na chvíli ulevilo. Chtěla jen obejmout, i když si to nechtěla přiznat. Nejspíš jí chyběl i pocit bezpečí. Nejspíš se teď i bezpečně cítila, jinak pochybuju, že by si dovolila v mé přítomnosti usnout i kdyby byla sebe unavenější. Spánek ale teď potřebovala.

Opatrně jsem si jí přivinul blíž a přehodil přes nás deku. Ani nevím, kdy jsem usnul, jen jsem věděl, že jsem se vzbudil sám. Zbyla po ní jen vanilkové vůně vsáklá do polštářů napadající můj nos. V pokoji po ní, až na tu vůni, nezbylo zhola nic.

Rezignovaně jsem si povzdechl a prohrábl si spánkem splihlé vlasy, než jsem se vydal dolů, kde jsem tušil stále kompletní posádku nelegálního večera a dva mrzouty k tomu.

Seděli v kuchyni a vášnivě o něčem debatovali. Musel jsem si dvakrát odkašlat, než vůbec vzali na vědomí mou přítomnost.

„Kde je Mia?" Zeptal jsem se zaraženě, když jsem jí mezi nimi u stolu neviděl.

„Tys jí odnesl nahoru, takže asi tam?" Nadhodil Joe tónem jako by mluvil z debilem.

„Vzbudil jsem se sám." Mark nahned po mých slovech zkontroloval telefon a záporně zavrtěl hlavou.

„Měla ležet, takhle si jen potrhá stehy." Zabručel naštvaně děda.

„Udržet tu holku v posteli je vážně nadlidský výkon." Povzdechl jsem si a sesunul se na volnou židli.

„To je snad poprvé co tě slyším říct, že na nějakou babu nestačíš a ona ti zdrhla." Zasmál se Jack.

„Blbe." Utrousil jsem.

„Není třeba v koupelně?" Navrhnul John ignorující Jackovi blbé kecy.

„To bych si všiml." Odporoval jsem a zavrtěl hlavou.

„My jsme jí taky neviděli odcházet." Přidal se táta. Mark spěšně sáhl do kapsy.

„Princátko ještě spalo, tak jsem odešla oknem. Dej mi do středy vědět jestli bude Terina OK, nebo se mám zařídit jinak. V pátek se pojede Masakr. A ne nerozmyslím si to. Loka čeká pomsta. Poděkuj za mě, nechtěla jsem se loučit, protože by mě nejspíš Coleuv děda uspal." Dočetl nahlas správu, co právě obdržel.

„Jak mohla odejít oknem v druhém patře, ty vole?" Nepobíral to Jack a zahleděl se přes okno ven, jako by si chtěl ověřit, že Mia neleží rozmázlá na trávníku.

„Mia? Jako by odešla dveřmi." Odpověděl mu Mark s nepřítomným pohledem zapíchnutým pořád na display mobilu.

„Ta holka se mi snad zdá. Musím ji vidět řídit. Kdy je ten Masakr?" Zeptal se otec se zapálením pro věc.

„Já bych radši kdyby nebyl." Zabrumlal Mark tiše. Nejspíš to nechtěl říct ani nahlas. Potřeboval si však povzdechnout.

„Proč ne? Bude to zábava! I velký šéf se chce jít podívat a ani nedržkuje, že to je ilegální!" Smál se Jack, dokud mu od táty nepřiletěl pohlavek, který mu pročísl jeho blonďatou hřívu.

„No, právě ilegální. Je to ten nejvíc ilegální závod, co se tu jezdí. Ostatní má alespoň nějaká pravidla. Tenhle? Absolutně žádný až na jedno. Nikdo kdo nezávodí, nijak nezasahuje. Nejlepší a nejhorší pravidlo v jednom. Jinak řečeno, chceš jet Masakr bez helmy? Jedeš! Chceš se při jízdě s proti jezdcem porvat? Porveš se! Chceš někomu probodnout gumy? Probodneš! Chceš někomu raději zapíchnout nůž mezi žebra? Zapíchneš!" Vysvětloval průběh závodu a skřípal u toho zuby. Šlo na něm vidět, jak jen o tom mluvit, se mu příčilo. Už jsem s klukama a s tátou nesdílel nadšení z toho, že zas uvidím Miu řídit, tentokrát s vědomím, že to je žena.

„To je sebevražda ne?" Optal jsem se a mračil se při tom. Mia musela být cvok. Nejdřív operace za živa a pak hned závod, který spíš vypadá jako pozvánka na věčné časy? Byla cvok.

„Ne, to je Masakr. Je to jediný veřejný závod, kde si i nula může zazávodit s elitou, která má jinak výsadu jet každej závod. Obvykle není tak hrozný a sotva dostojí svému jménu. Většinou to skončí drobnými zlomeninami a promáčknutými plechy na drahých motorkách rozmazlených synků zbohatlých tatíčku, který jim koupili motorku, aby je neotravovali. Ale když v davu máte protivníka..." Nemusel doříkávat to, co jsme všichni věděli. Mia protivníka měla. Loka. A ta malá copatá Cácorka prahla po pomstě.

„Takže letos bude masakr." Povzdychl jsem si a sesunul se níž na židli. Vůbec se mi to nelíbilo.

„Nemá opravenou motorku, teprve před třemi hodinami jí kluci vytáhli z vody." Zkontroloval Mark čas.

„Tak co kdybys jí neopravil, tak by neměla na čem jet a žádný masakr by se tak neodehrál!" Nadšeně se s námi John podělil o svůj nápad. Na to se táta uchechtl a děda jej poplácal po rameni.

„Johne, taková holka si mašinu najde vždy, i kdyby se měla upsat peklu." informoval ho Peter.

„To je recht a já budu víc klidnější, když bude sedět na mašině, co prošla mýma rukama než na nějaké cizí." S těmi slovy se Mark zvedl a s velkým dík odešel.