Řízeni adrenalinem

12.

Mia

Po dvou hodinách tancování do rytmu s několika chlapama, co se mě u toho snažili nalejt laciným chlastem garantující oslepnutí, doufající že si semnou užijou na zadních sedačkách jejich autíčka, jsem se vydala za Markem. Hlava mě začala třeštit z poklesu adrenalinu v krvi a hudba tomu vůbec nepomáhala. Potřebovala jsem Marka a jeho kouzelné pilulky a pak už jen postýlku. K tomu jsem ho vlastně potřebovala taky, protože mě boleli tak nohy, že jsem je už mohla jen šourat po písku.

Blbý podpatky.

Blbá Kira, která se po dvaceti minutách tancování zdejchla s opáleným namakaným blonďákem a teď ho někde patřičně využívala.

Kira dělí kluky do dvou skupin. Na kluky s kterýma je škoda netančit a na kluky s kterýma je škoda pouze tančit. Pokud se někdo do jedný z těch dvou kategorií nevejde, tak prakticky neexistuje. Tak jednoduchý to podle ní je.

Oheň plál svýma hřejivými barvami a jeho teplo vábilo na dotek. Mark seděl na špalku s pivem v ruce a klukama, který minule dotáhl Tobias na koupaliště. Zaboha nevím, kde se tu vzali, ani co jsou zač. Něco se mi na nich nelíbí. Obvykle jsem dost podezíravá a jsem si toho vědoma, že jsem v přítomnosti některých lidí až moc ostražitá, že u toho vypadám jako pošuk, ale u nich mi to tolik nejde.

„Takový luxusní nárazníky měla, pamatuješ Cole?" Zeptal se Joe? Myslím, že se tak jmenoval. Měl kudrnaté blond vlasy, které stihl už šestkrát prohrábnout a okouzlující úsměv co musel platit snad na každou holku. Každou nadrženou a bez mozku. Strávila jsem s ním pár hodin na koupáku a to mi stačilo, abych zjistila, že oplývá nejen krásnou tvářičkou, ale i blbými kecy, který jsou sem tam i vtipný.

„Nepamatuju si všechny kozy, co jsi ohmatával." Joe si hlasitě a pohrdavě odfrkl.

„Tuhle jsi ohmatával ty, ty debile." Cole se natáhnul a vrazil mu pohlavek.

„To na věci nic nemění." Zalhal.

„Raději se nebudu ptát, kolik ti jich prošlo postelí, že už si nepamatuješ ani jejich jména." Řekla jsem unaveně a přitáhla na sebe jejich pozornost.

„Na to bych ti stejně neodpověděl." Zazubil se na mě.

„Že by to bylo tak intimní informace pro takového Casanovu?" Ušklíbla jsem se jízlivě.

„ To ne, ale po první padesátce jsem přestal počítat." Vrátil mi úšklebek.

„Nechutné." Zkroutil jsem svůj obličej do znechucené grimasy a došourala se k Markovi.

„Copak?" Zažvatlal na mě se smutnýma psíma očima. Klesla jsem před něj na kolena a bolestně jsem si uvědomila ten prudký pohyb. Ve spáncích se mi roztepala krev.

„Nemáš tabletku?" Zaprosila jsem. Pohladil mě po vlasech a zašmátrav v kapsách svých kalhot. Vytáhnul průsvitný pytlíček s třemi bílými tabletkami. Vysmála bych se mu, že zase prošoupal celé platíčko, kdybych na to měla ještě nějakou energii. Zvala jsem si od něj jednu.

„Dík, už jsem si myslela, že to nevydržím." Věnovala jsem mu jeden unavený, ale vděčný úsměv.

„Pro tebe všechno kotě." Mrkl na mě laškovně. Už jsem si jí pokládala na jazyk, když mi byla vyražená z ruky. Vzhlédla jsem a setkala se se samotným pohledem boha chtíče.

„Říkals, že seš automechanik a ne dealer! Cos jí to dal? Co sis vzala?" Křičel nejprve na Marka a pak na mě. Schoulila jsem hlavu Markovi do klína a zacpala si uši. To stejně nepomohlo, všechno jsem slyšela v celé parádě. Ve spáncích mi nepříjemně tepalo a každá myšlenka mě bolela. Potřebovala jsem ten prášek!

„Vole, uklidni se, je to jen aspirin." Vysvětil Coleovi.

„Jasně, takhle se normálně podává aspirin." Křičel dál, a čím hlasitější byl jeho hlas, tím jsem měla větší pocit, že mi hlava pukne. Vždy když jsem měla takovou migrénu, představovala jsem si, že mi v hlavě tesají malí trpaslíčci. Vlastně jsem si tak omlouvala i svou debilitu. Ale to je vedlejší.

„Ne teď vážně Marku, ty prodáváš?" Slyšela jsem Johnův hlas, který se snažil vše vyjasnit.

„Jo, ty prodáváš?" Zeptal se hned nadšeně Joe. Cole mi vytrhl pytlíček s posledními dvěma tabletami z ruky.

„Vrať mi to, já to potřebuju!" Sápala jsem se po něm malátně.

„Hovno potřebuješ!" Štěkl. Měla jsem na krajíčku. Samou bolestí se mi chtělo brečet a to já jsem většinou tvrdá holka. Migréna je však moje slabina. Všechno se semnou houpe, cítím se zpomalená a nejde mi se na nic soustředit. Prostě další úchvatný dar osudu. Jako by jich už nebylo dost.

„Tak a dost!" Zařval Mark svým autoritním hlasem. „Drogy neprodávám a tahle holka byla sjetá jen jednou a to tady. Extází, když jsi vzala od někoho cizího pití. To co má v ruce je opravdu aspirin, jen není v platíčku, protože ho nosím furt při sobě a to blbé stříbrné pozlátko vždycky prošoupu. Takže jí to teď vrať, má migrénu jako prase." Všichni po dlouhém Markově proslovu zůstali zticha. Můj kamarád vytrhl Coleovi prášky z ruky a když k tomu neměl další výtky, jeden prášek mi dal. Na sucho jsem ho spolkla a pak se nechala zahalit Markovou náručí.