Řízeni adrenalinem

16.

Mia

Vystoupili jsme před domem, který musel být minimálně dvakrát tak větší než moje dosavadní bydliště u Mika a Penny. Byl to obrovský dům s ještě větší zahradou kolem. Klidně by to mohlo být pole. Třeba tu pěstovali pšenici. I když Cole nevypadá jako někdo, kdo by byl schopný si umazat ruce prací. Takže to je spíš jenom zahrada.

Cole odemkl dveře a pokývl mi hlavou, abych vešla dál. Jo, chvíli jsem se zdráhala. Ten barák byl tak obrovský a přece v něm muselo bydlet i sakra moc lidí. A však vevnitř bylo ticho. Nebylo se ani moc čemu divit, když byla hluboká noc. Něco kolem druhé ranní?

Tiše jsme se zuly a už mě Cole táhl do patra. Dotýkal se mě. Držel mě za ruku, která pod jeho dotekem žhnula. Měla jsem neodbytný nutkání ho do ní kousnout a pak ho políbit. Cože?! Políbit? Jeho? No fůj! Můj mozek musel být evidentně ještě oslaben tou hnusnou migrénou, že ho napadali takové kreténské nápady. Dobře, ten první tak kreténský nebyl.

„Tady se můžeš vyspat, je to pokoj pro hosty. Ještě ti donesu nějaké oblečení na převlečení." Otevřel dveře a nechal mě stát na chodbě. Vešel hned do vedlejšího pokoje a já doufala, že tam má jen šatnu a ne rovnou celý pokoj.

Po chvilce, co jsem se rozhoupala, jsem vstoupila dovnitř. Pokoj byl jednoduše zařízený. Manželská postel s televizí hned naproti a balkón z jejího boku. Balkón? Ten pokoj měl balkón! Pak ještě skříň na oblečení, noční stolky po každý straně postele a ještě jedny dveře. Co je Cole zač, že si jeho rodina může dovolit mít v pokoji pro hosty ještě jedny dveře jak z nějakého filmu. Ve filmu by za nimi hrdinka našla vlastní koupelnu, ale když jsem je otevřela já, našla jsem tam... vlastní koupelnu?

„Ručníky jsou pod umyvadlem, kdyby ses chtěla vysprchovat." Lekla jsem se a lehce sebou trhla při zvuku jeho hlasu za zády. Otočila jsem se k němu, vědoma si toho, že se mračím jak mrak a zapíchla mu prst do hrudě.

„Co jsi do prdele zač?" Zasyčela jsem a vrtala mu svůj prst víc do hrudě. Neustoupil, jak bych čekala. Vlastně se tvářil, že to vůbec nepociťuje. Má tu hruď snad ze žuly?

„Už jsi skončila s tím zabíjením pohledem?" Zeptal se otráveně a srazil mou ruku stejně elegantně, jako by se ohnal po mouše. Hulvát.

„Ten dům je velký jak kráva." Konstatovala jsem a znova si prohlížela zaujatě interiér pokoje.

„Ten dům ti dneska poskytne přístřeší a zítra tě mohu vzít do minizoo." Zmateně jsem potřásla hlavou a střelila po něm pohledem.

„Do minizoo? Proč?" Nechápavě jsem nakrabatila čelo. Jak došel vůbec k tomu, že s ním budu chtít trávit nějaký čas?

„Abys věděla, jak velká je kráva." Ušklíbl se na mě vítězně. Uraženě jsem si odfrkla.

„Chceš si hrát na pana chytrého?" Napodobila jsem jeho postoj a založila si ruce na prsou.

„A ty na slečnu nevděčnou? Prostě poděkuj, zapadni do tý koupelny a dej se tam do pucu a jdi spát. Je to tak těžký?" Povzdechl si. Teprve teď jsem si uvědomil, jak moc se mu klíží oči únavou.

„Kolik lidí tu bydlí?" Ignorovala jsem jeho otázku a procházela jsem se po pokoji, který je větší než naše kuchyň, která je největší místností v našem domě.

„Tři." Odpověděl unaveně. Jedno se mu ale muselo nechat, i když byl unavený sebe víc, pořád byl sexy. Počkat co? Jen tři?

„Tak velký dům jen pro tři lidi? To je normálně vyhození peněz do vzduchu! Nebojíš se tu náhodou v noci? Bože! Ty jsi ale prachatej!" Vykřikla jsem zděšeně jako by mi právě oznámil, že je nájemný vrah a mě se chystá právě mučit v jeho sklepě.

„Ano, nejspíš, ne, už to tak bude." Rychle jsem zamrkala, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že není blázen, ale že mi jen odpovídá na mé otázky.

„Odcházím!" Oznámila jsem s jednou nohou pomalu venku, než mě čapnul v pase a hodil do peřin. Moc měkounká peřinka. Zavrněla bych i samou blažeností, kdyby se ten parchant neusadil obkročmo na mých nohách.

„Útěk se nekoná! Ty sis možná dala dvaciáše v autě ale já ne. Jde se spát!" Zavelel a výhružně na mě namířil prstem.

„Říkám, že odcházím." Zavrčela jsem a vyšvihla se do sedu, ale moc prudce. Moje hlava vrazila do jeho hrudě a já si mohla mnout tak natlučené čelo, zatímco on se nade mnou výsměšně zubil. 1:0 pro tebe a 1:1 pro mě. Ušklíbla jsem se a vrazila mu pěstí na solar. Zaskučel a obličej zkřivil bolestí. Tak přeci jen není z kamene.

„Za co ty vole? Sama mi vrazíš svůj drzí obličej do hrudě a pak mi vrazíš ještě pěstí. Nejsi ty náhodou magor?" Protočila jsem na něj oči a snažila se ho ze sebe shodit. Snaha byla marná. Ten kluk musel potají požírat závaží, jinak není možný, že bych s ním nepohnula.

„A teď se snažíš jako o co Cácoro?" Vysmíval se mi. Svrběla mě ruka z toho, jakou jsem měla chuť ho zase praštit. Nejspíš nějak vycítil můj záměr a přišpendlil mi zápěstí k matraci.

Cole

V jejím pohledu bylo znát, že jsem jí zaskočil. Ztuhla a hnědé oči připomínající mi whisky se vpíjeli do těch mích. Nedala to na sobě za žádnou cenu znát, její obličej se neskroutil do žádné grimasy, ale já věděl, že se bojí. Už to že jsem jí přisedl nohy, se jí nelíbilo a ty ruce? Jasná sebeobrana. Nenechám si přece znovu natáhnout od takového malého písklete. Kolik jí vůbec je? Doufám, že alespoň patnáct.

Přiklonil jsem se blíž k ní a užíval si, jak se jí lehce zrychlil dech. Pořád jsme si hleděli do očí a já byl překvapený tím, že mlčí. Nevydala ze sebe ani hlásku, jen se nepatrně zachvěla, když jsem jí konečky prstů lehounce přejel po paži, zatímco jsem jí jednou rukou svíral obě dvě zápěstí.

Stočila hlavu, aby mohla pozorovat ten pohyb. Vystavila mi tak na obdiv její krásný bílí krk. Neodolal jsem. Vábil mě a zval, abych jej ochutnal. Přisál jsem k němu své rty a začal ho něžně líbat. Slyšel jsem její prudké zalapání po dechu a musel se ušklíbnout do její kůže. Ani tato prostořeká Cácorka není tak imunní, jak se mi svým někdy až oprsklým chováním, chtěla dokázat. Chtěla si zahrát na nedobytnou? Já jí mile rád ukážu, jak lehce zvládnu její zdi zbourat.

„Přestaň." Špitla tak tiše. Tón jejího hlasu byl čímsi zbarvený. Nevěděl jsem čím, ale donutilo mě to se odtrhnout od její horké kůže a vyhledat její oči. Nespatřil jsem oči barvy whisky, tentokrát ne. Svírala víčka tak křečovitě stisklá k sobě, až jí na čele vyrašila vráska.

Lekl jsem se toho pohledu. Co jí je? Okamžitě jsem pustil její ruce ze svého sevření jako bych se o ně popálil a ona se jimi začala hnedka objímat. Pozoroval jsem jí a nechápal co se děje. Strnule jsem nad ní klečel a byl na vážkách.

„Hej." Špitl jsem tiše a opatrně jí pohladil po rameni, možná jsem se bál, abych jí nevyplašil. Možná abych taky nevyplašil sebe. Ta holka mě dokonale vykolejila. „Co se děje?" Zeptal jsem se a pozoroval u toho, jak se uzavírá do sebe. Kde je ta drzá holka?

„Nic, jsem unavená." Jasný pokyn k tomu, abych vypadnul. A to dost možná rychle.

Slezl jsem z postele a zasunul světlo. U dveří jsem se ještě zastavil, abych viděl, jak se stočila do klubíčka, zády ke mně.

„Dobrou noc." Popřál jsem šeptem, než jsem za sebou dovřel dveře. Nepochyboval jsem, že to ani pro jednoho z nás, dobrá noc nebude.