Řízeni adrenalinem

33.

Cole

„Tak to další kolo budete muset odložit na jindy, mám tu na Huga počkat." Zazubila se Cácora. Tiffany na mě pohlédla s nevyřčenou otázkou v očích, když jsem na ní neodpověděl, naštvaně zasuptěla a rozešla se nahoru do mého pokoje.

„Tiff!" Křikl jsem a rozešel se za ní z dohledu Cácory. Nemusela být u naší výměny názoru.

„Odcházím!" Štěkla podrážděně a začala si sbírat svoje svršky.

„Tiff, neblbni." Chytil jsem jí za ruku a lehkým škubnutím si jí přitáhl k sobě. Nebránila se, jen uraženě hleděla do zdi. „Za chvílí vypadne a my budeme mít čas zase jen pro sebe." Lákal jsem jí a něžně jí palcem hladil po vnitřní straně zápěstí. „Slibuji." Špitl jsem jí do ucha a políbil jí na spánek a svými rty sjel až na její krk. Tiffany se ke mně přivinula jako liána a položila si hlavu na mé rameno a vzdychla.

„Ne, jdu domů! Zavolej mi, až to mládě vysmahne." Znova nabrala svou naštvanou grimasu. Odstrčila mě a zase začala sbírat své oblečení, co jsem ze sebe tak horlivě strhali. Pomalu se do něj začala soukat a já měl výhled na její dokonalí zadek. Ach Bože, ten zadek stál prostě za hřích. Tak rád bych ho zase sevřel ve svých rukou a pak jí přes něj plácnul, zatímco bych si jí bral zezadu.

„Tiff." Hlesl jsem přemlouvajícím tónem. Kluci měli pravdu. Už zase žebrám a Tiffany to dělá moc dobře.

„Ne Cole." Utla mě hned v začátku. Dělala zase caviky. Tohle mě přestávalo bavit. Rád bych si s ní dal další kolo ale na scény jsem náladu vážně neměl. Z toho se vám pták stěží postaví.

„Jé kluci!" Ozval se zezdola Miin nadšený hlas.

„Vidíš, máš tu další návštěvu." Odsekla mi bruneta přede mnou naštvaně a už oblečená vyrazila z pokoje. Frustrovaně jsem zavrčel a rozeběhl se za ní.

„No tak, Tiff, vždyť tu můžeš zůstat." Lanařil jsem jí dál. Proč jsem si to zas dělal? Jsem nenapravitelný.

„Cole!" Zařval Joe sedící na barové stoličce u stolu spolu s Johnem, Jackem a Miou.

„Tiff?" Překvapeně sjel Jack pohledem brunetu. „Ty ses už zase vrátila?" Znechuceně na ní ohrnul ret. Tiffany pohrdavě zasyčela a bez jediného dalšího slova za sebou zavřela vchodové dveře. Vjel jsem si unaveně rukou do vlasů doprovázenou hlubokým povzdechem.

„Jsem nevěděl že už je zpátky." Zabručel ne zrovna nadšeně Joe. Zakoulel jsem nad ním očima.

„Jo už je zpátky." Napodobil jsem jeho tón hlasu.

„Snad to s ní nechceš dát zase dohromady." Řekl Jack rozhodným hlasem. Někomu se mohlo zdát, že se mě ptal, ale opak byl pravdou.

„Je pěkná." Zkonstatovala Mia a nenuceně pokrčila rameny. „Jen má tu tendenci nazývat lidi tím." Upila kávu z hrnku před sebou.

„Jo pěkná to ona je." Souhlasil John.

„Ale mrcha." Doplnil Joe. Mia uznale pokývla hlavou a nepřítomně hleděla do hnědé kapaliny.

„Kreténi." Zabručel jsem. Měli však pravdu. Tiffany byla mrcha nejvyššího kalibru. Aby dostala to, co chtěla, nebála se jít ani přes mrtvoly. Taková ona byla.

„Povídej nám kreténi, až ti zase zamotá hlavu, udělá...."

„A dost!" Okřikl jsem Jacka. Nechtěl jsem slyšet o tom, jak si mě Tiffany namotala na prst a pak si semnou hrála jak se štěnětem.

„Ještě řekni, že to není pravda." Zamumlal podrážděně. Frustrovaně jsem si promnul oči.

„Co tu vůbec děláte?" Rezignovaně jsem si povzdychl a raději změnil téma, než bych si vyslechl pár nevítaných rad.

„Přijeli jsme tě zaměstnat." Vyhrkl Joe.

„Jdeme pomoct Jackovu dědovi, zapomněl si?" Káravě mlask John a nahned mu na rtech vyrostl úsměv.

„Mio, přidáš se?" Zeptal se Joe a drcl do ní loktem, aby jí probral z tranzu.

„Co? Jo, teda ne. Čekám na Huga." A než to vůbec dořekla, objevil se táta ve dveřích, z kterých před chvilkou vyběhla nasuptěně Tiffany.

„Už jsem tady, Mio půjdeme do kanceláře." Pokývl hlavou směrem, kde tušil svou kancelář. Mia se bez slova zvedla a následovala ho. Bez jakýkoliv keců. To co chtěli řešit, muselo být asi vážný, když k tomu neměla žádné připomínky.

„Oni spolu něco maj?" Zvědavě se napřímil Joe na židli a koukal mi přes rameno.

„Blbe." Poťukal jsem si na čelo a zatlačil ho zpět do židle, z které se čím dál tím víc zvedal.

„Já chápu Coulíku, žes jí chtěl přefiknout, ale dej si bacha, zatím to vypadá, že ti jí brousí tvůj tatík." Čapl jsem jablko z mísy na lince a hodil ho po něm. Bohužel ho chytil a provokativně se do něj zakousnul. „Jen aby to pak nebyla tvoje macecha." Zahuhlal s plnou pusou.

„Tohle nevypadalo na sex, spíš že se něco stalo. Mia byla nějaká přešlá." Vyjádřil se John a pozoroval starostlivě dveře, za kterýma ti dva zmizeli.

„John má pravdu, jinak bychom je už určitě museli slyšet, Mia nevypadá na holku, co u toho umí být potichu." Přidal se Jack. Kdyby jen věděl, že to Mia ještě nikdy neděla.

„Tak jsem to nemyslel." Zakoulel John očima.

„Ach Bože, vy idioti raději už nemyslete." Požádal jsem je. S klukama jsme ještě rozebírali blížící se závody a já se mezi tím stihl i obléknout. Jack postahoval několik videi z našich předchozích závodů, abychom mohli víc vypilovat techniku a strategii.

Mým největším trnem v patě na dráze zase bude Victor McGerrett s kterým se věčně přeme o první místo. Na posledních dvou závodech jsem zvítězil jen o chlup já. Bulvár spor mezi námi bedlivě sleduje a vyžívá se v každé námi pronesená poznámce na toho druhého při našich střetech.

Joeovi se povedlo při Masakru natočit Berriho a všechny nelegální jezdce, které jsme s klukama kritizovali, nebo uznale chválili.

„Mio, usmlouval jsem to takhle." Řekl nekompromisně táta stojící ve dveří své pracovny zády k nám. S klukama jsme utichli v hovoru a čekali na odpověď jmenované.

„Vím, ale..."

„Mio." Přerušil jí otec. Sklopila smutně hlavu a vešla k nám. „Cole ti pomůže." Střelil po mě táta pohledem. Zamračil jsem se na něj a čekal, až mi vysvětlí, s čím bych že měl té Cácoře pomáhat. „Mia se k nám bude stěhovat." Úplně jsem cítil, jak by mi spadla brada, kdybych ten pohyb tvrdohlavě nezarazil.

„Stěhovat?" Pozvedl jsem překvapeně obočí.

„Přeci jen dojde na má slova." Posměšně se uchechtl Joe. John ho praštil pěstí do ramene.

„Ano, dnes jsem zažádal o dočasné svěření do péče a trochu to popohnal." Jinak řečeno, vyřešil to penězi, aby to bylo ještě dnes.

„A kdy ses mi to hodlal říct, že ses rozhodl pořídit mi sestřičku?" Naštvaně jsem na něj vyrukoval.

„Vyřešíme to potom. Musím zpátky do práce, pomoz Mie s věcmi prosím." Zakoulel jsem očima a sledoval, jak s mávnutím na rozloučenou mizí ve dveřích.