Řízeni adrenalinem

26.

Mia

Do pekla. Bolel mě každý krok, a přesto jsem s úsměvem musela chodit po chodbách ve škole a usmívat se tak i na koberečku u ředitele. Ale ani dvou hodinové mluvení do duše a ani velká jizva na mém břiše z provizorní operace mi nemohla zkazit náladu, kterou mi přinesla esemeska od Marka, kde mi potvrdil schopnost Teriny jet závod. Proto jsem si to za ním mířila do jeho nové dílny. Měl nový job hned u okruhu na ježdění. Prostě splnění sen. Možná bych sem mohla někdy přijet s Terinou. Možná by to ani nový Markův šéf nezmerčil.

Vstoupila jsem do budovy přes velké plechové dveře a nedokázala zadržet úžas. Vonělo to tu jako v ráji. Dobře v ráji, který jsem si já představovala. Prostě vůně gum a benzínu. Božská kombinace. Připomínala mi dětství, kdy touhle vůni voněl Dante pokaždé, když přišel z dílny domů. Tu vůni jsem na něm milovala. Pokaždé jsem ho přemlouvala, aby mě vzal sebou do práce, nikdy to však neudělal.

„Vole, ses měl pochlubit dřív takovým kvartýrem. Bože a ten okruh venku? Na něm bych se klidně vysekala." Zasněně jsem se koukala ven na dráhu a pozpátku couvala dovnitř dílny, aniž bych tušila kam. Klidně bych se mohla o něco přerazit, ale stejně by mě to nedonutilo odtrhnout zrak od té nádhery. „Myslíš, že by tvému šéfíčkovi nevadilo, kdybych si tam občas vojela gumy?" Usmívala jsem se jak idiot a bylo mi to jedno. Bože jak já měla z toho místa radost a to jsem tu ani nemakala.

„Jasně že by mi nevadilo, kdyby sis na mé dráze vyzkoušela gumy." Řekl za mnou sebevědomý hlas, který mi byl povědomí a schválně dal důraz na přivlastňovací zájmeno. Kdybych ráda riskovala, tipla bych, že ten hlas patří otci jednoho hubatého frajera.

„Už se mi nezdá dostatečný pro mou Terinu." S nevinným úsměvem se na něj otočila a vůbec mě nepřekvapilo, že tam je celé osazenstvo, až na starého pána. Jakoby jeden bez druhého si nemohli uprdnout. Snad všude museli být spolu. Jak otravné...

„Marku cítíš to taky?" Začichala jsem, jako bych cítila nehorázný puch. Kluci v motorkářských kombinézách mě napodobili a pátrali po tom zápachu, co jsem cítila.

„A co?" Vyhrkl jako první Joe nejistě.

„Tu zradu!" Štěkla jsem naštvaně. Držela jsem zaťaté pěsti podél těla.

„Ale Tajemný Berry, přiznej si, že nás ráda vidíš." Zacukroval Jack a bokem se opřel o karoserii nějakého auta, které bylo zřejmě rozpracované.

„Kde je Terina?" Prskla jsem po Markovi a ignorovala Jackovi blbé kecy.

„Má jí Hugo pod zámkem." Mykl rameny jako by to byla normálka. Myslela jsem si, že mě šlehne.

„Jaký Hugo proboha?" Vytřeštila jsem oči. „Tys dal mojí motorku hlídat nějakého čokla? Protože nikdo normální se v dnešní době nejmenuje Hugo!" Vyhrkla jsem naštvaně a v přehnaném gestu u toho rozhodila ruce do stran. Píchlo mě z toho v boku, ale rozhodla jsem se to ignorovat.

„Jo to bude tím, že jsem se narodil v jiné době." Zazubil se na mě Coleův táta a zachrastil klíči v ruce.

„Jasně." Protočila jsem sarkasticky oči a založila si ruce na prsou.

„No tak Cácorko, přece by ses nemračila." Šklebil se na mě Cole jako největší pitomec pod sluncem.

„A kdo přizval tohohle idiota?!" Ukázala jsem na něj prstem, aby si ho náhodou někdo nespletl s Jackem.

„Mio! Uklidni se laskavě!" Okřikl mě Mark a mrskl po mě hadr umaštěný od oleje, do kterého si utíral ruce. Obratně jsem ho chytla a přehodila si laxně přes rameno.

„Vážně to není žádná princezna, ani ušpinit se nebojí." Ozval se hlas za mými zády a nahned mi vrásčité ruce začali vykasávat tričko.

„Hele!" Pleskla jsem ho přes ruce a zamračila se na něj.

„Chci zkontrolovat ty stehy, když už tě tu máme." Vysvětlil starý pán na svou obranu lehce zaskočen mou reakcí.

„Někdy jindy Petere, dneska nemám podprdu. Kde je Terina?" Honil mě čas. Za dvě hodiny se podávali přihlášky a za další dvě hodiny se už závodilo. Sice se zdálo, že času je dost, ale zdání klame. Musela jsem být zapsaná před Lokem. Nemohl se zapsat dřív jak já!

„Je u mě. Opravená za mé náklady. Vlastně byla doslova na odpis, ale Mark má šikovné ruce." Začal Hugo.

„Mark je šikovný celý. Kolik to stálo? Splatím to, dnešní výhra bude opravdu štědrá." Ujistila jsem ho.

„A o to jde." Přichomýtl se do rozhovoru Cole. „Nepojedeš." řekl ten bastard s takovým klidem, s kterým jsem po něm chtěla skočit.

„Alespoň že ty o tom nerozhoduješ." Plivla jsem po něm kysele.

„Ale já jo." Ozval se vedle mě Hugo pevným hlasem.

„Myslíte, že mě Terinou držíte v šachu? Stačí mi jeden telefon." Upřela jsem na něj zrak a střetla se s jeho nekompromisníma modrýma očima. Blbá modrá! Je úplně všude! Jak já všechny modrý oči nesnášela.

„Mio, moc dobře víš, že takhle na poslední chvíli nikoho s motorkou a nezapsaného neseženeš." Přiskočil ke mně Mark a snažil se mi nejspíš promluvit do duše. Nejspíš si hrál na nějaký hlas rozumu. Já podle některých rozum nikdy neměla, tak nač poslouchat jeho hlas.

„Billy." Dala jsem mu jasnou odpověď říkajíc vše.

„Od Billyho si v žádném případě motorku nepůjčíš." Chytil mě za rameno a výhružně se mi zadíval do očí.

„A proč ne?" Provokativně jsem se usmála.

„Třeba protože Biliho motorka sotva drží při sobě? Nebo taky protože když tam nakráčíš ty, jako ty a budeš si chtít půjčit motorku pro Berryho, tak platíš tělem?" Vrčel. Vlastně se snažil mluvit tiše a nekřičet, aby ho všichni slyšeli, ale Mark byl až moc emotivní. Neuměl své pocit držet na uzdě.

„Tak mě nech jet na Terině! Ten Masakr odjedu, ať se ti to líbí, nebo ne!" Výhružně jsem mu zapíchla prst doprostřed hrudě a vycenila na něj zuby.

Bylo mi jasné, že půjčovat si mašinu od Billiho jekravina na entou. Billli byl starý slizák, co páchl na sto honů, ale za hezkýprachy zvadl sehnat kdykoliv a cokoliv s naprostou diskrétností. A kupodivus jeho vyřídilkou byl stále švorc