Řízeni adrenalinem

48.

Cole

Přecházel jsem po svém pokoji sem a tam a v ruce svíral list papíru. Četl jsem ho stále do kola. Ta nabídka nad mou hlavou vysela už dost dlouho. Věděl se jsem, že se mi krátí čas. Budu se muset rozhodnout. Říkal mi to i datum v dopise, v kterém mě žádali o mou odpověď do onoho určitého termínu.

S povzdechem jsem dopis uložil zpátky do šuplíku, odkud jsem ho vyndal. Měl jsem ještě dva dny. Mohl jsem to rozhodnout i večer.

Praštil jsem sebou do postele a zahleděl se do stropu. Pokojem se ozvalo tiché zaťukání. Automaticky jsem toho za dveřmi vyzval, ať vejde. Nebudu zapírat, že mě překvapilo, že to byla Mia, kdo vešel do mého pokoje. Oprava, doskákal. Berle u sebe neměla a tak skákala na jedné noze a přidržovala se zdi či nábytku, prostě všeho co bylo kolem.

Nadzvedl jsem se na loktech, abych na ní lépe viděl. Koukal jsem na ní a čekal, co z ní vypadne. Ráno jsem odešel z jejího pokoje, ještě když spala. Musel jsem na ranní trénink a pak jsem šel ještě s Johnem a Jackem do posilovny. Prakticky jsem se vrátil asi tak před hodinou a půl.

„Nezeptáš se mě, co tu chci?" Zeptala se udiveně a doskákala k mé posteli, na kterou se zhroutila a úlevně si odechla.

„Jako doma." Zamumlal jsem si pod nos.

„Myslela jsem si, že když to můžeš dělat ty, tak to mám povolené taky, přeci jen tvůj tatík říkal, že pro nás dva budou platit stejná pravidla." Pokrčila rameny.

„Kde máš tvoje náhradní nohy." Řekl jsem místo jízlivé poznámky, jenž mi lezla na jazyk.

„U sebe. Fakt se mě nezeptáš, co tu chci?" Vyzývavě zakmitala obočím.

„Nevím, měl bych se ptát? Ty stejně říkáš všechno hned od srdíčka." Sarkasticky jsem si poklepal na hrudník a udělal zkroušený obličej.

„Bože, ty máš dneska náladu." Zakoulela očima.

„Každý den není posvícení." Odbyl jsem jí mrzutě.

„A já ti přišla zrovna říct, jak jsem se skvěle vyspala, ale o tobě se to říct asi nedá." Očima brouzdala v mé tváři, vypadala jako by tam něco hledala a pak jako by si uvědomila, že na ní koukám, toho nechala.

„Jsem rád, že ses dobře vyspala, i já se dobře vyspal, i když to zezačátku vůbec nevypadalo." Myslel jsem to upřímně. Vlastně mě překvapilo, že spala celou noc a to klidně. Sice se chvíli ve spánku vrtěla, ale to spíš souviselo s bolavou nohou, s kterou nemohla najít pohodlnou pozici na spaní. Teprve po tom co jsem si její nohu v sádře opatrně přehodil přes můj bok, se konečně uvelebila tak, že mohla spokojeně spát.

„Přišla jsem..." Utichla. Bylo na ní vidět, jak bojuje sama se sebou a tak jsem jí nechal prostor. „Přišla jsem se zeptat, co bude zahrnovat druhá hodina, chtěla bych v tom pokračovat." Přiznala, ale oči držela sklopené. Jako by se styděla za to, že o něco požádala. Byl jsem však pyšný, že přišla a tak se rozhodla.

„Jestli to chceš zjistit, můžeme začít hned, ale pokud to je na tebe moc brzo..." Větu jsem schválně nedokončil.

„Proč mi neřekneš, co jsi vymyslel?" Konečně se na mě podívala.

„Protože není důvod se bát. Nehodlám tě přivázat k posteli a zkoušet na tobě sadomaso Mio. Až přijde na sex, někdy nedostaneš předehru, a když jí dostaneš, nemusí být stejná jako ta předchozí. Nebudeš se moc na to připravit. Prostě řekni, chci to zjistit, nebo chci to odložit. To je celé." Viděl jsem na ní, jak nad tím přemýšlí.

Mia zhluboka vydechla, než řekla: „Asi jsem se stejně rozhodla, když už jsem zaklepala, asi není potřeba nad tím víc přemýšlet." Myslel jsem si to stejný. Mia, i když na to nevypadá, spoustu věcí už má dávno v hlavě srovnané, obvykle to někomu může připadat, že jedná spontánně, ale pravda je jinde. „Chci." Řekla jako jasný souhlas. Pokývl jsem. Přetáhl jsem si tričko přes hlavu. Mia na mě koukala s opatrností v očích.

„Pravidla téhle hry jsou..."

„Pravidla hry?" Zopakovala po mě.

„Musíš mě furt přerušovat?" Okřikl jsem jí.

„Tak promiň." Zakoulela očima. „Pokračujte prosím vaše veličenstvo ve vysvětlování pravidel této hry." Sarkasmus z ní čpěl. Zatnul jsem zuby.

„Mohla si říct, že nechceš." Připomněl jsem jí. „Budeš mě líbat po hrudníku, kde jen budeš chtít." Vysvětlil jsem jí, co má dělat.

„To spíš vypadá, že to má pomoc tobě k erekci a ne mě, od mého strachu." Podotkla, ale nezamítla to. Pokrok.

„Zbavit tě strachu nespočívá jen v tom, aby ses cítila věčně ošmatlávaná a zvykla si na mužské doteky. Účel je, ti ukázat, co je na sexu hezkého a že to má být příjemné pro obě strany. To že muž dělá věci, aby ses cítila dobře, dělá dobře i jemu. A ty když budeš dělat muži dobře, musí dělat dobře i tobě. Když to je jednostranné, je to na prd." Mia vypadala, že opravdu poslouchá každé mé slovo a ukládá si ho v té své hlavičce do nějaké tajné zásuvky. Nejspíš s nápisem ‚Na potom'.

„Navzájem si snad dělají dobře, když mají spolu sex a dojdou díky k tomu k orgasmu. Je snad jedno, kdo je nahoře a kdo dole, oba ho dosáhnou." Řekla po chvíli uvažování.

„Bože Mio, ne vždy jde o orgasmus." Zahučel jsem.

„Myslela jsem, že to je to hlavní, co všichni chtějí, to proč jim sex přijde tak božský." Pokrčila rameny jako omluvu. Bylo mi jasné, že se na sex bude koukat jinak. Bylo by divné, kdyby po své zkušenosti si myslela, že je to ta nejlepší věc na světě. Bylo v pořádku, že se bála. A byl jsem pyšný, že se svým strachem chce něco dělat. Nikdy mě však nenapadlo, že může sex vnímat takhle.

„Takhle to vidíš?" Zeptal jsem se zaujat její myšlenkou.

„Teoreticky jo, když opomenu, že u toho jde hlavně o rozmnožování." Pokývla hlavou.

„Dobře, naším dnešním úkolem je ti ukázat trochu předehry s tím, že chci, abys to měla pod kontrolou." Mie se na čele utvořila drobná vráska, kterou tam má vždy, když přemýšlí nad něčím, čemu moc nerozumí, nebo když si není jistá.

„Jak pod kontrolou?" Vyhrkla.

„Jak jsem říkal, můžeš mě líbat kdekoliv, se ti zachce, já se tě nedotknu, vše to bude jen na tobě. Chci, abys viděla reakci mého těla na tvé doteky. Abys viděla, že něco příjemného nemusí být bezhlavé táhnutí se za orgasmem. Že doteky nemají ani jednoho bolet, že to má být oběma příjemné." Mia přikývla na znamení, že rozumí. Napodobil jsem jí.