Řízeni adrenalinem

40.

Mia

Sledovala jsem Jacka na dráze, jak vede a vjíždí do cíle jako první. Byl dobrej, ale Cole jel předchozí závod o něco líp. John dojel hned za ním. Nerozuměla jsem rozřazení ani tomu kolik se jelo a proč nejeli všichni najednou, mi bylo taky záhadou. Ale rozuměla jsem tomu pocitu, co prožívali kluci a tiše sem jim ho záviděla.

Stála jsem dost blízko k dráze, abych dobře viděla, ale taky dost blízko u diváků, abych slyšela všechny ty uslintané fanynky. Oblečené v titěrných hadříčcích s výrazným make-upem na obličeji. Skandovali jména svých favoritů, až jsem se bála o jejich hlasivky. Kecám. Jejich hlasivky mi byli u prdele.

„Bože já ti tak závidím!" Zaúpěla za mnou nějaká holčina, dost na hlas, aby jí její přítelkyně slyšela a aby to zbytek fanoušků nemohl jen tak nepřeslechl. „Chodit s Colem! To musí být splněný sen." Vzdychala samou blažeností a mě se nad těmi slovy protáčeli oči a zvedal žaludek. Jejich rozhovor o Coleovi trval už něco přes deset minut. Při první zmínce jeho jména jsem přestala poslouchat, ale ten nesnesitelný hlas prostě nešlo ignorovat furt.

„To je." Přitakala jí druhá dnes už asi po čtvrtý. Nenápadně jsem se pootočila a podívala se za sebe na údajnou přítelkyni toho debila. Seděla tam ta modelka, co jsem viděla u Huga ve vile přitisknutou na skoro nahého Colea. „Dneska jdeme k němu." Pochlubila se naparovačně a natočila si hnědou vlnu dlouhých vlasů na prst.

Dál se mi to poslouchat nechtělo, už jen z pohledu na ní se mi chtělo samou nudou spát a tak jsem se odebrala najít Huga. Nepotřebovala jsem slyšet detaily kterýma chtěla krmit tu uvzdychanou Kráčmeru vedle ní. Ta barbína mi nebyla sympatická, ale byla hezká a to bylo to jediný, kvůli čemu jsem rozuměla tomu, že s ní chodí.

Drala jsem se davem fanouškům a vyhýbala se plastovým kelímků plný po okraj piva. Když jsem šla kolem garáží vyhrazené pro naše závodníky, zahlédla jsem tam Marka s klukama, jenž měli dneska už volno. Nadšeně jsem se na něj usmála a popoběhla k němu.

„Ahoj princezno." Pozdravil mě. Klečel u Jackovi motorky a něco na ní dotahoval.

„Ahoj můj princi." Řekla jsem sladce a sklonila se, abych mu líbla pusu na tvář. Po krátkém ohlédnutím jsem zjistila, že jsou tu všichni až na Joea a Huga.

„Jak se ti líbí závody?" Zeptal se John.

„Jo ujde to." Pokývla jsem hlavou a líným krokem se rozhlížela po garáži, která spíš byla taková zašívárna. Divila jsem se, že nebyli zalezlí ve svých autobusech, jako to dělali předešlé dny. „Schováváte se tu před fanynkami?" Zeptala jsem se zvědavě, ale spíš mi to tak bylo jasné. I já po závodě vždy v čas zmizela, jinak by mě fanynky jako Berryho nejspíš zamordovali.

„Jak tě to napadlo?" Zasmál se Jack a napil se s orosené láhve plné Coca-Coly.

„Ani ti nevím, každopádně jsem dneska viděla tolik podprsenek, že snad přestanu nosit i tu svojí." Mark se s Johnem zasmáli.

„Stejně jí víc nenosíš, než nosíš." Rýpnul si můj kamarád. Jack mi nabídl jeho láhev limonády. Vděčně jsem jí přijala a hltavě jí vyprázdnila. Venku bylo vážně vedro k padnutí. „Přišla ti taky esemeska?" Zeptal se mě Mark hlasem plný lhostejností, když se vedle mě narovnal do plné výšky a otíral si umaštěné ruce do kdysi bílého hadru. Kluci na gauči zabředli do rozhovoru a nám nevěnovali pozornost.

„Jaká? Ta o tom dnešku?" Zeptala jsem se zbytečně. Oba jsme věděli, o čem ta esemeska byla. A já tam potřebovala být.

„Jo přesně ta." Přitakal mi a přehodil si hadr přes opálené rameno.