Řízeni adrenalinem

10.

Mia

„Tak jo Mio, jen tři kola. Hlavně žádné zbytečné brždění a jako první dojet do cíle. To dáš!" Mentálně jsem se takhle nakopávala po celou dobu, co jsem na sebe soukala několik vrstev oblečení, který mi měli vyplnit pánskou motorkářskou soupravu, kterou mi Mark někde schrastil.

Potřebovala jsem vyhrát. Potřebovala jsem prachy z výhra. Potřebovala jsem na chvíli vypadnout. Ale ze všeho nejvíc jsem však potřebovala ten adrenalin. A tohle všechno se mi vždy dostane jen v pátek v noci na provizorní nelegální motorkářské trati.

Takže tři kola, pak tancování a nalévaní se levnou břečkou nazývanou pivo a v poslední řadě přemlouvání Marka, abych se dnes mohla vyspat u něj v dílně na gauči. Seznam úkolů byl sepsaný, teď jen začít s jeho odškrtáváním.

Smotala jsem si své dlouhé kaštanové vlasy do nedbalého copu a ten pak poctivě zastrkala pod helmu. Usedla jsem na Terinu a vyjela přímo na prašnou cestu.

Na dráze dojížděli dvě motorky svůj závod. Poslední závod před zlatým hřebem večera, kterým byl závod Berryho a Loka. Sázky byli vysoký a výhra dosti slibná. Tři tisíce dolarů.

Loko a Berry jsou nepřátelé a jejich závod je vždy napínavý. Kdyby však sexy oslnivý blonďatý frajírek závodící na motorce za tátovi prachy zjistil, že na dráze si to rozdává s malou copatou holkou, která si většinu času plete plyn a brzdu, zešílel by. Jeho hrdost by to nevydržela a ego utrpělo takovou ránu, kterou by ani ti nejlepší felčaři nedali do kupy. A to jen kvůli tomu, že ho ta malá copatá holka vždy porazí byť jen o malý kousek.

„Přivítejte na dráze náš poslední a dlouho očekávaný závod večera! Lokooo! A Tajemný Bééérry!" Zařval do megafonu a snažil se o hlas, který má každého napnout a zamrazit, náš komentátor Alex, který si nechává přezdívat Lexy. Prý aby byl víc inkognito, kdyby náhodou něco. Mě spíš přijde, že je spíš debil, než inkognito. Mě to však, ale může být jedno. Pro mě je důležitější, že mě vždy po závodě, který mě nechá jezdit, vždy vyplatí moje prachy a drží hubu o tom, že jsem vlastně holka. Nic jiného okolo jeho osoby mě prakticky nezajímá.

Oba s Lokem jsme se přesunuli ke startovní čáře a přes tmavé sklo helmy si vyměňovali vražedné pohledy, dokud nám mladá a velmi spoře oděná, kozatá černovláska neodmávla šátkem start. Pak jsme oba ve velké blízkosti nechávali za svými mašinami jen zaprášenou trať a napjaté alkoholem nadržené fanoušky.

Sekala jsem každou zatáčku jako břitva. Pořádně ostře až jsem se bála o svá kolena. Loka jsem tím vždy dostala. Pokaždé když už mě málem troufl, přišla zatáčka, v které on nabyl na nejistotě, zatímco já přidala na plynu.

Cole

„Dík Marku žes nám dal vědět, Joe už tím otravováním lezl všem na nervy." Plácl jsem si s ním na přivítanou. Mark se pozdravil i s ostatními a všem nám dál pivo ze svých zásob. Teda vypadalo to jako pivo a když se člověk moc nesoustředil na tu pachuť a nesrovnával to se svým oblíbeným ležákem, tak to dokonce i jako pivo chutnalo.

„Přišli jste právě na čas, právě se jede poslední závod." Řekl s pohledem upřeným na dráhu. Těsně se tam předjížděli dvě motorky. Tyhle závody se od profesionálních, co jsme jezdili s klukama, lišili v několika věcech. Za prvé: tyhle byli nelegální a hrozil za ně kriminál. Za drhé: platili tu jiná pravidla.

S klukami jsme jezdili silniční závody, tady byl terén v každém úseku trochu jiný. Chvíli asfalt, za druhou zatáčkou štěrk, pak zase asfalt ale s několika dírami po celém povrchu. Pak menší Sahara, kde byl písek s menším štěrkem a sem tam trochu traviny a pak kus jen na trávě která už byla tak rozježděná, že jste vlastně jeli po hlíně či v blátě. Trať byla různorodá, a proto na to měli i uzpůsobené mašiny. Berryho motorka vypadala jako Kawasaki Ninja ZX-4R v černém provedení, ale to byl jen první pohled. Neměl jsem moc času se na ní podívat z blízka, ale už teď mi byla jasné, že je přizpůsobená na zdejší tratě.

Další v rozdílu bylo že zde závodili jen dvě motorky proti sobě, zřejmě v tom byl nějaký systém jen jsem mu ještě nerozuměl.

„Jo slyšeli jsme ‚slavný Tajemný Béérry' a nějaký Loko." Snažil se Jack napodobit hlas uvádějícího s megafonem, který všechno komentoval. Ten kudrnáč to moc prožíval a bral svou funkci komentátora dost vážně.

„Berry mu to netře." Řekl pevným hlasem plným přesvědčení a prohrábl si vlasy.

„Seš si nějakej jistej, vždyť ho ten druhej docela trumfuje." Přihnul si John z láhve.

„Jen do zatáčky." Trval si stále na svým.

„No jestli jezdí ten Loko jak Jack v kocovině, tak to má ten tvůj Berry v kapse." Uchechtl jsem se a pak mi vlasy prohýřila Jackova dlaň, která mi uštědřila pohlavek. Málem jsem se polil pivem. Debil.

„Taky jezdíš na motorce?" Zeptal se ho Mark s pohledem upřeným na závod. Už se jelo takřka do cíle, a jak Mark předpovídal, Berrry si v zatáčce udělal solidní náskok. Ten Loko musel být debil.

„Kamaráde, to my všichni jen na jinačí úrovni." Tím si získal Markovu plnou pozornost.

„Jako profesionálně?" Jack mu to němě odkýval a hrdě se u toho narovnal v zádech a vypnul hruď.

„Berry! Jo!" Řval spolu s davem náš nový kamarád, když Berry dojel do cíle jako první. Spousta lidí byla nadšená z peněz, které jim Berry svou výhrou přinesl. Jeho jméno se neslo vzduchem v ozvěnách. Všichni jásali a všude byl děsný kravál.

„A co dělají profesionální jezdci na ilegálních závodech?" Vrátil se k předchozí konverzaci, když se přes dav dalo alespoň trochu mluvit. Nebo spíš slyšet.

„Potřebovali jsme relax." Vysvětlil Joe a ležérně se opřel loktem o auto za sebou.

„A kde nejlíp relaxovat než u toho co miluješ?" Doplnil ho Jack.

„Jo co pak mi můžeme za to, že to co milujem, je taky tím, čím se živíme?" Zeptal jsem se a John souhlasně přitakával.

„Magoři." Ocenil nás chápavým smíchem.

„Co si do prdele myslíš, že jsi zač?!" Rozkřiklo se podráze a totálně umlčelo radující se dav. Dokonce někdo i vypnul tu příšernoumuziku, která vás nutí na ní tancovat