Řízeni adrenalinem

20.

„Dědo!" Zakřičel Cole těsně u mého ucha hned, co se za námi zaklapli dveře. „Dědo!"

„Musíš řvát jak na lesy? Víš kolik je hodin?" Slyšela jsem těžké kroky, co se k nám spěšně přibližovali.

„Cole, co to je?" Muž, teda podle hlasu to byl muž, který se k nám blížil, nebyl nadšený.

„Tati kde je děda? Máme tady pohotovost." Tou pohotovostí narážel na mě.

„Blbečku." Kuňkla jsem.

„Mlč," zasyčel na mě.

„Co se to tu děje?" Zahřměl z dálky hluboký hlas se stopami po spánku. Jestli tam ten chlap nebyl nadšenej, že tady řveme, tento s ním musel souhlasit, protože bych se vsadila, že jsme ho právě vzbudili. Dobře, Cole ho vzbudil, buďme spravedliví. Pokud na nás ten chlap bude řvát v nepříčetnosti, vše svedu na Colea a zmizím ještě dřív, než se spustí bitka.

„Potřebujeme vaší pomoc pane Petere." Loboval John někde vzadu.

„Jo! Moje kamarádka, Mia, měla nehodu na motorce." Přidal se Mark. Pootevřela jsem oči, abych viděla, jak můj kamarád škemrá očima.

„Tak proč jedete sem a nejedete do nemocnice?" Nechápal Coleův dědeček a scházel k nám schody.

„To nejde, když ona je Tajemnýýý Bééérý!" Zazpíval Joe a hned na to se ozvalo dunivé mlasknutí následované jeho ukřivděným au.

„Nelegální závody?! Děláte si ze mě prdel? Co jste tam dělali!" Vyjel po nás vztekle Coleův otec. Namáhavě jsem otevřela oči a pod náporem ostrého světla je zase přivřela a s obtíží zvedla ruku tak, jak to dělají děti ve škole, když chtějí něco říct.

„Vyhrávala závody?" Nadhodila jsem chraplavě. „Bože asi budu zvracet." Zaskuhrala jsem.

„Hlavně ne na můj koberec z Paříže!" Vyjekl princátka otec.

„Bože vy chlapi jste na ty svý koberečky nějací háklivý ne? Ten váš synátor na mě řval to stejný v autě! A nebojte, stejně už nemám co zvracet, takže můžete na pohodu...au...vydechnout." Sykla jsem a bolestí přivřela oči.

„Mio!" Okřikl mě káravě Mark.

„Hm?" Zabručela jsem nechápavě, a kdyby mě nebolel každý pohyb, pokrčila bych i rameny.

„Nemůžeš tu svou nevymáchanou pusu trochu krotit?" Záporně jsem zamručela a unaveně si položila hlavu na Coleovo rameno.

„Tak jí hoďte do ordinace." Uchechtl se pobaveně starší pán. Zvedla jsem ukazováček a tím zastavila Colea v pohybu.

„Chtěl říct, odneste a opatrně někam položte." Významně jsem se podívala tomu modrookému svalovci, kterému jsme se rozvalovala v náruči do očí.

„Pochopil jsem, nejsem tupec." Mrkl na mě a pak svou tvář zkroutil zase do vážné grimasy.

„Tupec možná ne, ale chováním a vyjadřováním se někdy podobáš Tarzanovi. Vlastně to je jedno co seš, oba dva začínají na T." Ušklíbla jsem se.

„Trochu vděku bys mohla prokázat, nemyslíš?" Zaťal čelist. Přísahám, že jsem slyšela, jak zavrzala.

„Nemyslím, o nic jsem se neprosila. A říkala jsem ti už jednou, že ode mě vděk čekat nemáš. K tomu mě nevychovali." Upřeně jsme se propalovali pohledy.

„Začínám pochybovat o tom, že tě vůbec někdo vychoval." Ušklíbl se na mě.

„Představ si, že každý tak trochu." Úšklebek jsem mu bez okolků vrátila.

„Kéž by tě bolela i ta tvoje pusa a tys mlčela." Pohlédl do stropu jako by hledal pomoc u nejvyššího.

„Takové štěstí nemáš prdelko a teď se dej do pohybu!" Rozkázala jsem jak rozmazlená holka a usmála se na starého pána v pruhovaném tričku opírajícího se o zábradlí u schodů, dobře se bavící naší hádkou. Hned mi byl sympatičtější, rozhodně víc než jeho mračící se syn a sexy vnuk. Sexy ale protivný vnuk! Nutno podotknout.

„Hraješ si na princeznu?" Opovržlivě se na mě podíval. Lezla jsem mu na nervy, to nemohl popřít.

„Ani náhodou! Mohl by tě totiž princátko přepadnout tvůj přirozený pud a mohl bys začít si mě namlouvat. Takže ne, ani mě nehne." Cole otevřel dveře a rozsvítil. Místnost byla normálně plnohodnotně zařízená domácí ordinace. Dokonce i po dezinfekci smrděla jak špitál. Z toho pachu mi bylo zase nevolno. Ještě štěstí že už jsem vážně neměla co vrhnout a už ani sílu.

„Všímáš si, jak tě jemně pokládám?" Nezapomněl si rýpnout.

„Hm," zabručela jsem, když jsem pod sebou cítila kožený povrch lehátka. Bylo měkounké, ale moje záda to nějak nemohli docenit.

„Hej," špitl a poklepal mě lehce po tváři. Zamračila jsem se na něj, ale i to pro mě najednou bylo moc namáhavý.

„Musíš na mě furt hmatat?" Zabručela jsem. Cítila jsem, jak se mi jazyk lepil na patro. Měla jsem žízeň a bylo mi vedro a zima zároveň. Nesnášela jsem tyhle rozporující pocity.

„Mio!" Křikl Mark a vběhl do ordinace hned za panem Peterem. „Opovaž se umřít!" Hrozil mi napřaženým ukazováčkem.

„Bože, Marku, jsem jen potlučená a šíleně unavená. Nesepisuju už parte, takže se uklidni jo?" zamumlala jsem.

„Tak se asi na vás podíváme, co říkáte zlatíčko?" Přišel k lehátku starý pán v bílém plášti přehozeném přes pyžamo.

„Bude stačit jen něco na bolest pane doktore. Dokonce mi bude i jedno co, nejsem vybíravá." Usmál se na mě a pohladil mě po tváři, než mi ostrým světlem zasvítil do očí. Podraz.

„Sundáme z vás to oblečení a podíváme se, jak moc jste to odnesla." Pokračoval.

„Myslíte dospívání? Jo to jsem odnesla vážně krutě, protože jsem se narodila jako holka." Cole se vedle mě uchechtl a ani Mark můj vtip nenechal bez reakce, kterou se snažil skrýt hned pod káravým mlasknutím. Mark vždy nesnášel, když jsem vážné situace zlehčovala.

„To je dobře, jste totiž vážně moc hezká holka." Složil mi kompliment a pomohl mi se posadit.

„To jsem slyšela ...au...už tolikrát, ale teprve od vás mě to opravdu potěšilo." Nesměle jsem se usmála. To bylo poprvé, co jsem se z komplimentu cítila nesvá, a chtělo se mi červenat.

Dveře se otevřeli a dovnitř vplula starší verze Colea. Tentokrát nevypadal tak nasraně.

„Joe mi poblil koberec," řekl to tak chladně, že i ledovec proti němu hřál. „jak je na tom?" Pokývl hlavou ke mně. Připadala jsem si jako bych tam vůbec nebyla. Zamračila jsem se na něj.

„Všechno mě bolí a úplně nejvíc ze všeho mé ego. Celý svůj život se snažím konkurovat a vyrovnat mužům, ale někteří jedinci budou vždy zpochybňovat ženskou populaci, ale jinak děkuji za optání." Ušklíbla jsem se a následně zakňučela, když ze mě Peter s pomocí Colea vysvlékal motorkářskou bundu, pod kterou se objevila další. Celkem mi museli sundat sedm vrstev, než jsem před nimi seděla v podprsence. Všichni soucitně zasyčeli, když uviděli můj do krve sedřený bok, kterým jsem brzdila svůj pekelný stroj.