Řízeni adrenalinem

24.

Mia

Vzbudila jsem se do tmy. Všechno mě neskutečně bolelo, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Pomalu jsem se posadila a potlačila bolestné zaskučení. Zas tak v pohodě jak jsem si původně myslela, to nebylo.

Promnula jsem si rozespalé oči. Všechno jsem měla v mlze, a přesto jsme si moc dobře pamatovala, co se stalo.

„Bože to bude průser." Zaskučela jsem a schovala si obličej do dlaní. Po deseti minutách, kdy jsme jen sbírala odvahu, narovnala jsem své staré a bolavé tělo a vydala se dolů, odkud se ozývali hlasy. Všichni seděli rozmístěný na různých kusech nábytku v obýváku s lahví piva v ruce koukající se na fotbal.

„Pojď, pojď!" Syčel Jack na televizi totálně pohlcený hrou. „Ne!" Chytal se zoufale za vlasy. Opřela jsem se nebolavým ramenem o futra a sledovala tu podívanou před sebou. Udivovalo mě, že tam s nimi pořád seděl Mark. Ale vlastně tam tak nějak zapadal. Vypadali jako by takhle sedávali dennodenně.

„Doufala jsem, že jste mi vylovili Terinu z toho rybníka, ale spíš to vypadá, že jste celou dobu chlastali pivo a čuměli na fotbal. Zase všechna práce zbyde na ženu." Všechny zraky se upřeli na mě.

„Jak ti je?" Zeptal se Peter s milým úsměvem.

„Je drzá, takže jí je dobře!" Zahlásil zvesela Mark a vyskočil na nohy, aby mě sevřel v pevném objetí. Tiše jsem sykla.

„Co jsem řekla drzého?" Zeptala jsem se a věnovala mu úsměv.

„Vždycky a všechno Cácorko." Odpověděl mi Cole a mě z neznámého důvodu, propaloval pohledem. Překvapila mě zdrobnělina přezdívky, co mi dal. Většinou jí říkal se zlobou v hlase a teď najednou něžnosti? „Neměla bys ležet?" Povytáhl na mě káravě obočí a založil si ruce na prsa.

„Kde?" Usmála jsem se provokativně.

„V posteli kde jinde." Zakoulel očima a zaujal rodičovský postoj.

„Je mi dobře," odbila jsem ho. „Marku nemáš náhodou můj mobil?" Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do očí a opřela si bradu o jeho pevnou hruď.

„Cole ho má." Mrkl na mě. Utrápeně jsem si povzdychla.

„A já ti ho nedám, dokud nezalezeš do postele." Řekl razantně. Protivil se mi jeho přístup ke mně. Dělal jako by byl můj pániček a já jeho neposlušný mazlíček, který má plnit jeho příkazy.

„Pokud nemusím do tvé tak nemám problém." Ušklíbla jsem se. Kluci se chechtali nad Coleovým odfrknutím. „Ale ten mobil chci hned." Napřáhla jsem ruku jeho směrem. Cole se zvedl a čapl mě pod koleny a podepřel pod zády.

„Tak to abychom to nějak vyřešili." Jízlivě se zakřenil a rozešel se zpátky do patra.

„A bacha na stehy!" Křikl nám za zády starý pán a za ním se ozvala salva smíchu.

„Pust mě na zem." Snažila jsem se vymanit z jeho náruče. Bože, jaký to byl hřích!

„Nevrť se furt, nebo sletíš a nezapomeň, co říkal děda!" Pokýval na mě nesouhlasně hlavou s mlaskáním.

„Nesletím, protože mě položíš na zem!" Trvala jsem si umanutě na svém a potlačila syknutí.

„Položím, ale až na postel." Ujistil mě a pokračoval v chůzi a pro jistotu zpevnil ještě víc své sevření. Zmáčkl mě kousek nad ránou a já měla chuť mu jednu vrazit. Bolelo to jako prase.

„To víš, že jo! A pak na mě hupsneš, jak neandrtálec kterého převálcovali jeho primitivní pudy a co pak chudák já? Abych se uhekala co?" Naštvaně jsem si založila ruce na prsa.