Řízeni adrenalinem

53.

Mia

Sice mi Hugo slíbil, že mi dá peníze, abych splatila dluh, ale i tak jsem si je nechtěla vzít jen tak. Slíbila jsem, že mu je vrátím. Nebyl nadšený, protože věděl, že kvůli tomu budu furt závodit, ale na druhou stranu věděl, že mě závody baví, ale on by byl radši, kdybych závodila pod ním a oficiálně. Na to ale nejsem stavěná. To ať mu jezdí Cole. Já minuju tuhle atmosféru. Opilé fanoušky a jezdce. Hlasitou hudbu vycházející z repráků v kufrů aut. Nestálou dráhu. Adrenalin ve vzduchu smíchaný s vůní motoru, spálené gumy a levné pití. A po tom všem, tancování do rána. Ale co si budem, Hugovým jezdcům se tu líbí taky, protože tu jsou všichni. I Hugo.

„Připravená?" Zeptal se mě s odměřeným hlasem Mark, zatímco mi kontrolovat motorku a já se při tom oblíkala.

„Marku?" Oslovila jsem ho jemně. Zabručel nepřítomně na znak toho, že mě vnímá, ale pohled mi neopětoval. Byl naštvaný, že jsem mu neřekla, do čeho jsem se zapletla. Věděl to jen Hugo, kterému jsem to řekla a ...Cole co nás odposlouchával za dveřmi. Chtěla jsem ho za to seřvat na tři doby, ale pak se to lehce zvrtlo a já u něj zůstala až do rána. Bez ataky. Prostě klidná noc v jeho náruči.

Přiklekla jsem si k němu a zvedla mu dvěma prsty hlavu a přinutila ho tak se na mě podívat. Líbla jsem ho na rty.

„Mrzí mě to, jak jsme se pohádali. Nechtěla jsem. Mám tě ráda Marku a vážně tě nechci zatahovat do svých problému, a jestli tě to uklidní, tak jsem o tom mluvila s Hugem a on mi pomohl. Neřekla jsem ti o tom, protože jsem se bála, že tě tím ohrozím. Odpusť mi." Mark rozpřáhl náruč a stáhl si mě do pevného obětí.

„Ty seš takový tele!" Zaúpěl.

„Já myslela, že jsem kráva."

„To jsi taky." Souhlasil.

„Vše dobrý?" Zeptala jsem se značně nejistě.

„Vše dobrý." Přitakal. „A nechtěla bys mi přeci říct, do čeho ses zapletla? Třeba by to ulevilo tvému černému svědomí." Nadhodil laškovně a zakmital při tom obočím. Byl zvědavý jak ženská.

„Já nemám černé svědomí!" Praštila jsem ho do ramene. Hraně zaúpěl jak zraněný lev a pak mi herdu bez okolků vrátil.

„Jak myslíš." Pokrčil rameny.

„Jestli tu má někdo černé svědomí a měl by se s něčím svěřit tak jsi to ty." Řekla jsem rázně a ukázala na něj prstem a rychle tak otočila vše proti němu.

„Já?" Zaskočeně na sebe taky ukázal.

„A kdo jiný? Poslední dobou se pořád jen culíš a zasněně vzdychách, když si myslíš, že tě nikdo nevidí." Začala jsem ho obvinovat.

„Já?" Znova na sebe ukázal a snažil se pořád vypadat nevině, ale zrazovali ho jeho červenající tváře.

„Ty ses zamiloval!" Vyřkla jsem a vítězně jsem se na něj usmála.

„Blbost." Odbyl mě a otočil se k Terině, aby ještě jednou zkontroloval brzdy. Od té nehody je kontroloval snad každých pět minut, než jsem vyjela na start.

„Kecáš! Někoho máš a já vím i koho." Zacvrlikala jsem vesele. Nahned jsem přilákala tak jeho pozornost. Vypadal nervózně. Nejspíš nečekal, že by ho a jeho milého mohl někdo načapat.

Rezignovaně si povzdechl. „Tak povídej. Jak dlouho to spolu táhnete?" Poklepala jsem rukou na bednu v gestu, aby se usadil a začal se mi svěřovat.

„Nic mezi námi není." Zabručel a ztěžka dosedl. Lehce se mračil a u toho si hadříkem utíral ruce. Hodila jsem po něm pohled, kterým jsem mu říkala, že to mu nežeru.

„Ne vážně ne! Přísahám! Minule jsme si dali málem pusu, ale John se lekl a rychle z toho vycouval." Povzdechl si.

„Jo!" Zajásala jsem a vyskočila na nohy a vzápětí zaskučela. „Já věděla, že to je John!" Radovala jsem se.

„Ty potvoro! Tys to tipla!" Osočil mě s ublíženým pohledem.

„Dobře, úplně jistá že to je John, jsem si nebyla. Vlastně jsem si ani nebyla jistá, že je gay." Připustila jsem a podrbala se na hlavě, jak jsem nad tím uvažovala.

„No to je právě to." Zase si povzdychl a já se znovu usadila vedle něj na bednu. „John si to ještě úplně nechce přiznat. Ví, že není jako kluci. Že ho holky nepřitahují, ale ještě není připravený to říct na hlas." Na Markovi bylo znát, že ho to trápí.

„Musíš mu dát čas." Stiskla jsem mu rameno.

„Jo já vím. A jsme teprve na začátku. Jen to mezi námi jiskří. Ale nechci, aby to bral tak, že děláme něco špatného." Mykl rameny a vstal.

„On na to přijde." Mark se na mě mírně usmál, ale nevypadal přesvědčeně. „A Marku..." zastavila jsem ho ještě v pohybu. „Netlač na něj. Můžeš mu dělat podporu, ale nesmíš na něj tlačit. Jednou to stejně bude muset přijmout."

„Bacha na čtvrtou zatáčku." Varoval mě jenom než mě líbnul na čelo a já musela zastrčit svůj cop pod helmu a jít na start. Už se o tom stejně nechtěl bavit. Kdybych na něj netlačila, nejspíš by mi to ani neřekl. Možná až by si byl jejich vztahem jistější.