Řízeni adrenalinem

17.

Mia

Z Coleova domu jsem odešla ještě za svítání, jen abych se s ním nemusela potkat. Činila jsem tak i celý týden, kdy jsem se tu vzpomínku snažila vyběhat několika kilometrovými trasami. Se školou a tréninky jsem stejně neměla moc prostoru pro to, abych na něj někde omylem narážela. Vlastně jsem ani nechtěla. Nechtěla. Vždyť mi políbil krk! To se mi do něj mohl rovnou zakousnout. Stejně jsem si myslela, že je posedlí ďáblem. Třeba to je upír, co lační po mé krvi. To by i vysvětlovalo ty jeho uhrančivé oči, na které si jistě vábí své nevinné oběti, než se jim pak krvelačně zakousne do krku a vysaje z nich všechen život. Jedno bylo jasné, už v životě jsem ho nechtěla vidět. Bohužel mé přání asi někdo záměrně ignoroval.

„Proč jsi jim to řekl?!" Křičela jsem na Marka, zatímco jsem na sebe roztržitě házela oblečení.

„Proč seš napružená?" Zakoulela jsem očima. To už mě mohl rovnou prohlásit za hysterickou. Jeho otrávená mimika mi to alespoň dost okatě naznačovala.

„Nejsem napružená, jen je tu nechci." Zamumlala jsem a motala si u toho cop.

„Jo? A má to něco společného s tím, žes spala u Colea?" Provokativně na mě zakmital obočím. Ten parchant. Vztekle jsem si zuby stáhla gumičku ze zápěstí a pak jí obmotala na konec copu.

„To si s tebou taky ještě vyřídím! Nechals ho, aby se mě dotýkal!" Vyčetla jsem mu s napřaženým ukazováčkem.

„Nemuř na mě oči, budeš mít vrásky!" Napodobil můj tón i postoj. Chtělo se mi zaskučet, jak velkou chuť jsem měla ho praštit. Nejlepěji po hlavě a nejlepěji něčím fakt tvrdým.

„Odpověz a nestarej se o můj ksicht!" Okřikla jsem ho netrpělivě. Byla jsem nervní jako po každé před závody. Teda než mi v krevním oběhu nezačne převládat adrenalin. Byla jsem na tom opojném pocitu závislá. Dnes jsem se těšila na ten pocit ještě víc než obvykle. Měla jsem zas na nějakou chvilku od stresu ohledně splátek Felixovi pokoj. Dnes před závody jsem se stavila v jeho plesnivém skladu a vyslechla si jeho nechutné kecy a nabídky a pak mu stejně předala peníze.

„Zlato, musím se starat o tvůj obličej, je to totiž to nejlepší, co se dá na tobě najít." Pohoršeně jsem zalapala po dechu a následně vyprskla smíchy.

„Teď jsi mluvil jak ukázkovej gay." Zakoulel nade mnou očima.

„To bude tím zlatíčko, že jsem gay." Ušklíbl se. „A k té druhé věci. Vím, že nemáš ráda, když se tě někdo dotýká, ale tys vypadala, že se ti to líbí. Dokonce ses k němu i lísala!" Dobíral si mě.

„V migréně jsi mě svěřil cizímu člověku! To ti nezapomenu." Tím byla naše konverzace u konce. Nasadila jsem si helmu a vešla dovnitř polorozpadlé továrny, kde kluci vybudovali úschovnu motorek pro závodníky. Byla to taková kóje. Prostě jinak řečeno, bezva schovka.

Došla jsem ke své Terině. Měla jsem ještě chvíli, než započne můj závod s Lokem. Ten parchant si sám řekl o to, abych mu zase natřela prdel a já to vlastně i dost chtěla. Ukážu mu, kde je jeho místo, aby si už nikdy nezkoušel vyskakovat.

Na startu jsme si vyměnili několik nenávistných pohledů přes tmavá skla helmy, které sice nešli vidět, ale oba jsme o nich moc dobře věděli. Bylo to jen jedno kolo. Rychlá jízda, cíl a vychutnání si Lokovi porážky, převezmu si výhru a protancuju celou noc, aniž bych se střetla s Colem. Seznam sepsán, jen ho začít odškrtávat.

Napětí bylo cítit ve vzduchu. Všichni co sem dnes dorazili, si užívali tu atmosféru, co z nás sálala. Lexi uvedl náš závod a představil nás, i když to bylo zbytečné, když jsme byli hlavním důvodem, proč sem ty lidi přišli.

Spoře oděná blondýna se ujistila, jestli jsme připravený a mávnutím červeného šátku odstartovala závod za velkého jásotu fanoušků. Nehodlala jsem se zdržovat zbytečným bržděním. Z téhle krásky vyždímám to nejlepší. Loko se bude zuby nehty držet za mým zadkem a bude se snažit mě trhnout za každou cenu. Nedovolím, aby se dostal přede mě ani na pár vteřin.

Chtěl vyhrát. S každou zatáčkou jsem přidávala plyn. Ručička tachometrů se rychle zvedala k tři sta padesátce. Prach cesty se vznášel ve vzduchu za mými koly. Doufala jsem, že jsem Lokovi znepříjemňovala výhled. Adrenalin mi tepal v žilách a srdce bylo snad stejně rychle, jak jela moje motorka. Ale mé útroby svíral ještě jeden pocit...