Řízeni adrenalinem

28.

Mia

Do začátku závodu zbývalo jen několik málo minut. Byla jsem jako všichni připravená na startu a nedočkavě svírala řídítka v obleku Berryho. Loko stál dva muže vpravo ode mě a neuběhla minuta, kdy bychom se neprobodli očima.

Věděla jsem, že Hugo a jeho hlídací smečka stojí jen kus od cíle u Markova auta, který Joe s Johnem využívali spíš jako lavičku k posezení. Hugo stál z nich za všech nejvíc vepředu s rukama založenýma na prsou a ostřížím zrakem, z kterého by si i Zeus cvrnkl do gatí, propaloval celou trať. Vypadlo to jako by analyzoval každou její nerovnost. Nebyla nijak náročná, jen třetí zatáčka byla zrádná svou úzkostí a ostrostí pro tak velké množství závodníků, kteří se už teď přetlačovali u startovní čáry lokty, a to závod ještě nezačal. Ne nadarmo se závodu říká Masakr. Krátká trať s různou tloušťkou a ostrými zatáčkami na mnohem větší množství závodníků, než by jí slušelo. Pokud vás nesrazila první zatáčka, srazil vás dav svou krvežíznivostí.

Napětí prosáklo vzduch a každý jenž ho vdechoval, se jím i nechal pohltit. Adrenalin každý cítil kolovat ve své krvi. S netrpělivostí se tu roztrhl pytel a organizátoři schválně začátek startu protahovali pro ‚Lepší' atmosféru. Taková blbost. Spíš nás všechny chtěli jen vydráždit. Ať žije testosteron.

Cole po mě věčně pošilhával pohledem a lhala bych, kdybych řekla, že mě jeho oči s modří oceánu nechávali klidnou. Protože nenechávali. V jeho přítomnosti jsem se musela mít na pozoru. Měla jsem nepříjemný pocit, že mě jeho oči zvládnou vždycky prohlédnout. Jejich pohled s lišáckým úsměvem, jako by mi slibovali zkrocení. Naivní to kluk. Já a zkrocená? Ukousl si chlapec trochu větší sousto, tak ať si ho pěkně rozkouše a sní a jestli si na tom zuby vyláme? Jeho papík má dost peněz na to, aby mu koupil protézu. Netřeba se trápit.

Komentátor začal vyřvávat začátek závodu skrz megafon a kupodivu byl i přes ten randál slyšet. Nezdržoval zbytečným okecáváním a do minuty bylo odstartováno.

Držela jsem se vepředu po boku Loka. Trať se skládala jen ze čtyř zatáček do takového prapodivného a velmi krátkého oválu.

Přidala jsem plyn před první zatáčkou a předjela tak dva chlapy, co byli doposud přede mnou. Před sebou jsem poznala motorku jednoho syna bohatého podnikatele. Párkrát jsem měla tu čest se s ním utkat na trati, takže jsem byla v klidu. Jeho skolí třetí zatáčka.

Ohlédla jsem se za sebe a viděla, jak se mi na zadek lepí dvě motorky, které jsem v první zatáčce předjela, a z boku na mě dorážel Loko. Ťukali jsme do sebe, až mi od plechů létaly jiskry. 

Cole

„Padesát motorek najednou, tomu říkám Marakr." Obdivuhodně hvízdl Joe s pohledem přilepeným na dráhu. Měl jsem pocit, že na startu jich stálo ještě víc. Neviděl jsem tam opravdu ani jednu ženu. Mia byla jediná.

„Už jen necelých čtyřicet. Tu první zatáčku zrovna moc lidí neustála." Jack si potáhl z cigarety a následně nechal šedý obláček z jeho úst stoupat do temna noci.

„Ta třetí bude síto." Přidal se do konverzace Mark.

„Kde je?" Ptal se Jack a chtěl si znova potáhnout, než mu táta střihl pohlavek a cigaretu mu típl. Dbal na naše zdraví, když jsme jezdili pod ním.

„Druhá vpředu." Dal mu rovnou i odpověď. „Jede dobře, ale strašně se na ní lepí." Konstatoval.

„Myslíš si, že neudrží mašinu?" V Johnově hlase se ozvala starost.

„O to bych se nebál. Terinu nepustí, dokud to nebude poslední možnost." Mark se starostlivě díval na probíhající závod.

„A čeho by ses bál?" Zeptal se ho děda.

„Toho jak se na ní Loko lepí z boku. Zatím jen oťukávají motorky, ale blíže k cíli se prolévá krev." Závodníci už projeli druhou zatáčkou. Mia se furt držela na druhém místě a ten zmetek se k ní stále lepil. Nemohla ho setřást.

„To myslíš doufám jen obrazně řečeno?" Prudce jsem se na něj otočil a i kluci zbystřili a čekali stejně jako já na Markovo vysvětlení. Táta stále sledoval závod, ale podle toho jak se napnul, nebylo pochyb, že poslouchá a obává se Markových slov stejně jako my.

„Proč si jako myslíš, že jsem nechtěl, aby ten závod jela?! V Masakru neplatí žádná pravidla. Vše je dovoleno. Říkal jsem, že to není dobrý nápad, když má nepřítele!" Vztekem zatínal ruce v pěst.

„Chceš říct, že tu můžou i umřít?" Joe ukázal na závodníky blížící se k třetí zatáčce.

„Někteří." Připustil.

„Hugo." Oslovil děda tátu.

„Dá to." Ujistil jsem ho. Všichni jsme napjatě sledovali, jak se jezdec před Miou skácel na zem. Mia se mu na poslední chvíli vyhnula, ale ty chlapy co se jí celou dobu lepili na zadek, už ne. Lokova motorka se vedle Mii zakolísala, ale taky to ustál. Oba dva zrychlili a víc se k sobě lepili. Drcali do sebe. A pak se to stalo. Těsně před poslední zatáčkou Loko vytáhl z kapsy nůž a ohnal se jím proti Cácorce.

„Do prdele." Vyklouzlo mi ze rtů. Mia neměla šanci se mu vyhnout a tak když nůž zasáhl její tělo kopla Loka do břicha, který ten náraz nečekal. Mia rychle uhnula před Lokovou motorkou bez řidiče, která jí zkřížila cestu, než odlítla do pangejtu někam mimo dráhu. Mia projela zatáčkou jen s jednou rukou na řídítkách a řítila se do cíle.

„Zvládla to." Zamumlal táta s hrdým pohledem.„Šikovná." Zašeptal, když se prořítila kolem nás. Jako by ho slyšela, otočilahlavu.