Po poradě starších, kdy jsme se jednohlasně rozhodli, že noc je ještě mladá a chtělo by to ještě nějaké pivo, vyrazili jsme do nejbližšího klubu, kde byla dosti velká pravděpodobnost, že by si Jack mohl dneska vrznout.
Projížděli jsme zapadlou čtvrtí, kterou osvětlovali jen lampy. Často jsem tudy nejezdil. Víc jsem se pohyboval v centru Brooklynu než na jeho okraji. Ani netuším, proč jsme jeli zrovna tudy.
„Cole, to ti tak hučí auto?" Zajímal se Toby. Popravdě teprve když na to upozornil, jsem zbystřil a taky slyšel hukot motoru, ale moje auto to nebylo. Rozhodně ne! Já měl svého miláčka v naprostém pořádku. Nedávno jsem ho kontroloval a ještě ho pak dal i do servisu. Náš klubový mechanik, ke kterému bych ho dal normálně, byl zaměstnaný a nemohl mi tu kontrolu udělat přednostně.
„Hele kluci koukejte." Ťuknul Joe na okno, aby upozornil na rachot u staré továrny. Byla rozpadlá a už několik desítek let nepoužívaná. Bůh ví kdo jí vůbec vlastnil.
„Co se to tam děje?" Podrbal se na hlavě John a vyřkl to, co nám všem leželo v hlavě.
„Netuším, ale je tam docela rušno." Zahučel jsem.
„To vypadá jako závodní okruh pánové. Zavání to basou a motorem. Zastav! Jdeme to prozkoumat!" Rozhodl Jack plný elánu.
„To zavání průserem." Zazpíval Joe. „Ale jsem pro. Jdeme tam!" Přidal se k němu nadšeně. Rezignovaně jsem odbočil ke staré zkrachovalé továrně, u které postávali různá individua a... a motorky. Že by měl Jack s tím okruhem pravdu?
Zaparkoval jsem o kus dál, nehodlal jsem riskovat, že mi někdo zdemoluje auto. Nebyli jsme zrovna v nejbezpečnější čtvrti a na mém autě šlo přeci jen vidět, že nebylo nejlevnější.
Čím víc jsme šli po hluku tím, víc se nám odkrýval pohled na nelegální závod. A ten byl v plným proudu. Zrovna si to na dráze rozdávali dvě motorky. Jedna byla ve vedení a přidávala na rychlosti v každé zatáčce na rozdíl od té druhé, která si raději přibrzdila. Nedivil jsem se. Zatáčky byli ostré a zrádné. Pro amatéry mohli být i nebezpečné.
„Pánové, vidíte to co já?" Zamumlal Jack s hypnotizujícím pohledem upřený na polonahých holkách, který napnutě sledovali závod.
„Ráj." Vydechl zasněně Joe a opřel se o Jackovo rameno a sledoval stejnou podívanou jako on.
„Jack měl pravdu, tohle zavání basou." Podrbal se skepticky na čele a pak se mu oči rozzářili jak vánoční světýlka. Uštědřil mi herdu do zad stejně tak i Tobimu a zaculil se. „Ale piva!" Pivo, motorky a polonahý holky – zkráceně řečeno ráj. Ráj pro nás.
S klukama sedíme na motorce prakticky od rána do večera skoro každý den. Kde koho by to už dávno omrzelo, ale nás blázny ne a takové závody jsou pro nás relax. Ale raději bych takový závod jel sám osobně, bohužel mi v tomhle směru svazuje ruce smlouva s klubem, za který jezdím a tak se musím spokojit alespoň s jeho sledováním. Kdybych ale mohl ject, ukázal bych jim, jak se řídí.
„A je to tady! Dámy a pánové! Vítězem je kdo jiný než náš tajemný Béérry!" Zařval kudrnatý kluk do megafonu. Dav začal šílet, skandovat a řvát jezdcovo přezdívku.
„Tajemný Berry? To je debilní jméno. Kdo by si nechal říkat tajemný?" Zaksichtil jsem se znechuceně.
„Jo brácho, tak mu začali říkat až lidi." Na mém rameni se objevila cizí ruka. Otočil jsem se a uviděl hnědovlasého kluka v červeném tričku a džínové vestě, kterou měl po domácky upravenou. Kolem hlavy měl uvázaný šátek a zelený pohled upřený už teď na tancující dav.
„A to jako proč?" Zeptal se Tobias stojící poblíž.
„Asi protože vždy, když zajede závod, zase odjede a nikdo neví, kdo to je. Jo mimochodem, já jsem Mark."
„Cole." Podali jsme si ruce. Tobias a John se taky představili.
„Je to záhada. Ženský po Berrym jedou jak slepice po flusu, ale on na to nijak nereaguje a vždy odjíždí sám." Na poslední slovo dal specifický důraz.
„Ty ho znáš?" Zeptal jsem se.
„Asi tak jako každý tu." Pokrčil rameny. Mark pátral očima v davu, jako by tam někoho hledal. Když jsem tam zalítl i já, uviděl jsem Jacka s Joem mezi tančícími polonahými holkami, který se kolem nich vlnili do rytmu hudby.
„Koho hledáš?" Zeptal jsem se po chvíli, kdy mě jeho neustálé těkání kočičích očí začalo iritovat.
„Kamarádku." Zamumlal skoro nepřítomně.
„Jo tak kamarádku?" Drcl jsem do něj významně loktem a přijal jím nabízené pivo, co vyndal z přenosného chladícího boxu.
„Spíš jen kamarádku, takovou dračici potkáš snad jenjednou za život." Zasmál se. „Hele už jí vidím." Vykřikl a ukázal někam dodavu. Unisono jsme se s klukama podívali stejným směrem
ČTEŠ
Řízeni adrenalinem
Romance„Jdeš tancovat?" Zeptal se jí a nechal jí dopít jeho pivo, které mu vytrhla z ruky. „Jasan, Kira by mě tu stejně nenechala celý večer jen tak postávat." Mikla útlými rameny. „To tvoje tancování spíš připomíná předehru dvě vteřiny před šukačkou. Ví v...
