Why Always Me

část 64

Chodila jsem napjatě po laborce. Na Rhodyho jsem se za celou dobu ani koutkem oka nepodívala a on moc dobře věděl, že se na mě teď nevyplatí mluvit.
Až se Steve vrátí, zakroutím mu krkem. Měli by tu být každou chvíli.

Mám pocit, že jsem si za tu dobu co jsou pryč okousala všechny nehty, a že už mi na rukou nic nezbylo. Bolelo to jako čert. Rychle to ale přešlo, protože jsem na spánku ucítila ostrou, větší bolest, která mě okamžitě poslala na kolena. Viděla jsem útes a červenou krajinu. Kámen duše. Nat a Clint.
Měla jsem před očima, jak se ti dva perou, jak se snaží jeden dostat k útesu rychleji než druhý. Co se to děje? Hlava mě strašně třeští a místo obrazu už cítím jenom bolest.
,, Kathrine!" Vykřikl Rhodes a dostal mě svým hlasem zpátky do reality.
,, Jsi v pohodě? Omdlela jsi, jen tak tak jsem tě stačil chytnout"
,, jo, jenom mě začala bolet hlava" odsekla jsem a hbitě se zvedla. To nebyl moc chytrý nápad, protože jsem měla chvíli pocit, že půjdu zase k zemi.
,, opatrně" vyhrkl Rhodes a přidržel mě za předloktí
,, Už mi nic není..."

Z ovládacího panelu se začalo ozývat hlasité pípání, a to znamenalo jenom jedno. Vrátí se.
,, návrat za tři, dva, jedna" Friday začala odpočet a já pospíchala na své místo.
Přes celou laborku se objevila krátká záře a šumivý zvuk.

,, dokázali jsme to! Jsme zpátky " Vykřikl Scott a začal hopsat z místa na místo.
Thor a Rocket spolu vtipkovali, Hulk měl překvapivý úsměv od ucha k uchu a táta se Stevem vypadali, jakoby si celý výlet náramně užili. Ono ho to za chvíli přejde, o to se postarám. Neviděla jsem ale Nat. Clint stál sám na plošině, která byla ještě před pár sekundami prázdná. Snažil se na sebe nepoutat moc pozornosti a tím pádem ji vlastně dostal nejvíce.
,, kde je Nat?" Zeptal se Bruce do ticha a všichni si otočili jedním směrem.
Naše pohledy dopadly na zamračeného, až skoro uplakaného lukostřelce.
,, ne" vydechla jsem a sledovala, jak Clint pomalu kroutí hlavou z leva do prava.
,, to není, to nemůže být" cítila jsem, jak se ve mně všechno svírá. Každičký sval v mém těle stuhnul a mé plíce mi najednou nestačily.
Byla pryč. Doopravdy pryč.
Opět jsem byla na svých kolenou. Nezajímala mě, jak špinavá nebo ledová byla ta zem, která mi právě byla tak blízko. Nezajímaly mě ani reakce ostatních. Cítila jsem Clintuv žal, Brenerův hněv, Stevovův smutek a tátovu lítost a stejně jsem přes všechny ty okolní emoce necítila nic ze sebe. Nemohla jsem se s tím smířit.

,, Lásko, pojď nahoru" přišel ke mně Steve a chtěl mě zvednout ze země. Nedovolila jsem mu to.
,, nešahej na mě!" Zařvala jsem a odstrčila ho stranou.
,, kdybys mě nechal jít s vámi " nadechla jsem se
,, kdybys mě nechal splnit můj úkol!"
,, Kathrine, prosím " přiblížil se ke mně táta
,, ne! Mohla jsem ji zachránit! Mohla jsem se k ní dostat " slábla jsem. To prázdno ve mně se zvětšovalo a chovalo se jako černá díra. Pohltilo všechno, co se dalo.
,, nesnáším vás!" Vykřikla jsem s očima plných slz. Všechno mě bolelo. A pak byla tma.
___________________________________

,, měla by být v pořádku. Zvýšili jsme ji dávku, takže se jí za chvíli udělá dobře " slyšela jsem hlasy, ale ještě pořád jsem neviděla. Jakobych se nechtěla probrat, bylo to, jakobych se nechtěla vrátit do reality.
,, dekuju, Bruci"
Když jsem pomalu začínala otevírat slepená víčka, ozářila mě ostrá světla. Ležela jsem ve své ložnici. Byla jsem převléknutá do pyžama a z ruky mi trčela kanyla.
U mé postele seděl táta, který mě držel za ruku. Můj táta.
,, Moje dítě " Zašeptala jsem. Evidentně jsem ho vyděsila, protože to s ním pořádně cuklo.
,, Katy" vydechl
,, Tys nám teda dala zabrat. Byla jsi mimo skoro čtyři hodiny. Někdo tě tu musel hlídat, zatím co si ti inženýři dole hrají s rukavicí" táta se na mě maličko usmál.
,, je to malé v pořádku?" Naléhala jsem víc. Táta se tvářil zmateně a nevěděl jak odpovědět.
,, jaké dítě?"
,, moje dítě tati. Moje a Stevovo" pokračovala jsem tiše.
,, o ničem nevim. Slyším o tom poprvé. Pošlu za tebou znovu Bruce, aby něco zjistil." Jeho reakce mě příjemně překvapila a vlastně i uklidnila.
________________________________

Když Bruce začal uklízet svůj hodně provizorní ultrazvuk, vůbec se mnou nenavazoval oční kontakt.
,, miminko by mělo být naprosto v pořádku. Přece jenom už si skoro ve čtvrtém měsíci."
Měla jsem husinu. Ani na sekundu mě nenapadlo, že už jsem tak daleko. Podle Brenerova chování jsem věděla, že je nervózní a přemlouvala jsem sama sebe, abych se ho zeptala na tu jednu věc, která mi teď vrtá hlavou
Jak jsem přišla o Natashu...
Na to mi on ale nedokáže odpovědět.
,, chtěla bych vidět Clinta" řekla jsem z ničeho nic. Jeho to ale nepřekvapilo, naopak vypadal, že to čekal.
,, měla bys odpočívat "
,, prosím, musím vědět co se stalo. Musím vědět, jestli jsem ji mohla zachránit "
,, Dobře. Lež a já ho sem pošlu "
Šlo to líp než jsem čekala. Konec konců on nejí typ, který by mi odporoval, když mě viděl v takovém stavu.
___________________________________

,, měl jsem to být já. Neměl jsem to dovolit" Clint hrozně moc plakal. Seděl na kraji mé postele a každou chvíli si mnul oči.
Bylo mi ho líto. Vím, že udělal vše proto, aby ji zachránil. Sama jsem ten souboj viděla, a i když mě to strašně bolí, vím, že se na něj nemůžu zlobit.
,, Kathrine strašně moc tě milovala" zavzlikal
,, nesmíš ji to mít za zlé "
Clint měl pravdu. Natasha to udělala pro záchranu našich milovaných. Udělala to i pro mě. Je to práva hrdinka a přeji si, abychom si ji všichni pamatovali takhle.
,, a stejně tak se nesmíš zlobit na Steva" Jeho slova mě opět trefila dost pevně.
,, nevím, co se mezi vámi stalo, ale musel mít hodně dobrý důvod, aby tě nepustil na misi, na které ti tak záleželo " zase má pravdu. I když se na Steva strašně moc zlobím, tak ho chápu. Pořád to ale neomlouvá, že neměl žádné právo takhle nerespektovat mé rozhodnutí.
,, běž si s ním promluvit, prosím "
Neodpověděla mu slovy, ale pohledem....
____________________________________

,, jsem ve třetím měsíci " rozlomila jsem ticho, které panovalo v mistnosti.
Steve na mě zaměřil svůj pohled. Nedokázala jsem z toho nic moc poznat. Věděla jsem ale, že musím být se svými slovy opatrná. Nejsem jediná, která o někoho přišla a ani nejsem sama, která udělala chybu.
,, Bruce se zmiňoval. Mám z toho velkou radost" Pousmál se tak maličko, že to přes jeho tmavé vousy nebylo skoro vidět
,, Steve," sklesla jsem hlasem. Byla jsem si jistá, že se taky zlobí.
,, mrzí mě to, ale měla jsem právo být naštvaná. Přišla jsem o mámu a o podporu svého manžela. Cítila jsem se fakt mizerně a neovládla jsem se" nevyšla ze mě ani slza, ale všechno co jsem řekla, bylo vážně upřímné.
,, já jsem se taky cítil mizerně, když jsem od své manželky slyšel, že mě nesnáší a od Clinta jsem se dozvěděl, že moje nejlepší přitelkyně se kvůli nám obětovala" Steve měl pravdu. Použila jsem silná slova, která už nevezmu zpátky a smrt mámy ho zasáhla stejně jako mě...

,, mrzí mě to. Ve finále jsem ti vděčná, že si to udělal" Zašeptala jsem a natáhla ruku blíž ke Stevovi.
,, to víš, že je mi to taky líto. Mohl jsem to s tebou víc probrat, než jsem jednal." Odpověděl a chytil mě za ruku.
Bylo skvělé, že jsme si o tom promluvili, a že můžu jít za ostatními, abych konečně zjistila, jak jsme se posunuli s kameny nekonečna....

Pokračování příště :D