Šerifka s amnézií

Výstřel sedmnáctý: Magnóliový květ v kamení

Maria sledovala chladně krásného muže po svém boku, kterak bezmyšlenkovitě drtí v dlani květ a jí připadlo, jak by jím měla být ona sama.

,,To není třeba, slečno. Bylo to něco naprosto přirozeného. I já se vás, ten den, chtěl na něco optat." Začal se svou otázkou opatrně. Podvědomě se donutila usmát: ,, Samozřejmě se ptejte, odpovím vám, jak nejlépe budu moci, done Chalvarézi." Tak jí to diktovalo vychování.

Anthoni potěšen, že jeho snoubenka je stále ta stejná nudně upjatá slečinka z bohaté rodiny, dokončil svůj dotaz: ,,Znáte toho pobudu, který tam byl onehdy s vámi?" Maria se lehýnce zamračila a ihned vyrovnala čelo: ,,Nevzpomínám si na nikoho jiného, než na vás." Podívala se tak horoucně, že i Toni pocítil kouzlo dámy vedle sebe.

,,Done Chalvarézi, velice obdivuji vaší sněhobílou klisnu. Ke kterému plemenu patří?" Překvapila snoubence svým dotazem. Očekával, že bude jako ostatní dámičky debatovat o krajkách a cukroví. ,,Je to jedena z mála zbylých koní, horského koně. Hřebci jsou vždy mědění, bez jediné lysinky a klisny bílé.

,,Ach, to je škoda. Bylo by krásné, aby svatební kočár byl tažen tak pěknými zvířaty." V tváři Toniho probleskl smutek. Maria dál pokračovala v bezduché konverzaci.

Má ráda rudé růže, hedvábí, čokoládové sušenky a kávu. Chrlila jednu společenskou frázi za druhou, aby snad o ní šerif nezačal pochybovat, že je onou vzornou dcerou. Měla strach, že by ji mohl odmítnout, pokud nebude oním křehkým magnóliovým květem. Alespoň než jí odvede z rodičovského domu. Pak snad k ní bude tolerantní a dovolí jí se zajímat i o jiné věci než, že seňora Rossi opět skoupila všechny růže.

Vrátili se zpět ke svým matkám, které byly uneseny krásou mladého páru. Rozloučili se a Maria v doprovodu máti a Reyny se vydala zpět k domu, kterým tolik pohrdá. Přišlo jí, že jde bosá kamenitou cestou.

~*~

,,Mohl bych ti sice pomoci vrátit pár vzpomínek, dušičko, ale má to jeden háček," oznámil Jerremy, když se začal přehrabovat ve svých svršcích, aby našel něco přijatelného. Chtělo by to i lázně, napadlo jej. „I má paměť se skládá z nesouvislých střípků. Tedy..." Na chvíli se odmlčel a usilovně přemýšlel. „No, jak bych ti to pověděl? Jsem ti schopen dát jen ty úlomky, do kterých je vtisknuté něco, co jsem sám zažil. Netuším, kdo jsi byla, čím jsi byla. Můj životní příběh se poněkud zhroutil a ostatní lidé z něj vypadali. Raději nevzpomínám, rozumíš?" Pohlédl na dívku, dopínajíc knoflíčky na košili, celkem čisté. ,,Občas slýchám mluvit v barech lidi o jednom šamanovi, který by ti mohl pomoci."

Serena, jakmile uslyšela poslední větu, kterou muž pronesl, se nemohla dočkat, až vyrazí do města a získají více informací. Mladík, jakmile si po nějaké době konečně zvolil v nevalném šatníku přijatelný převlek a plnohodnotného člověka, pousmál se na postavu mladice a bok po boku vyrazili k městu. Pro Jerremyho v tak nezvyklou dobu za nezvyklým účelem.

Nejstarší Chalvarézův syn nebyl nikterak nadšen představou, že bude zkoumat, kde a kdy by mohl zastihnout šamana. Ne jen, že takhle byl i on sám vyvrhelem, ale dál podněcovat řeči a narážky? Stále doufal, že Anthoni k němu cítí alespoň zbytky bratrského pouta, které se skoro rozpadly v prach. Nesmí se však dozvědět o tom, co chystá podniknout. Nemusel by přežít.

Zasmál se v duchu nad sebou samým. Nechci žít a ani umřít!

,,Nad čím uvažuješ?" Promluvil duch vedle, na nějž skoro zapomněl. Ostatně jako vždy nejprve zkontroloval okolí, než odpověděl: ,,Nad tím, jaký druh šílence jsem."