Šerifka s amnézií

Výstřel padesátý druhý: Krvavé hyacinty

„Done Chalvarézi, je tu váš bratr," oznámil se špatně skrývaným údivem stařičký sluha rodu, Luis Delgado.

Toni zvedl oči od účetních knih a prohlédl si věrného starce. Tohoto stařečka si dokázal patřičně vážit, i když je to dávno co v sedle střílel škodnou na rozsáhlých pozemcích Chalvarézova rodu. Anthoni si ještě živě pamatoval, jak stával po boku jeho otce, stejně tak silný a nebezpečný jako don Pablo Chalvaréz.

„Pošli ho dovnitř, Delgado. Matka o tom ví?" ptal se opatrně. Mladý pán nedokázal totiž odhadnout reakce této dony, své matky. Odpovědí mu bylo zakroucení hlavou a už do pracovny nejbohatšího muže měst vstupoval jeho o pouhý rok starší bratr.

Vše, co Toni čekal, rozhodně Jerry předčil. Dovnitř vešel vážený, upravený mladý muž v novém a čistém obleku. Jeho pohled byl jiskrný a pevný, ruce stejně tak. Ne, jen Anthonimu vyschlo v ústech, protože jediné, co chybělo této reinkarnaci jejich otce, byl kolt u pasu a doutník v ústech. Na tolik se Jerremy podobal Pablovi v jeho mladých letech.

„Dobrý večer, pane Jerremy, tolik se podobáte vašemu otci," stihl ještě zaševelit stařík, který se diskrétně pakoval ven z místnosti. Čeho si nemohl všimnout ani jeden bratr, byla osaměle lesknoucí se slza úlevy v koutku oka seňora Delgada. Protože to vypadá, že právoplatný dědic Chalvarézova rodu se vrací tam, kam patří.

„Děkuji," poděkoval nejstarší a nejméně uznávaný člen rodiny.

„Co tě přivádí, bratře?" ptal se Anthoni a ukázal ke křeslům, aby se Jerremy posadil. Ten výzvu přijal a usedl.

„Přemýšlel jsem, že by bylo dobré, abych se vrátil mezi lidi," tedy jsem k tomu nucen, abych se zavděčil dávno mrtvé ženské! „Neměj strach, nehodlám se vrátit sem na haciendu nebo něco takového. Už jen kvůli matce, myslím si, že by to nemusela zvládnout, ale chci být blíž centru dění, jestli rozumíš," usmál se s výrazem, ty víš, přece jde o ženské.

V Anthoniho tváři se roztáhl obdobný úsměv:

„Ale jistě, Jerry, rozumím. Myslím, že přímo ve městě mám k dispozici jeden dům, jen budu muset dát vědět jisté exotické krásce, že je čas, aby ho připravili. To víš, nechci svému staršímu bratrovi poskytnout bydlení i s nanicovatým pavoukem," mnul si při tom bradu. Jerry rozuměl tomu, co bylo sděleno mezi řádky a ač se na povrchu usmíval, nenáviděl svého otce, sebe i bratra, jakým způsobem myslí.

~*~

Po Auroře se slehla zem a Estrella chtěla vypátrat, co se s její sestrou vlastně stalo.

Na jednu stranu se od ještě ne zcela zdravého Alvara nechtěla vzdálit, Cítila to jako povinnost vůči sestřičce, bohužel jí nic jiného ani nezbylo. Zanechala zkroušeného banditu napospas péči jeho druhů a s jedním, který se vždy pohyboval dobře po městě, jako špeh se vydala na slušně naložených koních do města.

Nechala spolupracovníka, aby pro ni získával informace, které bude potřeba pro jejich nadcházející akci v domě obchodníka a sama se snažila co nejvíce spoléhat na vlastní intuici a rozum, jen tak mohla dojít až tam, kam si to tolik přála. Být dovedena, ke své sestře, drahouškovi Auroře.

Velice obšírně se ptala u lékárníka, zda u něj v posledních dnech nenakupovala tanečnice, od Černé labutě, léky proti zánětu a horečce. Dozvěděla se, že ano. Dokonce se magistr rozpovídal, jak lehkost jejího tance obdivoval i sám šerif. Dál však nebyl čas, dovnitř se začaly valit místní dámičky a ona přece jen chce svou identitu udržet co nejdéle neznámou. Zkusila se párkrát ještě optat, ale bylo to jako na zeď hrachem házet. Podbízela se jí možnost, že by to vzdala, tu však ihned zapudila.