Šerifka s amnézií

Výstřel čtyřicátý: Pichlavé bodláčí

Nikým nepozorován, ač plně na očích, bloumal Jerry ulicemi. Rozhlížel se a snažil se zahlédnout dušičku, která získala jeho srdce. Uvědomil si, že již před lety, kdy to byla jen malá dívenka, byla jak plamen svíčky v temném sklepení a lákala jeho pohled.

Rozvážným krokem procházel ulice, kde by na ni mohl narazit. Bylo obtížné ve stavu střízlivosti nedat na sobě znát, že vidí věci za hranicemi běžného. Procházet dušemi čerstvě zemřelých nebo i bludiček, připoutaných k zemi nějakým povrchním důvodem.

Nebylo mu milé brousit kolem míst, kde sídlí rodina Rico. I tak jeho snaha byla marná. Po Sereně se slehla zem. Ani tělo, které se stalo jablkem sváru, nikde nebylo. Roztrpčen v kapse ošoupaného saka mnul několik mincí. Neuvědomoval si, kam ho zanesly nohy, až hluk běsnícího davu jej probral z letargie.

,,Unesli naši slečnu!"

,,Maria, moje ubohé dítě!"

,,Šerife, naše slečna!"

V hloubce útrob jej zamrazilo. Strach o dívku, která se kolem Marii motá, ho ochromil a srazil na kolena. Pozoroval scénu před šerifovou kanceláří a výslech obyvatel pracháčovy rodiny.

Kroky Jerremyho neomylně vedly za bratrem, přesně v dobu, kdy se vrátil z prvního ohledání místa činu. Nebo tak to říkají skuteční muži zákona.

„Ty tu chceš co!" Rozkřikl se na něj ihned jeho mladší bratr. Jerremy po dlouhé době ignoroval jejich rozdílný společenský status, prošel kolem a usedl na desku stolu v Anthoniho kanceláři.

„Jen ti dát pár tipů, bratříčku," odpověděl dost ledovým tónem. „Doporučuju ti si popovídat s rozkošnou Reynou z domu Rico. Ta malá holka se jen tváří, že neví nic o světě," postavil se a rozhlédl se kolem sebe, „nezaváhals, co?"

Znovu se vydal pryč, aby poslouchal hovory lidí živých i mrtvých. Skoro na prahu mu Toni stiskl rameno:

„Jerry," byla to spíš otázka než cokoliv jiného.

„Neboj se, dám ti vědět, pokud bych se s ní měl potkat za jiného světla."

V hluboké minulosti se podobnými slovy snažil vysvětlit svému vyplašenému bráškovi, jak vypadají duchové.

„Toni, víš, vidím je jakoby v jiném světle. Oni produkují takový svůj lesk, jako mají perly naší mamá."

Hodiny se řítily jak splašené koně s dostavníkem a on stále nenašel nic víc, než to co šerifovi vzkázala neznámá žena a nevěděl on sám. Zahlédl duši služtičky, jak stále nevěří ve vlastní smrt.

Naštěstí odešla do slunce. Jestli za ním je ráj nebo peklo bylo nejstaršímu Chalvarézovi putna.

Muži se šerifem začali chystat trestnou výpravu a on zjistil, že má k pasu připoutaný pás s pouzdrem revolveru. Nabitý a dobře promaštěný kolt v něm. Bylo neskutečné, jak přijal vyburcovaný dav jeho přítomnost se samozřejmou lehkostí. Jak jim přišlo přirozené, že je součástí rodiny a musí se zúčastnit záchrany křehké magnólie.

Podvědomě tušil, kam je vůdce zavede nejdřív, že to bude místo skutečného únosu. Jeho narušený sourozenec bude mít potřebu se pokochat pohledem na místo utrpení své snoubenky.

To, co v závěru všechny překvapilo, byl nález mladinké dámy uvnitř. Jen on sám tušil, že plačící ptáče se do hnízda vrátilo jen před malou chvílí. S určitostí věděl, s každou slzou vyplavenou z černých propastí, jíž může patřit pouze on, žárlí na mladšího bratra. Došlo mu, že Serenino srdce patří Tonimu.