Šerifka s amnézií

Výstřel třicátý šestý: Souboj srdcí

Spokojeně si odkráčela od šerifovny se Sereninou podobenkou za pasem. Přes rameno měla winchestrovku, v ruce tiše spící revolver. Procházela ulicí, podpatky jejích bot hrály dramatickou španělskou hudbu, jak rytmicky klapaly, jdouc směrem k Pedrovi. Ta dívka z obrázku se jí velice líbila. Nedivila se tedy proto šerifově zaujetí. Chvíli ho pozorovala, než si to k němu nakráčela. Byla zvědavá, nad čím, nebo kým, přemýšlí. Jen z pohledu bylo jasné, že jde o silnou vůli, vybavenou ženu, a ty ona vždy uznávala.

Musela zmizet a čekat na večer, aby mohla o svých úspěších informovat svého milence. Pedro nechtěl, aby kdokoliv věděl o nové ženě ve městě. Přitom ona tak nenávidí nečinnost!

Konečně zapadlo slunce a nebe se osypalo množstvím hvězd. Došla k místu, kde se s mazaným desperádem scházela. To, co uviděla, se jí rozhodně nelíbilo. Její milý se snažil dostat pod sukni spíše ještě dítěti, než dospělé ženě. Kdyby něco takového dokázala, klidně by svýma oříškově hnědýma očima ve tvaru mandlí i vraždila. Mladičká coura si opřela jednu nohu o okraj napajedla a vyhrnula si spodní lem svého oděvu až do těch nejnemravnějších výšin. On ji svými zraky úplně hltal, stačilo málo, aby ji samotným chtíčem snědl jak malinu.

Žena v sárí pomalu tasila kolt. Jasně si dokázala představit, jak jedním či dvěma výstřely poslala seňora svého srdce k šípku. Nestoudnice si vyděšeně dala ruku před pusu, načež se podívala do zřítelnic paničky poměrně vysoké postavy.

Holka, jakmile uviděla lesknoucí se hlaveň statné pistolnice, začala tušit, že ta zbraň, na kterou právě hleděla, co nevidět vystřelí a ji i mladičkého seňora, jemuž se podbízela jak nějaká kurtizána, pošle do horoucích pekel. Chvíli však přemýšlela, až si nakonec uvědomila, proč Exotička právě přišla k jejímu kavalírovi.

Raněná pýcha ženy je mnohdy silnější než zbrklé jednání. Dáma v sárí se skryla proto v temném stínu a velice pozorně naslouchala rozhovoru spiklenců.

Usmála se, tak takhle to je. Nikdy nebyla příliš moudrá nebo úplně krásná, za to si dokázala zapamatovat mnoho detailů, které by se mohly hodit. A teď se jí hrají přímo do karet a zvlášť těch pár es, co skryla v rukávu.

~*~

Vůbec se nedokázal soustředit na svou práci. Od doby, co spatřil onu princeznu Dálného východu, neměl zájem zajmout ani jednoho zločince. Události ve městě jej dočista nechávaly chladným. Přál si ji vidět. Nechat se okouzlit jejím šarmem. Vzít si ji třebas i násilím. Prostě byl do ní zblázněný až po uši. Jeho deník se plnil milostnými verši, a jedna báseň se mu obzvlášť povedla:

Miluji tě jak modré nebe v dáli,

chtě, aby ses stala mou paní.

Chci pohlédnout do tvých skrání,

aby se pak na mne láskyplně smály.

Rád bych procestoval světa kraj,

od hlavy k patě zahrnul květy jasmínu.

Ruce ti svým hedvábným pásečkem ovinu,

až tvé lože budou můj nadpozemský ráj.

To, co ze sebe sypal, se mu vůbec nepodobalo. Přitom on byl mužem, který najevo emoce příliš nedával. Tak jak je možné, že se nyní nacházel až v sedmém nebi?

Klid v městečku, i ten předstíraný, netrvá nikdy dlouho a právě se začal ozývat hluk blížící se k šerifovně.

Vstal, svůj poklad uložil do zásuvky stolu a zamkl ji. Než stihl vyjít a chladně zjistit, co se stalo, jeho pohled padl na tu, o níž sní.