Šerifka s amnézií

Výstřel dvacátý čtvrtý: Holoubci a hrdličky

Zasmušilá dvojice vešla do stejně ponurého baru.

Pablo, jakmile v dvojici příchozích poznal Jerremyho, o tom uvědomil svou paní. Již od dřívějška se oba pánové znali. Poměrně nedávno se totiž setkali v baru u sklenky tequily. Mladík značně poznamenaný alkoholem se tenkrát Garcíovi svěřil, že kolem sebe neustále viděl bludičky, které mu nedaly spát.

Pablo se posadil společně s příchozími u zapadlého stolku blízko baru. Jeho krásná manželka jen kývla na pozdrav a sama se postavila za pult.

Trojice lidí se na sebe dívala, kdy hospodský opatrně začal s dotazem, který jen tížil od poslední pijatiky s mužem, který vypadal o dost lépe, než když se viděli naposledy.

„To je nějaká tvoje schopnost?" otázal se manžel Krásné seňory.

„Ne, spíš prokletí," řekl vágus v otrhaných šatech. Ošil sebou jako by po něm lezl škorpion nebo jiná obdobná havěť.

,,Zkus mu to osvětlit, Jerry," ozval se hlas od maskované dívky po jeho boku. Mluvila velice tiše a hlas tlačila nepřirozeně nízko.

Je chytrá, tahle duše bez paměti, pochválil jí v duchu její společník.

,,No, víš, když mi bylo pouhých jedenáct let, viděl jsem na vlastní oči, jak na jedné usedlosti řádí Ďábelská seňorita a bere život všem, kdož se jí připletou do cesty." García na sobě nedal znát, že naprosto přesně ví, o kterou krvelačnou scénu se jednalo. Chalvaréz si zhluboka vzdychl: ,,Po tom dni plné zápachu smrti, vidím, co jiní ne."

Muž sedící naproti mladému Chalvarézovi začal usilovně přemýšlet, kterak pomoci tomu, kterému jeho drahá, tak pokazila život. Najednou však dostal nápad:

„Hm, co takhle těm, kteří se stali nejen tvou noční, ale i denní můrou, dát na ruku nějaká pravidla? Víš, ony ty přízraky nejspíše potřebují nějakého průvodce, jenž se nalézá ve světě živých. Chtějí vést za ručičku, i když jsou to duchové." To se pod hedvábným šátkem usmála nikým nepoznaná Maria Rico.

,,Seňore, nemyslím si," veselí se prodralo i do zastřeného šepotu, ,,že by Jerry neměl dávno svou obrannou strategii."

Duše v těle dámy moc dobře věděla, že ženu jen omylem pozdravil a tak k sobě přilákal. Stejně jako to, že jeho pohledy k její podstatě, nejsou jen o lásce k bližnímu.

I přes dívčino upozornění se jal tomu druhému z nich vysvětlit, jak to všechno funguje. Že Jerry musí být občas tvrdý a přísný, aby měl aspoň na chvíli klid. Oslovený se tedy zachmuřeně podrbal na bradě. Uvědomil si, jaký přístup by mohl razit k Sereně, co se na něj už nějaký ten pátek věšela jako klíště a nechtěla se pustit.

Představoval si, kterak po návratu bude hrát přísného generála sypajícího ze sebe rozkazy jak esa z rukávů.

Jerremymu nedošla maličkost, že ta, kterou chce krotit, sedí vedle něj a královsky se baví.

,,Seňore Garcío, jako barman v odlehlém výčepu budete mít jistě plno informací," oslovila najednou tajemně krásného muže s neobvyklou barvou duhovek. Pablo se na ni překvapeně podíval. Její maska mu tolik připomínala všechny dny strávené doslova po kotníky v tělesných tekutinách i útrobách.

,,Slečínko," úmyslně protahoval a nepatrně se tahal za ucho, ,,dobří barmani informace nepředávají. Ti nejlepší je ani neslyší," schválně se zadíval do lokálu, ,,otázkou zůstává, jaký typ jsem já." Rozesmál se.

,,Čím pobavila tak půvabná společnost mého chotě?" přitočila se s novou rundou alkoholu hospodská stejně pěkná jako její druh. ,,Neslýchám často Pablíta se smát od srdce a nahlas," upřeně pozorovala mladou ženu sedící naproti jejímu muži. Něčím ji přitahovala, něco ji připomínala.