Šerifka s amnézií

Výstřel devatenáctý: Tichý tón bušícího srdce

„Zaveď mě k ranči U Tří hlav," žadonila zbloudilá dušička. „Prosím." Poklekla na kolena a sepnula ruce. Mladík, stojící naproti se jí přání snažil rozmluvit.

,,Už jsem ti jednou řekl, že mě tam nedostaneš!" Vykřikl. Otočil se zády k žadonící, ztracené paměti. Odcházel do své ložnice a byl velice nerad, že se podíval do zrcadla ve kterém spatřil duši s ním provázanou, jak se příliš zářivě usmívá.

Nenapadlo jej, co se za tím kouskem slunečního paprsku v dívčině tváři skrývá. Utěšoval se tím, že jde jen o ducha a ti, jak ví, mu ublížit nemůžou. Alespoň v běžném smyslu toho slova.

Serena hleděla na statná ramena svého průvodce. On mi nechce vyhovět? Dobrá tedy. Pomyslela si a nechala své rty zvednout koutky. Její pohled se střetl s Chalvarézovým: „Mám-li ochránit svou krev, pak tohle je to místo, kde mohu začít pracovat na svém úkolu. Navíc mne tam vede má intuice," dodala. Jerry pokrčil rameny a kolem žaludku cítil mrazení. I jeho vnitřní strunka se rozkmitala a hlásila, že se něco chystá. Jen co to bude, netušil.

Cítil nezvyklou únavu. Dnešek se vymykal všem běžným dním, v které by se teprve probouzel s vyprahlým hrdlem zhroucený ve vedlejším pokoji. Už samotný proces jeho kultivace, tak to nazval ten Jižan s pletí v barvě noci, byl vypětím. Lehce se styděl a dmul pýchou. Sledoval krásnou bezejmennou, jak si jej prohlíží a je v rozpacích.

Dokonce se chtěl vydat pořídit si i nové a čisté oblečení, trochu lepší, než co má. Rozuměl svému pošetilému jednání, doufal tak v probuzení u ní jiných pocitů vůči němu, než jen potřebu pomoci. Odložil sako na opěradlo židle, posadil se a sundal si vysoké boty, také ještě zvyk z dob, kdy jezdíval na krásném ryzákovi, co nalezl smrt v rukách Ďábelské seňority.

Už stál v mísnosti s širokou a bytelnou postelí pouze ve spodcích. Rozepínal si pruhovanou košili a jeho srdce určitě muselo přestat bít. V koutku perimetru zahlédl ono děvče s hvězdou připnutou k vestě, kterak rozpouští své nádherné černé vlasy na holá ramena a jen v bělostné košilce, je mechanicky pročesává.

Zamžikal ve snaze se zbavit toho poutavého přeludu, to se opravdu povedlo. Skrýt, že je muž s biologickou potřebou, se mu však nepodařilo. Věnoval proto veškerou pozornost dosvlékání sebe sama, aby v odrazu stříbřité konvice viděl zhmotnění své tužby. Kráska s temnotou místo očí jen ve spodničce stála u jeho lůžka, jednu útlou nožku opřenou o pelest a masírovala si oblé lýtko. V té poloze jí vynikaly prsy, chráněné jen tenkou vyšívanou textílií. Dlouhé ve vlnách padající prameny vlasů jí zakrývaly tvář.

Jerremy si přál být malířem a tento tak vzácný okamžik dokonalosti zachytit v poklidných barvách a skryté dráždivosti. Mrknul a vše bylo pryč, jen tlukot jeho srdce dával okolí na slyšenou, že majitel tohoto orgánu zažil něco obdivuhodného.

Lehl si do postele, po marné snaze usnout se po hodině pod salvou sprostých nadávek vypravil na vzduch před domek. Rovnou ke koňskému napajedlu. Nevšiml si, že ze zábradlí krytého zápraží domu, ho bedlivě sleduje ona, o které bděle sní.

Nerozpakoval se a skočil do značně chladné vody a potopil i hlavu. Chvíli tak zůstal, vyfukujíc bubliny. Otevřel ještě pod hladinou kukadla a vyletěl ven, kuckající a otírající si tvář. 

,,Co se děje, Jerry?" ptala se od vchodu mladice. Jerry se rozhlížel a zkoumavě si prohlížel zcela běžně vypadající nezemskou entitu.

,,N-nic." Vykoktal. I přes zurčící pramínky stékající z jeho těla se položil na zem a začal klikovat. Po dvou desítkách duch na verandě přestal počítat a vrátil se dovnitř.