Šerifka s amnézií

Výstřel šestnáctý: Růže a břečťan

,,Jerry, proč jsi mu neřekl pravdu?" Ptal se panenský duch vznášející se kousek od tázaného. ,,Mohl jsi mu říci, že se kolem ní duch motal."

Ten sebou pouze trhl a prošel těsně kolem Sereny. V pokoji, ve kterém byly police plné knih, si nalil zlatavou tekutinu do broušené sklenky a na jeden zátah jí vypil. Otočil se k uražené ženě: ,,Ztracená paměti, co ti říká slovo exorcista a psychiatr?"

Serena byla nucena přijít k neupravenému muži blíž. Neb ve chvíli, kdy jí položil onu otázku, všechny stíny v domě potemněly a ona by i odpřisáhla, že zahlédla rudé oči a slyšela zavrčení.

,,Jen zběžné věci, nic konkrétního," sledovala bedlivě zhmotňující se děs. Jerremy se svalil do křesla.

 ,,Jak vidím, vidíš, je. Jsi opravdu podivná, duchové hlídače nevnímají." Promnul si unavené oči: ,,Čím jsi a nebos byla speciální?" položil řečnickou otázku. ,, Neměj strach, neubližují duším, jen jsou tam, kde se mluví o exorcistech. Nikdy nenechají náhodě, pokud by šlo o skutečného démona." Znovu se odmlčel: ,,Byl jsem malý kluk, co byl pýchou svého otce. Potkal, ne, to se říci nedá, viděl jsem zvěrstvo, které napáchala naprosto šílená osoba. Tolik jsem se bál o svůj život, že jsem napsal jen dopis a schoval se i mimo haciendu. Tehdy začalo mé prokletí. Začal sem vidět duše. Bludné, i ty, co právě opustily tělo a jejich doprovod. Nedokázal jsem vzít do rukou zbraň a snažil se bláhově vysvětlit, co se stalo," vstal a otočil se zády k duši, ,,otec byl tvrdý ve své výchově a odmítal připustit něco takového. Prošel jsem terapií chemických humusů, elektrošoků, vymítání. Neuvěřila bys mi, kdybych ti to chtěl popsat a ani sebe nechci týrat vzpomínkami." Vrátil se na své místo a Sereně neušlo, že jeho hnědé oči jsou zarudlé potlačovanými slzami.

,,Měla jsem vzpomínku, Jerry. Bylo to po pohřbu matky. Otec mě bil a učil zacházet se zbraní. Byla jsem nešťastná. V tu dobu mě však zachránila krásná žena, jež měla přes tvář jizvu. Více jsou jen mlhavé pocity a dojmy." Teď ona došla k oknu: ,,Potřebuji navštívit ranč, U Tří hlav."

Jerry vyskočil z klubovky a zvětšil prostor mezi sebou a mrtvou dívkou: ,,Ne! To nikdy!" zachroptěl a vyběhl z domu.

„A proč ne?" vykřikla zbloudilá dušička. „Stalo se tam snad někomu něco?"

„Jo, ta šílená ženská, tam vyvraždila celou rodinu obchodníků, s kterou obchodoval můj otec, a ani vzácní hřebci i klisny, které chovali, neunikli mačetě ani revolveru té sadistické vražedkyně," odpověděl Jerremy znechuceně.

Hned nato se ale Serena muže po svém boku zeptala, jak ona ničemnice vypadala. Otrhaný pobuda se zmínil o černých vlasech, potemnělých studánkách a pohublé postavě. Popisoval oděv od hlavy až k patě, přičemž nezapomněl ani na jakousi látku zavázanou přes obličej té krvavé dámy. Vzpomněl si také, že jí jednou maska sklouzla a odhalila tak ohavnou jizvu na pravé líci, táhnoucí se od nosu dolů.

Dívenka nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Ta žena se znala mou matku! Naučila mě zacházet s nožem a střílet z koltu! Nevěděla, jakým způsobem zpracovat všechny myšlenky, které jí právě kolovaly hlavou...

~*~

„Musíme si promluvit," řekla Isobell svému manželovi. „Anebo..." Raději si vše rozmyslela. Nechala promluvit temnotu vlastní části duše. Jednou rukou chytla Pabla silně za paže, přičemž se tou druhou sápala po nějakém lanu. Spoutala muži ruce za zády ještě, než si stačil uvědomit, která právě bila, a hned jej zavřela do dřevěné truhly příhodně se nacházející na dvorku před starcovým obydlím. Pablíto se svíjel, snaže se nějak vyprostit, bylo mu to však marné. Začal usedavě plakat, naříkat i vykřikovat jméno své chotě snad na všechny světové strany.