Šerifka s amnézií

Výstřel padesátý devátý: Krajkou zdobený kapesník

„Jerry, v tomto městě je čiré zlo. Zlo tak temné, že i on," ukázal Serenin ukazovák na Anthoniho, „ se vedle něj jeví jako bílá lilie."

Jerry na dívčino prohlášení nikterak nereagoval. Uvnitř sebe zuřil, jak mohl opomenout takovou jednoduchou věc a nedomluvit si s ní nějaké znamení, aby věděla, že slyšel a porozuměl.

„Co ty tady, bratře? Snad pro nějaký šperk pro tvou nastávající? Nebo snad pro matku?" vyptával se rychle, aby zaplašil případné dohady ze strany šerifa.

„Nikoliv, drahý Jerremy. Pamatuješ si hodinky po dědečkovi?" zeptal se s neskrývaným zájmem Toni.

Jerremy Chalvaréz se trochu zamračil: „Ty na řetízku, s tím strojkem, kde se pohybuje děvče a kůň?" nebylo to předstírané vybavovaní něčeho z dávné minulosti. Byla to jedna z mnoha dalších věcí, které zasunul do pozadí, kdy procházel nejtěžším obdobím svého života.

„Ano, přesně ty. Představ si, byly mi odcizeny a poškozeny. Jsem rád, že mi je zdejší mistr hodinář dal dohromady, žel, mechanismus ovládající ony postavy už spravit nelze."

Mladík lehce naklonil hlavu a pokrčil rameny, jeho o rok starší bratr v tom jemném gestu zase viděl to malé, křehké dítě, co má strach z otce a neví, jak by ho jen potěšilo.

„To mě mrzí, Toni, měl jsi je rád. Pokud si vzpomínám dobře, říkával jsi, že ta dívka je tvá kamarádka." Jerremymu se začínaly vracet obrazy z dob, kdy byl ještě privilegovaným a nedotknutelným pokladem otce. Kdy on pomáhal mladšímu sourozenci, jen aby nemusel vidět zbytečně vidět utrpení malých zvířátek.

„Nemusí tě to mrzet, moje kamarádky," zasmál se, „jsou pořád se mnou."

Starší z nich se lehce zachvěl. Naštěstí lehkým pokašláním o sobě dal vědět hodinář, který již nějakou dobu stál za pultem a ze slušnosti se tvářil jen jako součást nabídky.

„Jerry, obávám se, že ten odporný tvor v lidském těle má políčeno i na tvůj život, měli bychom asi využít šerifa. Vím, že to bude pro tebe těžké, ale myslím si, že je schopný a pravděpodobně nám pomůže rozluštit i tu věc, která mě sem přivedla," pronášela bludička, sedíc na jedné z vitrín. Jediný, kdo ji slyšel, hodil kyselý obličej k zádům muže, jenž si přebíral od obchodníka zakázku a tlumeně s ním hovořil.

„Tak co, pro co jsi přišel ty? Snad nějaký dárek pro tu holku, co tě s ní vídám tady ve městě?" oslovil najednou Toni Jerryho.

Ten se vytrhl z letargie, nebo alespoň to tak působilo: „Ach, zaujal mě tu jeden ze šperků, ale nemám ho komu dát. Ta dáma, co hledá ztracený poklad, není nikdo, kdo by přijal dárek a už vůbec ne od někoho takového," ukázal na sebe a probodával nenápadně neviditelnou entitu, co zcela očividně civěla na někoho jiného.

Viděla v Tonim možnost, jak dostat informace o sadistickém sektáři, který se jí zjevil. Možná by s ní muž zákona dokázal spolupracovat lépe než její společník, ač předstíral, že je mužem zákona a tudíž dle dívčina názoru určitě mohl vědět víc. Jen kdyby ji dokázal vnímat! Zkusila se jej tedy dotknout na lících a sledovat jeho reakce. S Tonim to ani nehnulo, zatímco starší z Chalvarézových žárlil čím dál více, jakmile viděl, jak jeho mladšímu bratrovi projevuje náklonost.

Slečna Buendíno, hleděla na pro ni nehmotného muže a představovala si, jak jen by ji dokázal vnímat, určitě by samou radostí roztál ihned na místě, jelikož by získal pocit, jako by měl divokou kočku plně ve svých rukách. Ač ona se dál pokoušela o cokoliv, nedělo se stále nic.