Šerifka s amnézií

Výstřel dvacátý: Služebnice smrti

Reyna se vztekala a kopala kolem sebe. Maria Rico, ta hloupá dcera zbohatlíků bez vlastního názoru a osobnosti, z ní udělala naprostou hlupačku! Takové zacházení si zkrátka mladičká služebná nechtěla nechat líbit.

Už dávno totiž odrostla dětským střevíčkům, vědouc, co od sebe očekávat. Jak působit na své okolí, aby se její život zlepšil. Nechala se zaměstnat u ctihodné dámičky, protože předtím zažila samé kruté pány, kteří na ni používali metodu cukr a bič. Od toho posledního, u kterého pracovala, utekla a v záchvatu nejrůznějších emocí se přidržela sukně dámy z předměstí. Šikovně využila hlouposti matróny, že má jakési povědomí o jejím hříchu. Ta nějaký měla a začala si Reynu předcházet. Udělala z ní komornou své bedničkové dcerky. 

Jakmile to slečna zjistila, podívala se na služku podezřívavým pohledem, avšak když dívenka krásné paní všechno vylíčila, Marii se pohledné cizinky zželelo a přijala ji jako svou společnici. To ale tehdy patnáctiletá, a už žena, nevěděla, že se chování slečny tolik změní a postaví ji do pozice, která jí náleží.

~*~

„Je možné, že tu kdysi řádila ta, která mě naučila zacházet s nožem i koltem?" otázala se Serena mladíka po svém boku, jakmile se jí mysl zklidnila z pachu i tónů utrpení, kterým místo pulzovalo. Do mysli se jí začal vkrádat střípek jejích zapomenutých vzpomínek. Poznala postavu v zakrváceném oblečení, hlavně šátek přes obličej a temné, planoucí studánky nad ním.

„Hm, možná," řekl Jerremy spíš jen automaticky, než že by skutečně poslouchal. Ještě dnes dokázal říci, kde a v jaké poloze ležela těla dětí, muže, koní a žen.

,,Už máš to, pro co jsi přišla?" zeptal se s potřebou odtud zmizet a před vteřinou bylo již pozdě. Duše procházela kolem a dle výrazu její tváře se mohl jen domnívat, co vidí. Zastavovala se přesně na místech a útrpně zavírala oči, kde i on viděl v minulosti mrtvá těla.

,,Ta s tou mačetou, to je krásná seňora," zašeptala, nechtíc si připustit, že její šťastná a cenná vzpomínka je spojena s krvavou lázní na tomto místě. ,,Musím," ovšem co, to nedořekla, a dívala se do pokroucené tváře společníka. Muž nevěřil svým uším, protože nedokázal uvěřit tomu, že pro tu šílenou vražedkyni měla tak vznešenou přezdívku.

Šerifka se zachvěla: ,,Ano, ta žena mi pomohla. Jenže v mé hlavě jsou tři zmatené vzpomínky z dob, kdy jsem byla dítě. Netuším ani, jestli jsou to mé vzpomínky, nebo toho, koho mám ochránit. Dokud nezjistím víc, budu si ji vážit za záchranu před tím děsivým mužem s tvrdou dlaní!" rozkřičela se na Jerryho, netušila, kde se v ní ten vztek vzal.

Chalvaréz se nepřestával tvářit odtažitě. K tomuhle podivnému stvoření, které v tomto světě je i není, které mu pro sebe krade myšlenky, je spojeno s tím nejhorším, co ve svém životě zažil. Tedy, co odstartovalo to nejhorší v jeho životě, ve kterém je uvězněn: ,,Ty," ukázal na ni prstem, ,,pokud vidíš krvavou lázeň, tak jak můžeš? To nedává smysl, nemůžeš," odmlčel se, ,,nesmíš s ní mít nic společnýho!" Chvěl se, čelo opocené. Stáli proti sobě a hleděli si do očí. Tak jako pokaždé, kdy se snažil prohlédnout si obličej dívky, ten se ztratil a zbyly pouze ty temně, propastné oči.

,,Musím dovnitř," zašeptala. Přikývl, ale jeho nohy byly zdřevěnělé, díval se do zad duše, do které se zamiloval a v hloubi své podstaty doufal, že to, co mu řekla není opravdu pravda.

Muž si ani neuvědomoval, že při myšlenkách na dívku s šerifskou hvězdou kráčí za tou, o které sní.

Uvnitř stavení se nic nezměnilo, vše zůstalo tak, jak to Ďábelská seňorita s kumpány opustila. Rozházené věci, povalený nábytek, rozbité nádobí. Ani myši v tomto příbytku smrti nepraktikovaly své reje. Oba se všemu důkladně vyhýbali, jak by nechtěli nerušit děsivou strnulost místa.