Šerifka s amnézií

Výstřel dvacátý druhý: City zvadlých pomněnek

Serena Buendíno, ignorována skoro všemi, stála po boku svého otce a dívala se na pohřeb boháče, dona Chalvaréze. Za rakví tažené na voze k městskému hřbitovu šlo celé město. Musela zatvrdit svůj pohled, aby nepropukla v smích nad pokryteckými vzdechy, výkřiky a vzlyky. Opravdový smutek se nezračil ani ve tvářích jeho nejbližších. Pro mnohé to tak mohlo vypadat, ale ji neoklamou. Starší syn je vyplašený, jeho skelné oči mluví spíš o noci strávené s červem a strachu. Čeho se obává? Šlo devatenáctileté dívce myslí.

Mladší z bratrů jen těžko skrýval zlobnou nenávist. Viděla, jak zatíná ruce v pěst a rty mu bělají stiskem čelistí. Myslí na mstu. Komu se chce mstít? Smrti? Tolik netradiční šedé oči spočinuly na doně Chalvarézové, klopýtajíc po boku svých synků. Obličej skrytý za černým hedvábím, černé šaty nejvyšší kvality. Vlasy rozpuštěné. Komedie pro veřejnost, stále je to ta samá dámička, co ukazuje svou pozici.

Otočila se a vydala se k osedlanému koni. Viděla dost a na víc už nemá žaludek. Poplácala grošáka po krku: ,,Kamaráde, blíží se zhouba. Je cítit, jen nevím, odkud udeří," vyšvihla se do zdobného sedla, nevšimla si však upřeného pohledu skrytého v šeru.

~*~

Jerremy Chalvaréz cítil jisté uvolnění. Duše sedící za ním v zdobném sedle statného oře měla pravdu. To místo mohla opravdu očistit jen jiná katastrofa. Čistá a živelná.

Jistou rukou vedl Dolara k domu dalšího řádění Ďábelské seňority. Jeho nitro bylo blažené. Přemýšlel, kdy naposled pocítil něco podobného. Jeho myslí se mihla hubená dívenka jedoucí v sedle. Zastavil koně a otočil se k sedící za sebou, chtěl si ji prohlédnout, ale opět zůstaly z její tváře jen ty temné oči. Dívčiny něžné rty i malované ruměnce, kterými se přál tolik pokochat, zůstaly tentokráte skryty jen pod krvavě rudým šátkem.

„Sejměte ten závoj, co vám hyzdí obličej, princezno," pronesl Jerry, pln nejrůznějších citů, melodicky a s proudy emocí si zahrál na básníka z devatenáctého století. Serena se podivila tomu, že jí najednou začal vykat. „Mé zřítelnice úplně hoří touhou vidět vaše tvářičky červené jak růžičky."

Dívenka byla z toho zprvu celičká dojatá, avšak chtěla pro muže stojícího po svém boku hádankou, dokud to ještě půjde. Možná se mu jednou odhalí. Ukáže mladíkovi nejen tvář, ale možná někdy i své nitro, panenské, neposkvrněné jako srdce z křišťálu.

Jakmile zjistil, že se zbloudilou dušičkou bude mít asi těžké pořízení, nechal mladičkou šerifku na pokoji, vzpomenuv si, za jakým účelem se vlastně s bludičkou rozhodl spolupracovat.

Mlčky sledoval, kterak se oheň zbavoval stavení, kde došlo k vyvraždění rodiny i chovu vznešené obchodnice Constance. Jen mocný živel mohl tomuto místu přinést věčný klid a spásu.

Bludná duše společně se zatracenou existencí hleděla k místu, které opustili. Cítila vděk prostoru a uvolnění napětí, které se tam hromadilo.

Je načase zapomentout na sebe. Pochopila, co ji mělo to místo předat za informaci. Ta šílená vražedkyně se také utápěla v bolesti minulosti. Ten stařec to také řekl, je zpět, aby ochránila svou krev. To je to oč jde, a co musí udělat. Cítila, že Jerryho vědomí se k ní přimklo a bude jí dobrým spojencem. Jediné co ji trochu trápilo, bylo, že využívá jeho citu, ke svým cílům.

,,Duše, občas mívám mlhavou vzpomínku na divokou dívku, ale nejsem schopen vidět tvou tvář," pronesl opět sedící v sedle a mířící k místu, které nazýval svým domovem. ,,Jsi naprosto jiná. Během dospívání, kdy jsem se zaplétal s neživými, jsem je poznal. Ty se vymykáš všemu tomu, co já kdy dokázal poznat."

Serena cítila, jak divoce mu buší srdce. Jak má napřímená záda a hrdě vede Dolara. ,,To co mi to místo dalo, není poznání mé minulosti, Jerry. Je to posunutí k pravému cíli. Musím nalézt toho nebo tu, kterou mám chránit," odmlčela se. Věděla, že to co nyní řekne, bude mít nevratný status a fatální dopad k jejich situaci.

,,Musím zjistit, jak si vypůjčím tělo té dívky," zašeptala.

Jezdec před ní zastavil koně a ztuhl: ,,Duše," zašeptal také.

,,Vím, ale budu potřebovat veškerou tvou pomoc. Jen ty se vyznáš ve světě svázaném pravidly. A jsi bratr jejího snoubence, prosím," její rudý šátek proti prachu, kterým si zakrývala obličej jen z potměšilosti sobě vlastní, spadl dolů a opět se před Jerremym vznášel pár temných hlubin.

Nevěda, co jej přimělo, však cítil, jak přikyvuje. ,,Dobrá, snad je to, o čem mluvil ten stařec."

~*~

,,Křepelko, ten tvůj nápad nějak nevyšel," šeptal o roh budovy opřený, hledaný muž. ,,Sledoval jsem ji, jak jsi řekla. Byl jsem překvapený, když si to nakráčela k výčepu. Nenechal jsem se vyvést z míry a čapnul ji. To co mi ale připadá divné, krasotinko," dodal zhrubělým hlasem, ,,je, že věděla, jakým způsobem použít kolt."

Z druhé strany budovy zašustila látka sukně a velmi tichý hlas: ,,To není možné, musel sis ji s někým splést."

Desperád už chtěl odejít, mysleje si, že jeho milenka, kontakt, spojenec. Nevěděl, jak ji nejlépe pojmenovat, odešla. Ozvalo se ještě tišeji: ,,Čekej instrukcí a tady," na zem upadlo několik mincí svázaných v kapesníčku, ,,je na pití."

Zahlédl kanýr mizející sukně a sebral ze země ne zcela malý finanční obnos. Je šikovná, takhle maličká. Myslel si a gratuloval si k jejímu nalezení, kdy ji před třemi lety nalezl utíkajíc z domu jejích pánů se stříbrnými lžičkami v kapsách.

Nakreslila tynkaa19.

Obrázek má na svědomí Denaril.

Nakoukly jsme z lehka, dalo by se říci, po špičkách do života Sereny Buendíno, a taky se začíná něco odehrávat v temném zákoutí, nějaké dohady? Dejte nám určitě vědět, ať víme, jak jsme na tom. Konstruktivní kritika a samozřejmě i chvála vítány.