Šerifka s amnézií

Výstřel třicátý druhý: Temný narcis

Jerry seděl v knajpě jedné z nejhorších pověstí a pozoroval zarostlého otrapu. Pach z těl, která se zde povalovala, byl nesnesitelný.

Opravdu jsem se tolik změnil? Opravdu mě tolik změnila?

Vyvrávoral ven. Bylo to však jen představení pro kolemjdoucí. Schválně se s ožraly uvnitř loučil tak, jako by tam proseděl celou noc. Byl si jist, že nikdo z nich si nebude pamatovat, jak dlouho tam byl ve skutečnosti.

~*~

Jen díky tvrdé výchově svého otce získal dojem, že obdiv může získat jen krví a násilím. Bodejť by ne, když jeho padre byl samotným vůdcem desperádos.

Navíc se vlivem dvojího života nejen jeho otce u něj vyvinuly projevy rozštěpu osobnosti, neschopnost rozumět emocím, fungovat v tak složitém, reálném a sociálním světě kolem něj. Vše mu připadalo takové komplikované, uzavřené. Jako hoch trávil dny zavřený v pokoji, zahloubán do svého vnitřního světa.

Povídal si, klidně i hlasitě, s imaginární kamarádkou Serenou, která si od něj ve stavu bdělého snění nechávala všechno líbit. Pokoušela jej, aby ji spoutal, zavázal šátek přes ústa a hrál si s ní jako s panenkou. Jakmile do ní systematicky řezal, zaplakala, aby viděl, že na doteky jeho žabikuchu nějak reaguje.

V dalším z Toniho snů se však usmívala a od té doby v sobě mladičký šerif postupně probouzel sadistu, který se dosud nacházel skryt v hloubi jeho nitra.

Velice se těšil na to, až si vezme Mariu za ženu, protože se navenek snažil působit jako slušný elegán. Jelikož se však už několikrát stačil přesvědčit, že seňorita Rico má v sobě kousek nespoutaného oleandru, těšil se na dobu, kdy už spolu budou ve společné domácnosti. Hověl si spokojeně v houpacím křesle, ponořen do svých myšlenek:

Ona ho vůbec neposlouchá a dělá si, co chce. On se ji snaží nějakým způsobem zkrotit. Bohužel tvrdá slova ani nadávky na slečnu z předměstí nijak nefungují, tak lehce přiostřuje.

Ženě na líci přistane políček zanechávající po sobě otisk mužné dlaně. Ale ani tohle nestačí, řekne si tedy, že nastává okamžik pro odhalení jeho pravé tváře. Ve spánku dámě sváže ruce za zády, dá roubík do úst a kolem krku obojek s hřeby otočenými dovnitř, k němuž ještě připne pořádný řetěz. Hrubou silou za něj zatáhne, načež se spoutaná probere a neví, která bije.

Než stačí otevřít oči, přistane jí na obličeji kapesník namočený v nějaké kyselině. Maria se nachází v jednom ohni, v naprosté agónii, cloumá sebou, snažíc se vykřiknout, jenže nic takového na sadistického šerifa vůbec neplatí.

Ten si mučení své manželky užívá plnými doušky, přičemž si mírně popotáhne z doutníku.

Najednou však za sebou uslyšel vrznutí dveří. Jakmile se alespoň trochu vzpamatoval, vstal a šel se podívat, koho to sem čerti nesou. Uviděl však jakousi ženu s hrozivým pohledem ve tváři, krajkovým šátečkem přes dolní polovinu obličeje, revolverem v pravé ruce a winchestrovkou pověšenou kolem levého ramene.

~*~

Netrvalo dlouho, kdy do perimetru Jerryho sklopeného pohledu vstoupil pár do leskla vycíděných, vysokých bot. Zastavil a unaveně zvedl zrak. Jeho oči díky pobytu v poušti získaly onen zarudlý a podrážděný vzhled alkoholem prohýřené noci.

,,Dobrý jitro, šerife," pozdravil neobratně s jazykem přilepeným k patru. Tak jak by mluvil před několika málo týdny zcela bez soustředění se.

,,Jerremy," odpověděl šerif a ukazováčkem se dotkl krempy černého klobouku. ,,Pověz mi, kde jsi dneska pil?" Velice pozorně si prohlížel svého staršího sourozence, jak se plápolá a hledá stabilní polohu.

,,Nejdřív u Labutě, jenže tam je to na můj vkus moc čistý, tak sem zapadl tady sem," naznačil za záda, kde byl bar nevalné úrovně.

Anthoni ho stále nepouštěl z hledáčku své nedůvěry, ale pomalu se tu budili i slušní občané a on nepotřebuje, aby někdo věděl o jeho touhách, nebo spojení s tímto nanicovatým paznehtem.

Odcházel a nevšímal si už ztracené existence.

Pokud byl Jerremy celou noc tady, skládal si fakta k sobě, tak nemohl ujíždět na koni. Ono už to jak ten kůň běžel, bylo divné. Dávno jsem nepropadl svým představám. Na rtech mu hrál úsměv, než se v půli kroku zarazil, ale ten prostřelený klobouk! Jeho hezký obličej se zas zkrabatil pod návalem temných myšlenek.

Serena se odpoutala od Anthoniho, každá další chvíle s ním byla pro ni utrpením. Nechtěla si připustit, že by byl někým jiným, než si ho za svého života vysnila. Najít Jerryho bylo pro ni obtížné, neviděla jeho auru, tak jako ostatních.

Procházela nazdařbůh ulicemi a dumala nad tím, proč tu je a k čemu má své schopnosti. Přec jen jí ten tajemný stařec řekl, že má ochránit svou krev, ale to není možné. Otec i matka leží v hrobech, ona ostatně také a jiného příbuzného neměla. Má snad chránit Toniho? Nezdálo se jí to pravděpodobné.

Zastavila se najednou a uvědomila si jasnou věc, šerif, pro kterého ztratila své srdce, má auru obdobnou, jako Reyna. Šedivou s četnými výběžky kroutící se, ale ještě něco navíc, jako by pulzovala.

,,Tady seš," zasyčelo něco zpoza rohu, ,,už jsem myslel, že jsi odešla, kam patříš." Serena se otočila a viděla Jerryho, jak se opírá o roh domu.

,,Sledovala jsem šerifa. Myslím, že..." nechtěla dokončit, co ji tížilo. Muž předstírající opilost jen kývl.

,,Doma to domluvíme," začal se ploužit k cestě do chaty, ve které přežíval.

Nakreslila a slzičku uronila tynkaa19.

Pro Šerifku stvořila tynkaa19.

Tak, kterou Serenku máte nejradši? Zbloudilou dušičku, převtělenou krásku nebo tu imaginární, co žije v Toniho hlavě? A co říkáte na Anthoniho snové týrání?  Nebo jeho přezdívku Temný narcis? Rozhodně jste ale nezažili všechno, brzy ještě kapánek přitvrdíme. Každopádně se moc těšíme na každé očičko, hvězdičku i komentář. :3 ♥♥♥