Šerifka s amnézií

Výstřel šedesátý první: Křik mrtvých úst

Bylo zcela nevyhnutelné, aby se mladý šerif vypravil na pochůzky po městě. Vykonával je jen s rutinní nechutí, ale dobře věděl, že jen tak se mu daří udržet všechny své obchody, které zrovna nemusí sluneční svit, hezky ve stínu a v dobré kondici. Jeho nohy ve vysokých a naleštěných holínkách s ostruhami jej dovedly před Estébanem zmiňovaný obchod.

Skla výlohy, která ještě nedávno byla udržovaná v perfektní čistotě, na sobě měla nános rezatého pouštního prachu.

Rozhlédl se, udělal první krok. Přemýšlel, kdy naposledy navštívil obdobné místo. Snad ještě jen jako hošíček, držící se matčiných sukní. Co dospěl, navštěvoval jen krejčího, případně všichni obchodníci jeho u něj v pracovně na haciendě. Tak se to slušelo, tak to mělo být. Tak jej vychovali a na všechno dohlédli.

Nad tiše otevřenými dveřmi, lehce cinkl roztomilý zvoneček. Pruh světla zaplavil prostor a v něm jako nebeská panna stála jeho snoubenka. Její tmavohnědé kadeře nabraly tmavočervený odstín a pleť vypadala ještě světlejší. Oči široce otevřené si přistínila rukou v krajkové rukavičce.

Očekávaje, že se na něj usměje, nebo alespoň nějak naznačí svou přízeň, vykročil vpřed. Zarazil ho chlad a odmítavost celého jejího postoje.

Kdo je tato dívka, která veřejně dává najevo svou nelibost? Napadlo ho. Ten pocit jej popíchl, aby rozluštil tuto podivnost.

„Dobré odpoledne, done Chalvarézi! Jaká to nevídaná pocta, pro můj obchod!" chvatně se ujal příchozího obchodníček, který celou řeč přednášel v hlubokém předklonu a mnutím si rukou, ve vidině zisku.

Nejprve dcera boháče Rica a teď i její nastávající. Bude to opravdu skvělá reklama, pokud si dá jejich svatební fotografii do výlohy na počest, že u něj zakoupil, tento bohem milovaný pár, látky na svůj slavnostní oděv.

„Jistě, dobrý," odbyl jej mladíček a oči upřené na krásku, co mu už nevěnovala ani nit své pozornosti, za to velice dobře zkoumala brokát v tyrkysové barvě se zlatou výšivkou. Došel tedy až k ní:

„Dobrý den, Mario," chytl její drobnou ručku a naznačil políbení hřbetu ruky skryté v jemné rukavičce.

„Dobrý den, done Chalvarézi," dostalo se mu chladné odpovědi a lehkého pukrlete. „Co vás přivádí v tento den do těchto míst?" zeptala se v skutečném zájmu Maria. Nebyla zrovna potěšena, že v místech, kam málokdy vstoupí muž, se objevil zrovna ten, o kterého stojí úplně nejméně.

„Jen podivná souhra náhod, drahá snoubenko. Co vy, slečno Rico, nakupujete, nebo se jen kocháte?" vyptával se a nenápadně sledoval každý pohyb krásky po svém boku.

„Nakupuji, ale nemohu nalézt nic, co by bylo příhodné. Sice je tento brokát s bazilišky naprosto dokonalý, přesto není tím, co hledám."

Anthoni sunul po látce dlaní a nenápadně přejel prsty mladé ženy. Zamrazilo jej vzrušení, jak podobně jemnou pleť má: „Myslím, že ten krémový mušelín a zlaté hedvábí bude pro vás to pravé, vynikne tak vaše spanilost."

Maria ohromeně stočila oči na budoucího chotě.

Kolik jen tváří tento člověk může ukrývat? V jeho přítomnosti cítila se býti sešněrovaná a zoufalá. Její celé nitro přivolalo na pomoc opět zbloudilou duši, na které nechávala tyto okamžiky, aby nezačala křičet a rvát si vlasy.

Serena byla na místě včas, aby zaslechla poslední kousky rozhovoru a zachytila tělo, dříve, než si okolí povšimne, že se s mladou dámou něco událo.