Šerifka s amnézií

Výstřel čtyřicátý třetí: Krutá něha sladkého snění

Princezna se svému sultánovi vznešeně ukloní poté, co se oba obejmou. Najednou se ale v Tonim probudí obrovský chtíč. Krotí se, jak jen nejvíce může. Jde k Estrelle a lehkým pohybem jí sundá její zdobné sárí poseté růžovými květy. Nemůže se vynadívat na nádheru těch jejích šatů. Jsou temně fialové, po okrajích zdobené rudou výšivkou. Anthoni náhle pocítí touhu po moci i násilí. Jde opatrně k velké skříní, kde se mezi hromadou úhledně složených kaftanů a pásků nacházejí pouta. Rychle povalí Exotičku na zem, svazuje jí ruce za zády. Zaklapnou zámky na té kovové věci, kterou právě držel v ruce. Kráska se svíjí, snažíc se nějak vysvobodit. Ale to už na ni mocný Turek vydává zatykač:

„Estrello de Sol, jste obviněna z krádeže dvou ženských srdcí. Stihne vás tedy nyní krutý trest!" zvolá hromovým hlasem.

Strhne princezně z oděvu kousek látky a zaváže ho kopretince kolem úst. Jejím šátkem, pod kterým se skrývá hvězda určená jen jeho pohledu, pak ženě zastíní zrak. Stále mu přijde jeho láska, touha a oběť v jednom příliš volná a nezmučená. Okolo těla jí ovine sárí, pevně jej utahuje, aby se nemohla ani pohnout.

Vychází z paláce zadním vchodem, s nebožačkou ovázanou jak svinutý koberec přes rameno, až k zahrádce u harémemu, kde Serena s Mariou leží na lehátkách a ze zdobné mísy položené mezi lůžky jedí červené hrozny. Pokojně si povídají o čaji i krajkách, až najednou uslyší čísi kroky. A potom i šplouchnutí venkovního bazénu. To právě Toni šel svou krásku utopit, protože se mu vetřela do přízně až nevhodným způsobem, tedy alespoň pro něj.

Dosud klidné postavy se přiblíží tak, aby měli přehled o tom, co se děje. Jakmile obě Anthoniho favoritky zjistí, která bije, vychutnávají si smrt té největší rivalky pod sluncem. 

Na skalce s květy jasmínů, ohraničujících vodní plochu, postávají spanilé postavy, usmívají se a vsázejí se o prsteny, které jim daroval jejich pán a vládce, Anthoni. Ubohé svázané ženě z očí sklouzne šátek a vidí Serenu zrovna z kapsy vyšívané vesty vytahovat hedvábný kapesníček, který jí tak nesmyslně darovala a přímo před očima jí zamává jako vyprovázející dav loď do zámoří na rozloučenou. V šerifově mysli se ozývá hluboké bublání vycházejíc ze dna bazénku vykládaného mozaikou.

Najednou mladý šerif ucítil, jak s ním někdo třese. Snažil se probudit z poměrně živého bdělého snu, bylo to však těžké. Chvíli nevěděl, zda se nacházel v transu či realitě. Až najednou otevřel oči. Viděl Estrellu v mužském oblečení, jak se k němu naklání, přes rameno zavěšenou pušku s orientálními vzory, jemný šátek převázaný přes líce.

„Myslel jsem, že jsi mrtvá!" odsunul se od ní, div, že nepřepadl na záda, protože se ze své představy ještě zcela nevymanil.

„Ne, pane, jsem živá a zdravá, připravena se stát vaší pravou rukou," řekla, přičemž se pod svým závojem lehce pousmála. „Vždyť jste mi to přece slíbil?!"

Mladičký Chalvaréz nevěděl, co se kolem něj právě dělo. Najednou se královně desperádos svěřil, co se mu zdálo. Slova byla zkrátka rychlejší než myšlenky. Pouze vynechal duchaplně jména a postavení žen, které chová ve své mysli jako své další milovnice.

Dáma se sice zprvu zarazila, dala si ruku přes ústa, nevědouc, zda to přejít jen tak nebo muže před sebou zastřelit.

Vybavila si však, že i jí se jednou zdálo, jak stojí před Anthonim a kulkou z pušky jej zasáhne do hrudi a přímo až do srdce, které začne krvácet. Jak i ona byla tím snem zmatená a nebyla se schopná dlouho vzpamatovat z toho, že ho vidí pohybovat se po okolí.