Už nejsem dítě!

2. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Ráno jsem vyšel dřív a čekal jsem před Sofiiným domem. „Jé! Nazdar, prcku! " zasmál jsem a zamával jsem mu. On se zakabonil a já si ho stáhl k sobě. „Co se vztekáš? Těšíš se do školy?" Začali jsme si povídat a sem tam jsem ho popíchl, či pozlobil. „Promiň, žes musel čekat, "vyběhla z domu Stef a já jen mávl rukou. „V pohodě. Tvou společnost mi plně nahradil tvůj roztomilý bratříček." Chytil jsem mu škraničku a zatahal jsem za ni. Jen tak, tak jsem uhl jeho pěstičce. „Takže vyrážíme! " zahalekal jsem a popadl jsem oba dva za ruce. Střídavě jsem si povídal s jením, střídavě s druhým. „Brandone! Ty idiote! " Zadíval jsem se před sebe. „Teď vás budu muset opustit. " Zasmál jsem se nervózně a rychle jsem se rozeběhl pryč. „Ve třídě, Stef!" zařval jsem ještě na Stef, když jsem přeskakoval plot. Henry se rozeběhl za mnou a já ještě zrychlil. Tohle je v háááji.

Vzbudil jsem se ráno se strachem jít do školy. Bude se se mnou chtít někdo kamarádit?
Do školy mám jít se Sof, ale té to tak trvá. Milé překvapení mě čekalo, když před domem čekal Brandon. Myslel jsem, že přišel za mnou, dokonce si se mnou povídal a škádlil mě, ale pak přišla Sof. Bylo vidět, že se snaží, snaží se si se mnou povídat, ale oči mu visí jen na mé sestře. Když se ale ocitneme před školou, náhle zmizí a začne hrát na hoňku s nějakýma klukama. „Kdo je Stef? " otočím se na Sof a ona nad tím jen mávne rukou. „Pojď už, nebo přijdeš pozdě." Usmívá se kamsi na zeď, kterou Brandon přeskočil. V tichosti mě odvedla do třídy a bez rozloučení odešla pryč.

Nakonec jsem jim proklouzl skrz splynutí s davem. Do třídy jsem doběhl se zvoněním a zapadl jsem vedle Stef. „Heh. Utekl jsem, " s úsměvem jsem se na ni otočil. „Co je Stef?" zamumlal jsem zmateně a ona se nafoukla. „Jsem Sofie. Sof." Lehce jsem zrudl. Trapas. „Promiň, promiň. Přeci jen to byla stresová situace." Nakonec se jen zachechtala a já se úlevně usmál. Zbytek dne jsme strávili spolu. Je vážně skvělá... A moc pěkná. Momentálně jsme čekali na jejího brášku. S úsměvem vyběhl ze dveří. „Tady, prcku!" zařval jsem na něj a začal jsem zběsile mávat rukama. Všuchni se na mě otáčeli a Sof se mě snažila přinutit, abych přestal. Byla celá rudá. Nelíbila se jí pozornost, kterou jsem na nás stahoval.

Celé vyučování uběhlo tak rychle, učili jsme se sčítat a taky číst. No, moc mi to nešlo, ale i tak mě paní učitelka pochválila a dostal jsem hvězdičku za snahu.Po škole na mě měla čekat Sof, ale k mému překvapení tam stál i Brandon. S úsměvem jsem k nim přišel a Sof byla celá rudá."Co jsi jí udělal? Vždyť teď vypadá jako rajče, co jsem měl ke svačině." Sdělím jim svůj poznatek a oni se oba začnou smát."A Brandone, kdo je Stef? A kde byla, že jsi na ni volal? Proč jsi se nerozloučil? Kam jsi to utíkal?" ptám se, a to už se směje jen Sof a jako rajče vypadá Brandon. Co jsem řekl?

„To je jedno, prcku. Teď jdem domů. " Vyrazím a oni mě doženou. Cestou jim vyprávím vtípky a sem tam řeknu nějaký peprnější, který Ross absolutně nechápe. „A víš, jak homosexuál předstírá orgasmus?" Zavrtěla hlavou a Ross se jen zamračil nad tím, co jsem to vlastně řekl. „Plivne partnerovi na záda." Ross se začne smát, protože mu přijde vtipné po někom plivat a Sof mě jen probodne pohledem, že jsem nechutné prase. Jen si odfrknu. „Nemáš smysl pro humor. Dívej na něj. On mě chápe!" Zazubil jsem se na něj. „Viď, prcku? " zuřivě zakýval hlavou a já se zářivě usmál. „No, tak se mějte. " Zamávám jim a vyrazím pomalu domů. Dneska je úterý, což znamená, že táta opět nebude doma. Zapadl jsem do svého pokoje a snažil jsem se ignorovat zvuky mamky a toho chlapa. Až na to táta jednou přijde... Bude to fakt zlý.