Už nejsem dítě!

28. Kapitola

Ross:  psán tučně Hanka124

Brandon

„Mám na to, "zavrčím, ale následně zblednu. „Ale já... Dívej... Říkali mi to ti záchranáři?" vyděšeně začnu prohledávat tašky. Nakonec vytáhnu pixlu s pilulkami. „Myslíš tohle? " kývne a já do něj okamžitě jeden nacpu. „Proč si to nehlídáš!?" celý zoufalý ho odstrčím a zalezu do koupelny. „Ne... Já... Umyju se sám." S tím za sebou zavřu dveře a zalezu si do sprchy. Vždyť jsem mu ubližoval! Jsem naprostý idiot.

Uf, našel je, nechci,aby si o mě dělal starost, i když jsem to teď asi pohnojil. Zavřel se v koupelně a nevím,co si o tom mám myslet. Ještě před malinkou chvílí by se nechal v klidu, možná s pár poznámkama, umýt ode mě. Obléknu na sebe župan a zavolám někam a začnu se svou výbornou angličtinou dožadovat Brandonova asi nejoblíbenějšího jídla, tudíž pizzy.

Roztřeseně si zajedu prsty do zadku. Je to strašný. Když to dělám já, je to snad ještě horší než normálně. Po nezbytné proceduře konečně vylezu ze sprchy a v županu vyjdu ven z koupelny. Ross v pokoji není a mně je ještě hůř. Naštval jsem ho? Určitě ano. Vyhrabu si z kufru krabičku cigaret a vylezu na balkón. S úlevou vdechnu kouř do plic. Je to skvělý pocit. Uklidňující.

Nebyl jsem schopný zařídit pizzu, tak jsem se oblékl a šel za tím chlapem na recepci, který mi asi jako jediný rozumí, a poprosil ho o zaslání pizzy na náš pokoj.Před vchodem do hotelu jsem si všimnul mladé dívky, která rozdává nějaké kytky, růže to nebyly, ty poznám."Ahoj, Hello..." pozdravím ji a ona se na mě usměje a napřáhne ke mně ruku s tou kytkou."Za kolik? How..." začnu a vytáhnu peněženku, ale ona jen zavrtí hlavou."Ale no tak..." taky zavrtím hlavou a začnu jí cpát peníze, která ona se smíchem odmítá.Na konec přeci jen kývne a vezme si ode mě malou bankovku. Myslel jsem, že mi dá jednu a odejde, ale ona mi do náruče dala všechny, které měla a tichým asi děkuji odešla. Počkat? co já budu dělat s tolika kytkama?Na recepci mi oznámí, že pizza je hotová a už byla odnesena na pokoj. No, tak se teď do pokoje s kytkama vydám já, ehm...doufám, že mě s tolika kytkama nepošle někam...

Uhasím cigaretu a vydám se ke dveřím, protože na ně kdosi klepal. Do pokoje vešla hotelová služba s jídelním vozíkem. Zmateně jsem na to vše hleděl a chtěl jsem jít za nimi, že jsme si nic neobjednal. Po cestě se ale srazím s Rossem. Všude se rozsypou květiny. „Vykradl jsi květinářství? " zasměju se a pomůžu mu to sesbírat. On je celý rudý a ty květiny dá mně. „Ale já se nezlobím na tebe, hlupáčku... Já se zlobím jen a pouze na sebe."

"Aha, vždyť ale není proč?" tázavě se na něj podívám a zavřu za námi dveře do pokoje."Ty jsi kouřil? Proč?" špitnu, určitě kvůli mně."Byl jsem ti objednat něco k jídlu a taky ti koupit kytičku,ale nějak jsem to asi neodhadl." podívám se na kytky v Brandonově náručí.

Povzdechnu si. „Kouřím, protože mi to dělá dobře, "usměju se a obejmu ho. „Děkuju za ty nádherné květiny... I když je to divný... Zvlášť když jsem kytky dával vždy já." Zasměju se a pak ho políbím. „Tak se pustíme do té pizzy, " políbím ho a on se zasměje, ale odtáhne se. „Co?"

"Smrdíš..." chytnu se za nos a malinko od něj poodstoupím, ale jenom malinko."A už jsem říkal, nemám hlad." mrknu na něj. Popravdě jsem z celého tohoto výletu dost nervózní, bojím se setkání s rodiči a že to, co říkala Sof je pravda. Díky tomu mám pocit, že bych to jídlo stejně později pak někde vyvrátil.