Už nejsem dítě!

26. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Tohle doopravdy... Není to vtipný. Ani trochu. Spíš to pěkně zabolelo. Takový menší políček. „Nazdar, " dojdu k ní. Změnila se. Je z ní hezká ženská. Vrhne se mi kolem krku a málem mě zadusí. „Tolik jsem se na vás těšila!"ječí a mluví a mluví. Usmál jsem se. Pořád je stejná. „A chci tě seznámit s jednou svou nezadanou kamarádkou," drcne do mě a zamrká. Tohle je fakt zlý.

Ha, a je to tady zase. Když jsou ti dva pohromadě, jakobych tu ani nebyl. A ještě mu bude někoho dohazovat, proč ne, přece jsi se mě před pár dny neptala, jestli jsme spolu spali, viď sestři. "Ahoj." špitnu a ona stále mluví jen a jen na Brandona. Že by tu chtěla jen jeho a já byl prostředek k tomu ho sem dostat. "Zlato, už je nech, můžeš si s nimi popovídat potom, teď je vezmeme do hotelu." objeví se od někud ten její snoubenec.

Její snoubenec. Překvapilo mě, že je stejně vysoký jako já a dokonce. Ne. Je svalnatější, ale zas je takový uhlazený. Moc uhlazený. Snažil jsem se mluvit na Rosse, ale on mě ignoroval. Místo toho se bavil s tím chlápkem. Štvalo mě to. Sof mě stále otravovala, ale postupně mě nechávala být. Snažil jsem se dál nějak mluvit s Rossem. Naprostá ignorace. Postupně se bavili jen oni a já se jen tak tak probíjel davem. Nenávidím dotýkat se těch lidí. Nakonec se mi vážně ztratili. Sebral jsem si svůj kufr a zamířil jsem na nějakou lavičku. Tam jsem zakempil a začal jsem krmit holuby.

Bavil jsem se s Nickem, Sofiiným skoro manželem, a snažil se ignorovat Brandona. Špatný nápad. Já na něj jen nechtěl začít křičet, ale asi ho to vzalo a ztratil se mi. Zase, ztrácím ho v poslední době nějak často. "Vzal bys to prosím do auta, půjdu ho najít, pak vás snad nějak najdeme." oznámím Nickovi a začnu se protlačovat mezi lidmi. Kde by tak mohl být?

Zapředl jsem se do rozhovoru s jedním pohledným, mladým francouzem. Ano, umím francouzky a docela dobře. No, hodně dobře. Taky umím německy, samozřejmě angličtina... Taková ta spisovná? Trochu japonsky a rusky. Někdo mě chytil za rameno a já sebou cuknul. Ross. Chvíli jsem se na něj díval, ale nakonec jsem ho jen ignoroval. Tak jako on mě.

Našel jsem ho, ale už ho nejspíš nezajímám, povídá si cizím jazykem s cizím klukem. A ještě k tomu s hezkým cizím klukem. "Omlouvám se, počkám na tebe támhle." špitnu tak, aby mě slyšel a přesunu se o dvě lavičky dál, abych je třeba nerušil. Že já to vždycky nějak podělám.

S povzdechem se rozloučím s tím klukem a sednu si k tomu svému trdlu. „Naštval jsi mě. " Pronesu klidně a hypnotizuju ho pohledem. „Když jsem Sof konečně setřásl, tak jsi trucoval jako malé děcko a ignoroval jsi mě. Já jsem tu hlavně kvůli tobě. Tohle mi totiž není ani trochu příjemný." Chytí mě za ruku a já si povzdechnu. „Vážně mě tím štveš."

"Promiň, já si prostě celou dobu myslel, že už jsem se přenesl přes to, že tě má Sof o tolik radši než mě. Ale nepřenesl, celou dobu mluvila jen na tebe, jako bych tu ani nebyl, víš? Stejně jako před lety. Promiň, já, já nechtěl udělat scénu a ještě ta její nezadaná kamarádka, když ví, že mezi námi něco je." držím ho za ruku a on mi tou druhou vrazí malý pohlavek. "Slibuju, že už tě nebudu nijak a nikdy ignorovat..." usměju se.

Myslím, že ani nevěří, že mezi námi skutečně něco je... Je mi líto... Ne, omlouvám se, že jsem ti odloudil sestru. " Políbím ho na rty. „Já, já tě vážně miluju a nechci, aby jsi byl smutný." Obejmu ho a úlevně vdechnu jeho vůni. „Co si pak udělat noční procházku a pak. "Významně pozvednu obočí a zasměju se.