Už nejsem dítě!

47. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Pohlédnu na něj a on mi okamžitě strčí jazyk až do krku. Nechám se jím povalit na záda a zahihňám se. „Rossi. Jsi jak pes. " Nakrčí nos a já se ještě víc rozesměju. „Naprostej pes." Pohladí mě tváři a já se spokojeně usměju. „Chyběl jsi mi. Bylo to fakt děsný... Strašní spolubydlící a ty si tu hovíš VIP. "

"No, strašní spolubydlící jsou nějací spolubydlící. Já si tu mohl pokecet jen s Louisem nebo támhle tou lampou... Ahoj Hildegardo, toto je můj přítel Brandon. Brandone, toto je Hildegarda, ale já jí můžu říkat Hildo." mrknu na lampu a Brandona si k sobě přitulím. "Taky jsi mi strašně chyběl, myslel jsem si, že se snad zblázním, a Hilda to potvrdí."

„Proboha, nech toho, "zasměju se a prohrábnu mu prsty vlasy. Začnu jej líbat a mačkám mu zadek. On se mi zasměje do rtů a přetočí nás, takže já mu sedím na rozkroku, kde se rýsuje menší boule. Zhoupnu se v bocích a kousnu jej do ucha. „Copak to je, Rossi?"

Má nějakou hravou náladu. "Brandone..." zasténám, když se pohne. Snažím se tišit, ale nějak to nejde. "Asi bys ještě nemohl slézt a jít otočit Hildegardu, co? Nepotřebujeme, aby se na nás koukala." řeknu vážně a vyprsknu smíchy, když spatřím jeho zmateno naštvaný výraz. "Prosím tě, dělám si srandu." přitáhnu si ho k sobě, když se ze mě začne zvedat. Natáhnu se k němu pro polibek a on mi se smíchem vyhoví.

„Teď tak přemýšlím, chyběl jsem ti víc já nebo můj zadek? " Vykulí oči a já se rozesměju. „Samozřejmě, že já." Políbím jej a bez zaváhání ho na sebe natisknu. „Jsi tak sladký. " Kousne mě do ucha a já mu vzdychnu do rtů. „Víš, jak těžké bylo bez tebe vydržet celé ty čtyři dny?" Jen mi hruběji zmáčkl zadek a víc se na mě natlačil svým klínem. „Nezvětšil ses? Vejdeš se pořád do mě? "

Přivádí mě k šílenství, ty jeho řeči, pohyby, prostě on. "Tak bychom to měli zkontrolovat." šeptnu a vklouznu mu rukou pod oblečení. Prsty se dotýkám jeho holé pokožky a on se zakousne do ruky. Vím, že se musíme tišit, ale toto se mi prostě nelíbí. "Vážně mám studené ruce? Ale tebe to ještě víc vzrušuje a ještě k tomu ten fakt, že jsme v nemocnici a každou chvíli může někdo přijít."

Sklopím pohled a snažím se mu nepodívat do očí. Místo toho se dál třesu, pokaždé když se mě dotkne, je to jako by se mé hořící pokožky dotkl led. „Tobě, tobě se to líbí taky, "kňournu a nechám se jím hladit po stehnech. Asi jsem to byl hlavně já, kdo měl sexuální frustraci. „Myslíš, že jestli nás načapou," zhoupnul jsem se v bocích a mu utekl z úst přidušený sten, „tak nás dají od sebe? " Kousl jsem jej do ramene a opět jsem se přisál na ty dokonalé rty.

"Nad tím nechci přemýšlet, prostě nás nesmí načapat." šeptnu a navzájem si koukáme do očí. Moc se navzájem potřebujeme. Ruka mi dopluje až k jeho penisu, který jemně promnu. Miluju, když vzdychá, ale teď se musíme tišit, takže jeho pusu zaměstnám svými rty. Dál ho i hladím po zádech a on se mírně chvěje.

„Rossi. " Kňourám a prohýbám se proti jeho ruce. Chci víc. Mnohem víc. Rychle si stáhnu kalhoty a jemu jen trošku stáhnu dolů trenky. „Předpřipravil jsem se... Tak. Tak nevyšiluj," zamumlám natěšeně a začnu pomalu dosedat. Nad tím pocitem plnosti slastně a potěšeně kňournu. „Ošukej mě... Prosím."

Bože... Chytnu ho za boky a přirazím do něj až úplně po kořen. Zaskučí moje jméno a slastně vydechne. Jéžiši, jak on se kolem mě svírá. "Brandone..."Začne prudce dosedávat a já mu s tím pomáhám. Občas mu i pánví vyjdu vstříc a on se téměř neudrží.