Už nejsem dítě!

50. Kapitola

❤️Veselé Velikonoce❤️

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Jde na to rychle, hodně rychle. Snažím se dýchat. Jsem připoutaný a nic nevidím, jsem naprosto bezmocný. Nelíbí se mi to, ne takto najednou. Netuším, co, co se bude dít a to, to mě děsí. Náhle ucítím něco u svého konečníku, vyděšeně sebou škubnu, ale nemá to žádný efekt. "Brandone? Brandone?!" volám na něj a něco mě náhle zalehne a políbí na krk a pak postupuje vzhůru k mým rtům.

Sundám mu pásku. Raději to udělám bez něj. Je až moc napjatý. Dívá se na mě a pomalu se uklidňuje. Já jej mezitím líbám všude po těle a nakonec se opět vrátím k jeho nohám. Chvilku mu dělám cucfleky na stehnech a potom mu jazykem obkroužím varlata. Je už lehce vzrušený. „Uklidni se, ano? " pomalu mu jazykem poškádlím dírku a on se napne. „Bude to dobré, lásko." Vklouznu dovnitř a on se celý napne a kousne se do rtu. Mám strach. Mám strach, že se mu to až moc nelíbí. Jazykem začnu pořádně pracovat a při tom mu honím. Kdyby alespoň vydával nějaké zvuky.

Sundal mi pásku, to považuju za výhru, ale i tak, jsem pořád připoutaný a vydaný mu na pospas. Miluju ho, tak proč se bojím toho, co chce udělat? Užívám si jeho polibky, které mi pomáhají se uvolnit, ale potom se zase vrátí mezi mé nohy. Jsem mírně vzrušený, to co mi dělá, ty pocity, co mi způsobuje, jsou prostě nové. Snažím se být potichu, jeho jazyk, ach, je tak příjemný. Ale stále je to divné, že je kousek jeho ve mně. Pak, pak ale zrychlí honění a jeho jazyk nahradí něco jiného. Vylekaně zalapám po dechu. Rossi, uklidni se, je to Brandon. Můj Brandon.

Zkusil jsem mu tam dát prst, ale nereagoval dobře. „Zlato, je to v pořádku. Uvolni se. " Polibky jsem se ho opět snažil uvolnit, ale stále byl naplý. Rossi, důvěřuj mi. Jsem to jenom já." Nejistě jsem ho hladil po hrudi, ale on měl v očích slzy. „Já... Promiň. " Odvázal jsem ho a pomalu jsem se zvedl. „Promiň," znovu jsem zašeptal. „Už to neudělám." Nedokáže mi naplno věřit.

"Brandone..." šeptnu a natáhnu k němu uvolněné ruce. Určitě je teď naštvaný nebo nejmíň zklamaný. "Já, já promiň, nejsem na to zvyklý, moc se omlouvám, " šeptám mu do hrudi, zatímco on mě něžně hladí po zádech. "Mohli bychom to zkusit znovu? Ale jen s jedným novým, prosím." navrhnu nejistě. "Třeba jenom páska, jenom pouta, jenom prsty? Prosím, je, je toho moc." chci to zkusit, chci mu udělat radost, tolik se těšil a já? Já to tak pokazil.

„Nechci to dělat. Pokazil jsem to a když se necítíš dobře, tak ani já se dobře cítit nemůžu. Spěchal jsem na tebe. Promiň. "Pousmál jsem se a políbil jsem jej. „Půjdeme spát? Jsem unavený." Zkazil jsem to a on mi nevěří. Nemá to cenu

"Vážně? Ale ty jsi se tak těšil." řeknu smutně. "Promiň, že jsem to nezvládl, je mi to moc líto." opravdu, zkazil jsem nám krásný večer.

„Nech toho. " Zašeptám zvesela. „Prostě na to nejsem. Asi v tom fakt nejsem dobrý." Povalím jej pod sebe. Chtěl bych jednou být nahoře. Jako fakt nahoře, ale to by nevyšlo. Ross by to nedovolil a já jej znásilnit nechci. „Stejně jsem se na tobě chtěl pak povozit, " políbím mu krk. „Chtěl bys?"

"Ano, prosím." chci, aby měl radost. Vyhoupne se s menším úsměvem na mě. "Miluju tě." jednou, jednou, až toho budeme mít za sebou víc než normální sex, tak ho se sebou nechám dělat bez strachu úplně všechno. A když myslím všechno, tak všechno. Náhle bez přípravy dosedne na můj penis a já slastně zasténám. Někdy opravdu přemýšlím o tom, že jsem v našem vztahu za chlapa já.