Už nejsem dítě!

40. Kapitola

Ross:  psán tučně Hanka124

Brandon

"Ale to jsem tenkrát nevěděl..." podívám se zahanbeně do země. "Byl jsem tehdy rád, že si se mnou někdo povídá, " špitnu a on mě k sobě ještě víc natiskne. "Myslím, že mě chtěla doprovodit domů, ale když viděla, jak mě na té cestě objímáš, tak zmizela." povzdechnu si. I tak to ale nebylo naposled, co jsem tu ženskou viděl.

„Sakra, Rossi... " Celý zoufalý jej k sobě tisknu. „Proč pořád přitahuješ divné lidi? Už jednou tě málem sbalila jakási baba... Nebyla to ta samá!? Pamatuješ si jak... To je jedno. Už je z tebe dospělej chlap s velkým pérem. Už nesplňuješ měřítka." Zasměju se a políbím ho na krk. „Má měřítka, ale dokonce převyšuješ." Sednu si mu na klín a začnu ho líbat. Rukama se mu prohrabuju ve vlasech. „Už nikdy nesténej cizí jméno, i kdyby si ho jen četl. Jsi můj. Všechno na tobě i tvůj hlas je mé. "

"Já vím, je to už dávno, to jsem ještě tvůj nebyl, teda byl, ale tys o tom nevěděl. A jo, byla to ona, říkala, že mi ukáže, jak se dělá to, co jsem četl." vysvětlím a spokojeností přivřu oči. "Neprovokuj mě zlato, už tak tě musí bolet zadeček."

Naštvaně se o něj víc otřu. „Rossi, tohle není sranda. Ta ženská tě sledovala, mohla ti ublížit! " postavím se a on mě obejme. „Potkal si ji ještě někdy? Nepotkal si ji někdy teď, že ne!? Nebo... Neukázala ti nic. Rossi, prosím. Řekni, že ti nic neprovedla!"

"Neboj se, vždycky jsi přišel včas, i když jsi o ničem ani nevěděl. Pamatuju si, jak jednou, po tom, co jsem ji zas potkal, jsem o tom říkal rodičům a Sof, ale říkali, že mám moc bujnou představivost, že se mi nemůže nic stát, " šeptám, vzpomínám a objímám. "Už jsem ji asi rok neviděl, nabízela mi nějaké peníze a spolupráci, ale odmítl jsem. Ten rok se všechno bortilo, takže jsem rád, že jsem řekl ne."

Chytil jsem ho za límec a shodil jsem ho pod sebe. Vyškrábal jsem se nad něj. „Jestli ji ještě někdy uvidíš... Jestli jen zahlídnu jak tě nějaká baba otravuje. " Držel jsem mu ruce nad hlavou a něžně jsem jej líbal. „Zatraceně, ty bys s ní snad fakt šel." Drcnu do jeho čela. „Kolik jí asi tak je?"

"Ale prosím tě, nešel, ale potom, co se Sof odstěhovala, byl jsem nucen být pořád doma, pořád u nás byli nějací příbuzní nebo přátelé a ty jejich homofobní názory, kdybych jí na to kývl, tak bych to nemusel poslouchat, říct, že mám brigádu, že musím pryč. Ale teď myslím, že by mě mamka tak ani tak nikam nepustila, " pff, proč mu to všechno říkám? "A bylo jí před rokem padesát, neboj, nepřitahovala mě, nikdy, ani ostatní ženy, dívky, prostě nic."

„Jen aby, "zabručím a on nás přetočí. V očích má pobavené jiskřičky. „Ty..." zasměju se a když to nečeká, tak nás opět otočím. Do zadku mě už zase tlačí jeho erekce. Schválně se začnu vrtět a ruce mu přivážu k posteli. Nic nezmůže. Je jen můj. Usměju se a následně rty obkroužím jeho špičku a tím ji navlhčím. Zoufale zakloní hlavu, to už se k němu ale otočím zády a začnu si jeho penis strkat do dírky. Nevidím jeho obličej a on nevidí teď můj. Vidí jen má záda a můj zadek.

"Ty zlobíku jeden! " vyjeknu, když na mě bez přípravy dosedne. Začne na mně zběsile jezdit, jako bychom před pár hodinami žádný sex neměli. Nutí mě sténat a kňučet, když cítí, že se už blížím k vrcholu, tak zpomalí a hýbe se mučivě pomalu. "Ááá... Zlato... Prosím... Otoč se... Otoč se ke mně... Chci... Chci tě vidět..." zkuhrám a vzdychám zároveň.

„P-proč, "vydechnu sípavě a roztržitě si prohrábnu vlasy. Upřímně už nemůžu. Jsem mrtvý. Nakonec se otočím a dál se pomalu hýbu. Nohy se mi třesou a ústa mám otevřená. Z posledních sil ho odvážu a on to dokončí. „Asi fakt stárnu," vydechnu a pohladím jej po tváři. Můj zadek je v jednom ohni.