Už nejsem dítě!

52. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

"Ani já ne, promiň." špitnu. "Pokazil jsem to těma kecama, že?" mírně se usměju a on se rozesměje a kývne. "Jo a myslel jsem to a tím zajdou tak, že ty máš zkušenosti s holkama a tam jich rozhodně není málo, " vypláznu na něj jazyk. Zamračí se, ale pak se na jeho tváři objeví spokojený úšklebek. "Co...?" a už mám v obličeji šlehačku. Vážně? Chce si hrát? Tak si budeme hrát.

Prohrál jsem. Opět. Neumím se prát s lidmi, které mám rád. Se smíchem prosím o milost a snažím se odstranit si šlehačku z očí. „Jsi strašný, "vydechnu uslzeně a nemůžu se přestat smát. Zhluboka vydechuju a on mi olízne tvář. Zachvěju se a následně zrudnu.

Když je z Brandonova obličeje všechna šlehačka, tak ho začnu líbat a on mi obmotá ruce kolem krku. "Brandone..." vzdychnu, když mi zatlačí kolenem do rozkroku. "Neprovokuj..." usměju se na něj a on ještě přitlačí. "Zlobidlo jedno, nepokoušej, jinak tě bude bolet zadeček."

S úšklebkem pokrčím rameny. „To je fakt. " Odžďouchnu ho od sebe. „Přeci jen se musím šetřit," s vyplázlým jazykem, poťouchlým úsměvem a se škodolibou radostí odskáču do kuchyně a nechám Rosse na posteli s pořádně tvrdým rozkrokem. „Dáš si čaj? " zavolám po chvíli.

To snad nemyslí vážně! To mi s tím ani nepomůže? Mizera jeden. Odešel do kuchyně a mně nezbývá nic jiného, než si s povzdechem pomoct sám. "To ti oplatím, těš se..." mumlu si v ložnici pro sebe, zatímco on nám připravuje čaj. Po pár minutách si vyhoním nad Brandonovým zadečkem a představami, co s ním chci dělat. Obléknu se rovnou do pyžama a s unaveným výrazem jdu ke svému miláčkovi, který se na pohovce zabalil do deky. "Šoupni se, nebo tě zasednu."

Znechuceně si odfrknu. „Tlustoprde, "zaskučím, když mě přímo odpinkne na druhou stranu pohovky. Usrknu z čaje a pustím televizi. Pohodlně si opřu hlavu o jeho rameno. Je mi doopravdy skvěle.

.

.

.

Sakra, sakra, sakra, zrušili mi rezervaci v restauraci, né, co budu dělat?! Plánuju to už asi měsíc a stejně se to na poslední chvíli posere. A co teď? Chtěl jsem jít do kina a pak na romantickou večeři do luxusní restaurace, kam chtěl Brandon vždycky jít. Sedím na zemi vedle pohovky s pugetem třiceti růží a doufám si. Měl to být krásný večer. Dnes jsme přesně rok spolu a já to chtěl s Brandonem oslavit. Všechno jsem vymyslel a chtěl jsem ho překvapit, ale asi nic. Taky pro něj mám takový živý dárek, který je zatím schovaný v ložnici. Jak já jsem nervózní. Čekám, až Brandon přijde z kavárny a co? Uvidí tu svého zoufalého přítele, který nebyl schopný pořádně zaplatit za místo v restauraci? Bože, proč jsem tak neschopnej!

„Bene? " Zrzek se vynořil ze zadní místnosti a já mu do rukou strčil podnos. „Na plac, honem." plácl jsem ho po hlavě a zasmál se. Na krku měl obrovský cucflek. Koho by napadlo, že zrovna Ben je ten vyvolený, po kterém toužil David. Můj nevlastní bráška. Po plese se dali dohromady a od té doby jsou z nějakého mně neznámého důvodu preventivně nasáčkovaní u nás. Pomalu se den chýlil ke konci a já si vytáhl ze skříňky krabičku, ve které byly hodinky, které jsem měl pro Rosse k našemu výročí. Ne. Nezapomněl jsem... Překvapivě fakt ne. Pomalu jsem stoupal po schodech nahoru a nemohl jsem se neusmívat. „Jsem doma, lásko! "