Už nejsem dítě!

30. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

"Já tebe taky..." vzdychnu, když se o mě otře. Mačkám ten rozkošný zadeček a on se mi dobývá do kalhot. Bože, od teď miluju králíčky. Boxerky mi stáhne zubama a pak začne pusinkovat moji chloubu. Tiše vzdychám a rukou zajedu do jeho vlasů a různě si hraju s čelenkou a s oušky, ale po chvilce si i začnu udávat tempo. Ten lumpík mě chtěl trápit, kouřil tak nehorázně dobře, ale pomalu.

Začal mi sám od sebe přirážet do úst a já stačil jen dýchat nosem. Takže nemá rád provokování? Zaryl jsem mu nehty do stehen a on se mi udělal do úst. Konečně jsem se pořádně nadechl. Koutky úst mě pálily... Bylo to doopravdy hodně... Hodně drsné. Šťastně ho políbím a sám od sebe se mu opět začnu kroutit na klíně, při tom ho líbám a koušu jej do ucha. Povalí mě pod sebe a začne mi šeptat sprostá slova a narážky. Celý se chvěju. Líbí se mi to. Neskutečně moc.

"Ty můj kurevsky úžasnej králíků..." zavrčím, snažím se mu různě nadávat, ale nevím přesně jak, aby si to náhodou pak nevzal moc k srdci. "Kdo mě chce v sobě? Která kurvička touží po mém péru v prdeli?" snažím se, opravdu se snažím a vypadá to, že se mu to líbí. Kroutí se pode mnou a kňučí, přímo se mi vybízí. Sundám mu kalhotky a pak se ho přestanu dotýkat, jen mu držím ruce nad hlavou. "Řekni, že jsi můj, řekni a popros, králíčku, popros jako správná děvka." šepnu, ale s úsměvem se mu dívám do očí, aby věděl, že to tak nemyslím.

Upřímně se mnou takto nikdo ještě nemluvil. Roztouženě mu hledím do očí. „Prosím, Rossi. Moc prosím. " Pevně mi stiskne bradu a já se dokážu soustředit jen a jen na něj. „Pane?" kníknu a on mě kousne do rtu. „Moc to chci... "

"Správně." šeptnu, je to divné, ale nějak, nějak mě to naplňuje. "Řekni to, řekni, že jsi jen a pouze můj." zavrčím mu u ucha. Strčím do něj dva prsty naráz a on zasténá, opravdu nahlas. Měl by se tišit. Začnu ho tedy líbat a tvrdě do něj přirážím už třemi prsty.

Snaží se mě utišit, ale já... Nejde být potichu. Zvlášť když dělá tohle. Nohy se mi neovladatelně třesou a v zubech drtín svůj ret. Kalhotky se válejí na zemi a můj pohled na onu taštičku se spodním prádlem. Vlastně viděl jen to, co bylo nahoře. Což bylo tohle a normální kalhotky. Té dírky na zadku si nevšiml... Asi a o těch tangách neví. Ty tanga... Ty tanga budou to překvapení... Naprázdno otevřu pusu. „Omlouvám se. " Vydechnu a opět se začnu soustředit jen a jen na něj. Opět si mě tvrdě bere a já nemám sebemenší chvilku na oddych. Dál nahlas sténám a kňourám. Kdosi zabuší na stěnu a já se už neudržím. Nahlas zasténám Rossovo jméno a z vedlejšího pokoje jde slyšet Sofiin hlas. „Takže to ty s někým chrápeš, Rossi! Vždyť jsi teplej! Proč tam máš ženskou!? Ztište se! "

Přirážím do něj tvrdě až po kořen a nevnímám křik své sestry a možná i naschvál vykřiknu:"Bože, Brandone, ty seš tak úzkej!"
"To snad nemyslíte vážně! " ozve se vyděšeně a překvapeně najednou. Ještě zrychlím tempo a Brandonovo sténání jí dá jasnou odpověď. "Vy prasata jedna! Tak se aspoň ztište, jdete strašně slyšet!"

On, on jí to... Proč to udělal? Nemám šanci se jakkoliv ohradit. Myslel jsem, že to budeme tajit... Ale asi jen před jeho rodiči. Nebo já doopravdy nevím jak to myslel. Je to dobře nebo špatně, že to ví? S výdechem se udělám ale on stále přiráží, začíná to celkem dost bolet. Mé tělo je naprosto zruinované a vyčerpané. Jak mám teď zvládnout schůzku s jeho rodinou? Nebudu moct ani pořádně sedět. Konečně ze mě vyjde a stáhne si kondom. „Tohle je tvá premiéra s ochranou, že? " zasměju se a políbím ho.