Ross: psán tučně Hanka124
Brandon
"Kluci..." mrmlu, ale oni toho nenechají. "Ale Rossi, copak ty mu tak lehko věříš?" vyjekne Ben. "Ona si všechno vymyslela, " bráním svého přítele. "Ale prosím tě, určitě si nevymyslela všechno, byla těhotná, ne blbá." dodá David. Počkat, já jim vlastně neřekl pravdu. "No, ona nebyla těhotná. Všechno si to vymyslela, " špitnu. "Cože?!"
"Ale vždyť jsi říkal, že se se rozhodla žít se svým novým přítelem v Brazílii!" spustí oba naráz. "Lhal jsem? Nechtěl jsem na to myslet." Nechci to rozebírat, proto jsem jim to neřekl. "Prostě, Brandon je nevinný a všichni jsme mu moc ublížili, takže se omluvte, já už to mám za sebou, " zvednu se od stolu a jdu na balkón nadýchat se čerstvého vzduchu.Nedívám se na ně. Oba na mě mají tunu otázek a já se dál rýpu v jídle. „Není, co říct. Sof si všechno vymýšlela, nebyla těhotná, jen Rosse využívala a já spal s kým jsem mohl. " Ben už se nadechoval, že něco řekene, ale já ho zarazil. „Neskončil jsem. Spal jsem s jinými, ale tehdy jsem s Rossem nebyl. Myslel jsem si, že mi uvěří alespoň někdo, že bych jej nepodvedl, ale očividně ne." Sleduju Rosse zavřeného na balkóně. „Takže prosím. Chci jen, aby byl šťastný." Ve chvíli, kdy se Ross vrátil jsem nahodil veselý úsměv a zasmál jsem se.
Koukám z balkónu dolů a přemýšlím. Možná nebyl nejlepší nápad sem chodit. Ale co, už jsme tu a oni si zaslouží znát pravdu a třeba je to donutí se netrefovat tak do Brandona, vadí mi to. A ona? O ní se nechci bavit, už ji nechci vidět a ani o ní slyšet. Snažím se dýchat a uklidnit se výhledem na město. Pak se vrátím dovnitř a vše vypadá v pořádku. Škoda, že to tak jen vypadá, na to, aby bylo jsou všichni až moc napjatí. Falešně se usmívají. "S Brandonem jsme sem nepřišli, abychom se hádali nebo vzpomínali, chtěl se udobřit, ani nevíte, jak moc se na vás těšil! Takže je mi jedno, že jsme ve vašem domě, ale vy se prostě budete chovat slušně!" zahřmím až sebou Ben vyděšeně škubne. "Co kdybyste Brandonovi povyprávěli, jak jste se za tu dobu měli a jak jste začali tancovat, " pobídnu je, vím, jak se tím rádi chlubí.
Kárá je jako nespokojená matka. Kupodivu ale nic nenamítali, naopak začal dlouhý a nudný rozhovor... Nebo spíš jejich monolog. Snažil jsem se poslouchat, ale pořádně to nešlo. Když dovyprávěli, Ross se tvářil spokojeně a já se slabě usmíval. „Jsem rád, že se vám tak dařilo. Celkově se nám dařilo asi všem. " Dlouhou dobu je trapné ticho, z kterého mě osvobodí až opět telefon. „Co se děje? Děláš si srandu? Kdy? Mám tam přijet? " pomalu se zvedám od stolu. „Dobře, hned jsem tam. " Položím to a omluvně se usměju. „Budu muset do práce, moc se omlouvám."
"Doprovodím tě, " zvednu se rychle taky. Oba se rozloučíme a já mám pocit, že se ti dva hned po našem odchodu na sebe vrhli. "Co se děje? Nějaké problémy z tou restaurací? S tím kinem už počítat nemám, co?" má vážný výraz a já doufám, že je všechno v pořádku, nechci, aby ho cokoli trápilo. "Kdybych mohl s čímkoliv pomoct, jen řekni." musím být strašně otravnej, nebo to přijde jen mně? Nasedne do auta, které pro něj přijelo, a pošle mi vzdušnou pusu. "Tak třeba zítra?" špitnu, když mi auto s přítelem mizí ze zorného pole.
Jsem naprosto vynervovaný a naštvaný sám na sebe. Měl jsem být celý den s Rossem.V práci se stala menší nehoda, která si vyžaduje moji přítomnost. Vlastně se mě pokusili okrást. Kompletně o vše. Zfalšované papíry... Všechno by šlo do hajzlu a já, kdyby na to Josh nepřišel, tak bych byl v hajzlu. Kupodivu to proběhlo celkem rychle. Policie mě vyzpovídala a já prakticky mohl po pár záležitostech jít. Zamířil jsem rovnou k Rossovi. Křečovitě jsem držel kliku, když jsem z jeho ložnice slyšel vzdychání. S hlubokým nádechem jsem se vypravil dovnitř a zůstal jsem stát oněměle mezi dveřmi. Pak jsem se rozesmál a přilezl jsem k Rossovi na postel. On byl celý rudý a snažil se nějak zakrýt a schovat počítač s pornem. „Rossi, "dál se směju a políbím ho. Při tom nahmatám jeho tvrdou chloubu. Znovu se zadívám na video a zjistím, že jeden z těch chlapů je mi celkem podobný. „Nechci, aby sis honil nad jinýma," vydechnu a zapumpuju rukou na jeho chloubě. „Jsi můj. " Políbím ho a sladce se usměju.
ČTEŠ
Už nejsem dítě!
Short StoryNarodili jsme se k tomu, abychom milovali a byli milováni. Láska se neptá... Kolik? Proč? Jak? Láska nemá žádné vysvětlení. Milujeme a nenávidíme se zároveň. Milujeme, protože bez té osoby nedokážeme být a zároveň nenávidíme, protože nás ta osoba př...