Už nejsem dítě!

39. Kapitola

Ross:  psán tučně Hanka124

Brandon

Znovu jej políbím. „Jsi roztomilý," pohladím jej po tváři a on se začervená. Společně se vydáme domů a cestou se každou chvíli zastavujeme a líbáme se. U dveří od bytu už jsem celý zadýchaný a mé rty jsou opuchlé. Nalačí mě na dveře. Bundu i košili mám rozeplou a poslepu pozadu odemykám. „Rossi. "

"Brandone..." takhle nadržení jsme snad ještě nebyli. Chci ho, chci se ho dotýkat na holé kůži, chci ho cítit, tělo na tělo. Políbit každý kousíček jeho těla. Chci ho donutit vzdychat mé jméno a přivést ho do eufórie. Zámek konečně povolí a my vpadneme do bytu. Vysadím si ho na sebe, on mi obmotá nohy kolem pasu a já ho chytnu za zadek. Ten dokonalý zadeček.

Prohmatává mi zadek a já slastně kňourám. „Rossi, Rossi, mám překvapení. " V rychlosti jsme ze sebe strhali oblečení. Začal mi hladit rozkrok a přímo se s ním mazlit. „Nedělej tak divné věci," vydechnu sténavě a on se jen zasměje. Sjede mi na zadní stranu zadečku a zarazí se. Otočím se k němu zády a opřu se i stěnu. „Notak šup," zasměju se.

"Co to?" vydechnu, když přede mnou začne kroutit prdelkou s kalhotkami, které mají díru přímo na jeho dírce. Zůstanu na něj s úžasem hledět. Můžu do něj rovnou zasunout a ani si nemusí sundat kalhotky. Kouzelné. Kleknu si a začnu si ho jazykem připravovat. Líbí se mi, jak se celý chvěje, jak se ta dírka malinko rozevírá a svírá.

„Ro... Ah... Rossi. " Slastně vzdychám a víc se mu podbízím. Jsem jak levná coura. Jeho levná coura. „Už, už ho tam strč." Vyhrknu rychle a křečovitě zatnu ruce v pěst. „Zlato...! " začne se o mě otírat a já se můžu zbláznit. „Notak!"

Nemůžu se dočkat, až budu v něm. Už teď slyším, jak sténa, rajská hudba. Miluju to. Začnu do něj mučivě pomalu vnikat a rukama mu zabráním proti mně přirazit. "Nebuď nedočkavý, " mlasknu mu do ouška, a když to nejmíň čeká tak do něj prudce přirazím, až to s ním cukne.

Bolestně kňuknu, ale na to spokojeně vydechnu. Ta plnost... Je to dokonalé. Z úst se mi začnou drát steny. Zoufale se opírám o stěnu. Naše kůže o sebe pleskají a rty jsou nalepené na sobě. Cítím, že brzo budu. Tělo se celé třese a on ještě zrychloval. „Ross... " rozezvoní se telefon. Znovu zasténám. Je to jeho telefon.

Když se rozezvoní můj telefon, tak začnu přirážet ještě rychleji a prudčeji. Ten telefon počká, počká zvlášť po dnešku. Užívám si to, to, jak jsme si blízko, to, jak se kolem mě svírá v milostné křeči a to, jak se tváří při orgasmu. Při tom všem se prostě nejde taky neudělat.

Svalím se na zem. Noha mě už neudržela a mé tělo už taky nespolupracovalo. Vyčerpaně jsem hleděl do Rossova obličeje. „Sundej mi je, " kňournu a on okamžitě poslechne. Udělal jsem se do kalhotek, už tak to bylo mučivé, jak svíraly můj tvrdý penis. Teď mi ani nevadí, že nepoužil kondom. Nějak. Momentálně se mi to líbí. Jsem jen jeho. Konečně přijme hovor a já se posadím.

Rozdýchávám orgasmus a koutkem oka nenápadně sleduju, jak z Brandona vytékám, jak má rudé tváře a spokojený úsměv na rtech. "Haló?... Sof?...Tati?.... I Nick?... Tolik míst tu ani nemáme... Ne, a ani se nám nikdo nebude cpát do naší postele...zkus restauraci Carpe diem, měl by to být i hotel, je jen blok od nás... Ne, vaří tam hezky... Jaké ale, přece bych vás neposílal někam, kde se mi nelíbilo...No dobře... Ne, nemluv o tom Sof, vždyť táta žije... Jak jako, že i tak to mám zařídit?!... Ale Sof, já na tebe nechtěl křičet... Nic neslibuju, zítra se domluvíme... Už nebreč, sestřičko, a pozdravuj tátu a Nicka... Ne, ne, já jen..." měl hezký večer. Dobrá nálada je ten tam. Jsem bezcitný kretén, který se nechce postarat o svou rodinu a ani pro ni nebrečí? Ale já brečel, brečel jsem hodně... Ale pro Sof... Sof to nestačí...