Už nejsem dítě!

18. Kapitola

Zdravím! Dnes pro vás mám skvělou zprávu. Má úžasná spoluautorka má dnes narozeniny, čímž jí ještě jednou přeju všechno nejlepší. Závěrem, přála si, aby dnes vyšly dvě kapitoly, takže večer očekávejte další díl. 🎂🎂🎂

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

Je tak roztomilý... "Dobře, co chceš teda dělat? Kdyby jsi neměl bolavou nožku, tak bych tě vzal na procházku, na večeři, oběd nebo jen tak do kina. Ale co můžeme dělat doma?" mám náhle tolik energie, že to snad není možný. "A ne, pít nebudeme, myslím, že toho bylo poslední dobou dost." řeknu vážně, ale usmívám se. Už se nesnažím se mu dostat pod tričko. Pouze si ho držím u sebe a užívám di to, že ho můžu beztrestně objímat.

„Nevím, co bys... Teda asi tuším, co bys chtěl dělat. " Zmlknu a pobaveně sleduju jeho rudou tvář. Chytím ho za tvářičku a zatahám za ni. „Jsi ták roztomilý." Zavrčí a já mu dám pusinku na bradu. Zasměju se. Tohle je příjemné.„Jak vlastně... Na té svatbě. Chceš to oznámit svý rodině nebo tak? " Jen sklopil hlavu a změnil téma. „Moje rodina? Co s mojí rodinou? " Napnu se. „No... S matkou se nestýkám a otec cestuje po světě. Sem tam si zavoláme. "

Sakra, proč mě nutí se červenat... "No, chtěl bych jim to říct, ale nevím... Co tvá rodina?" změním téma a podívám se do země. "To mě mrzí, jak si myslíš, že budou brát tvou novou orientaci?" zeptám se strachem v hlase. Nechci, aby měl kvůli mě problémy. "Víš, mám strach... Mám strach, že, že, že ti teď někdo kvůli mně ublíží."

„Jak jsem řekl, s matkou se nestýkám a s tátou nebude problém. Poté, co se tak krutě zklamal v ženách si našel dlouholetého partnera. " Zasměju se při vzpomínce, kdy mi představil svého přítele. „Vlastně cestují spolu, ale nějak tento měsíc... No vidíš! Můžu tě jim, jak tento měsíc dorazí, představit." Pohladím ho po tváři a lehounce ho políbím na špičku nosu.

"To by bylo skvělé. Škoda, že má rodina také není tak tolerantní, jak ta tvoje." povzdechnu si. Opřu se čelem o to jeho. Nějak mě bolí hlava, opravdu bych měl začít zase normálně jíst, jinak to mé tělo zase nezvládne. "Tak víš co? Uděláme si oběd, zeptal bych se tě, na co máš chuť, ale myslím, že se budeme muset řídit podle té prázdné lednice." usměju se a v náruči ho přenesu na linku, kde se spokojeně usadí.

Pohupuju nohama.„Nemusíš mě všude nosit. Nejsem invalida a navíc takhle ztloustnu. " Do pusy mi strčí jakési ovoce. „Budu tlustý kvůli tobě." Vměstná se mezi mé nohy a já ho zvědavě pozoruju. „Copak bys rád? " Pozvednu obočí a lehce se mi zrychlý dech. Natáhne se nad mou hlavu a vezme si jakousi věc, pak se smíchem ustoupí. Naštvaně nafouknu tváře. Zmetek. Tohle mu oplatím. Krutě. Bez milosti.

Vážně, vážně, vážně, je tak roztomilý. Jak se zlobí. "Ale prosím tě, nekaboň se nesluší ti to."usměju se a pošlu mu vzdušnou pusu. "Tak, podle obsahu lednice a okolí to vypadá na další rizoto nebo vaječnou placku. Co myslíš?" povzdechnu si. Mám rizota plné zuby, fuj.

Zoufale zanaříkám. „Mám lepší nápad. " Vyšplhám mu na záda a on mě odnese k telefonu. „Hodnej. A teď sleduj, jak vařím jídlo já." Objednám pizzu a spokojeně se usměju. „A pak můžem jít nakoupit. " Dodám a on mě povalí na gauč. Nechám se. Znovu se začneme dravě líbat a já mu k tomu nezapomenu strčit koleno do rozkroku a začít ho dráždit. Rozrušeně zasténal a já pokračoval. Má pomsta započla.