Už nejsem dítě!

54. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Už je to měsíc, co se v našem malém bytečku mačkame s těhotnou Sof. Pořád se s Brandonem hádají a mě to moc mrzí. Sof se hezky zakulacuje bříško a taky se víc usmívá, ale vždycky když zavedu řeč na něco ohledně jejího stěhování, začne jančit a křičet, že ji nemám rád. Ale já ji mám rád, a to moc. Brandonovi se to nelíbí, nedává nám žádný společný prostor a myslím, že je Brandon sexuálně flustrovaný. Za tu dobu mi zmizely i další prášky. Už týden jsem je neměl, protože se jim stydím říct, že jsem je znovu ztratil. Teď, teď sedím v limuzíně a jedu do vedlejšího města vyjednat si dobře placené místo. Doufám, že se ti dva doma nesežerou.

„Co to sakra děláš! " vykřiknu a vytrhnu jí láhev s alkoholem. „Jsi těhotná!" Jen se rozesměje a strčí do mě. „Ty ubožáku, "vyjekne na mě opilým hlasem a rozkašle se. Za ten měsíc jsem si uvědomil, že ji doopravdy nenávidím. Bez legrace. S Rossem jsem neměl jedinou volnou chvilku, nespíme spolu, nechodíme spolu nikam. A pokaždé, pokaždé, když na to upozorním nebo té krávě něco řeknu, tak se jí Ross zastane. Mě ne. Mě se nezastane. Poštvává ho proti mně a on to nevidí. Dokonce jsem jednou zaslechl, jak mu tvrdí, že ho podvádím. Tehdy jsem doopravdy vyletěl ale on zase... Ona to tak nemyslela, zlato... I tak mám ale pocit, že ty lži, co mu vykládá, že jim zčásti věří. A to mě znepokojuje ze všeho nejvíc.„Mysli alespoň na to dítě, ten alkohol mu škodí, "snažím se jí nějak domluvit, ale ona je naprosto mimo. „Jste fajt oba idioti!" z pod trička si vytáhne polštář a hodí ho po mně. Němě na ni zůstanu civět. Ječí po mně a já si ani neuvědomím, kdy po ní začnu řvát taky. „Jen počkej, až to řeknu Rossovi! Pak odsud hezky rychle vypadneš!" Zasmála se a prohrábla si vlasy. „Ale prosím tě. Komu uvěří? Milované těhotné, sestřičce. Nebo příteli, který ho podvádí, což mohu potvrdit svým svědectvím." To nemyslí vážně?

Mám to místo! Teď jim třem můžu zařídit krásný domov, kde si navzájem nebudeme překážet. Jedu limuzínou zase pomalu domů, když v tom mi přijdou dvě zprávy. 'Rossi! Přijeď domů, co nejrychleji, prosím, Brandon se asi zbláznil! Asi mě chce zabít! Zamkla jsem se v koupelně, prosím, přijeď, než se ke mně dostane!' píše Sof. Co že? Brandon? Že by jí chtěl ublížit? To přece ne... Ale i tak pokynu řidiči, aby přidal. 'Zlato, nic, co Sofie říká, není pravda! Lže ti broučku... Miluju tě, přijeď už domů <3 ' Co se to děje?

„Vrať mi sakra tu lampu! " celý zoufalý se jí snažím vytrhnout předmět z ruky, kterým si chce ublížit. Najednou začala ječet o pomoc a dveře se otevřely. „Co?" nedořekl jsem, protože mě někdo srazil k zemi. Chytil jsem se za pohmožděnou tvář. „Co to děláš, Rossi? " vyjekl jsem naštvaně a postavil jsem se. Sof se schovávala za Rosse a cosi mu šeptala do ucha. Byla jako had a Ross její oběť omámená jedem. „Není to, jak to vypadá! Věř mi!" chtělo se mi brečet. On si fakt myslí, že jsem jí chtěl ublížit? Bolelo to a zároveň to ve mně krmilo měsíc potlačovaný vztek a výčitky. „Vždyť ani není těhotná!" vyjedu na něj a chystám se dojít k Sof, ale on si mi stoupne do cesty. „Uhni, "zasyčím, ale on stojí, má slzy na krajíčku a nevěřícně se na mě dívá. Chystám se opět mluvit, ale Sof začne zase s tím, že jej podvádím. Nezvládám to. Je toho na mě moc. „Tady mám důkaz! Tohle tam ta holka nechala, když odcházela, asi už mu prostě pořádný, milující chlap nestačí, " strčí před Rossův nos podprsenku a já se ani nezmůžu na odpor. Jen se tiše dívám na Rosse a čekám. Tohle jí přece nemůže věřit.

Tečou mi slzy, to přece nemůže být pravda, Brandon takový prece není! Ale, ale ta ta podprsenka a Sof, chudák Sof. "Brandone..." sám má na tváři modřinu, jak se Sof bránila. On chtěl vážně ublížit mé sestřičce? "Je mi to líto, bráško." šeptne mi do ucha a drží se mé ruky."Jak jsi mohl?! Pil jsi? Nebo proč?" snažím se najít vysvětlení, ale nějak mi to přestává myslet a hlava se mi točí. "Půjdu nám sbalit. "špitne za mnou Sof, ale já ji nevnímám, koukám jen na naštvaného Brandona.