Už nejsem dítě!

56. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

„Tode, "vydechnu slastně a zaryju mu nehty do boků. „Sakra..." on hlasitě heká a líbá mě na ramena. S výdechem se udělám a on chvilku po mně. Vyjdu z něj a on si na mě po asi patnácti minutách sedne. „Výměna, "zazubí se a já unaveně zakňourám. I tak ale od sebe víc roztáhnu nohy a on mě začne připravovat. Střídáme se. Je to podle nálady. Asi jsem přeci jen radši dole, ale být uvnitř chlapa je skvělé, jen trochu víc namáhavé. Todovi střídání problém nedělá... Ross by se k tomu nikdy nerozhoupal. „Vnímej, "luskl mi Tod před očima a já sebou cuknul. „Promiň," zazmumlal jsem. Leželi jsme vedle sebe. Byl to dobrý sex, přímo skvělý, ale i tak mi chyběly Rossovi dotyky. Stále jsem nedokázal zapomenout. Stále jsem na něj musel myslet. Ničilo mě to. „Co práce? "zeptal jsem se a on se chápavě usmál. „Stala se nějaká velká akce policie. Dneska mám fotit hlavní účastníky a členy firmy. Šéfa a jeho asistenta hlavně." Protáhl se. „To mi připomíná, měl bych letět. " Začal se oblékat a já se převalil na břicho. „Zvládni to. " Zavolal jsem ještě a byl pryč. Postavil jsem se a pomalu jsem se vydal nakrmit Moua. Hned se do toho pustil. Chystal jsem se zvednout, zatmělo se mi před očima. Jen díky zachycení o stůl jsem nespadl na zem. Pomalu jsem to rozdýchával a rozmrkával. S výdechem jsem se po uklidnění vydal do práce. Ben dal výpověď, uklidňuju se tím, že to udělal kvůli škole a ne kvůli mně.

Přišla policie, našli mě tam sedět. Měli mnoho otázek, ale já na žádnou neznal odpověď. Prý toto není obyčejná firma, prý nějaká zástěrka pro obchod s drogama. Jel v tom Tomas i se Sarah. Jsou to podle poldu díleři a závisláci v jednom, prý je už dlouho sledovali. Měl jsem být jejich aliby nebo co a taky se ke mně chovali tak mile, protože byli furt sjetí. Skvělá zpráva. Jen mě využívali. A já si myslel... Ne, já jsem nemyslel. Jsem tak naivní, že se nikdy nepoučím. Sedím na lavici na policejní stanici a čekám. Říkali, že mě někdo vyfotí a pak mi někoho zavolají. Chudáci, myslí si, že jsem v šoku, proto nemluvím. Kdyby jen věděli, že už to pár měsíců trvá a že to Tomas se mě snažil rozmluvit.

Bylo mi špatně. Nevolnost se zhoršovala víc a víc mě celý den třeštila hlava. Nebyl jsem schopen ani obsluhovat jako normálně... Sice už nemohu obsluhovat tak jako dřív ale rád jsem na placu. Teď jsem byl ale zavřený v kanceláři, kde jsem asi i usnul. Probudil mě až Tod. „Co? " zableptal jsem zmateně. „Šel jsem s tím asistentem ještě na skleničku. Fajn kluk, jen... No. To je jedno. Ale je prej taky po rozchodu, prej ho přítel nechce už nikdy vidět." Zarazil se. Ty ale vypadáš strašně, "vydechl a podepřel mě. „Teď půjdeš do postele, asi máš teplotu."

Neobvinili mě, brali mě jako dítě. Copak tak vypadám? Jsem tak moc ubohý? S tím klukem, co mě fotil jsem musel jít na skleničku, i když jsem nechtěl. Okamžitě jsem v něm poznal nového přítele Brandona. Zase mi bylo do breku, ale on nebyl k odehnání. Chudák, myslel si, že jsem němý. Celou dobu mluvil on. Mluvil o Brandonovi, o tom, jak je s ním šťastný a jak se jim vše vede. Že Brandon získal kavárnu a skvěle ji zrenovoval. Ze mě vytáhl jen to, že jsem po rozchodu a s těma drogama jsem nic neměl. No jo, co víc, když odpovídám jen kýváním hlavou. Potom, co odešel, rozhodl jsem se. Přetrhám všechno, co mě tu drží, drží a připomíná minulost. Přestěhuju se a začnu od znovu. Už žádný pláč, už nikdy. Už nikomu nedovolím, aby mě dostal na kolena. Brandon už se dávno posunul dál, teď jsem na řadě já .
.
.
.
„To je úžasný, "usměju se na Toda a obejmu ho. „Ale víš, co to znamená?" zamumlá nejistě a já si hraně přikryju pusu. On se zarazí, ale já se pak rozesměju. „Samozřejmě s tebou nebudu spát, když máš kluka, proboha! " směju se. „Ale kamarádi zůstanem, že jo?" přikývne a obejme mě. „Stejně nechápu tu věc, že jsi mě nechtěl nikdy líbat. " Pokrčím rameny a on si povzdychne. „Taky by sis měl budovat vztah." Jen zavrtím hlavou. „Já nemůžu. Pořád... Víš jaký to je mít zlomenný srdce od někoho, kdo ti tvrdil, že tě vždycky miloval? " Zamrkám očima a zaženu slzy. „Pořád to zkurveně moc bolí... Eh, musím do práce! " vyjeknu a nechám Toda Todem.