Už nejsem dítě!

27. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

Ach jo, proč se s nimi musel dohádat ještě před příjezdem na hotel? Pořád mi volá, pořád mě kontroluje. Nějak jsem se dostal k té věži na fotce. Je divná, na toto se sem lidé chodí dívat. Rozhlížím se okolo a s telefonem v ruce vidím osobu podobnou Brandonovi, jak mizí v jakési uličce. V telefoně nic neslyším, tak se raději jdu podívat, jestli je to vážně on. Zdálo se mi to, nebo měl natržené obočí? 

Zmateně jsem hleděl na starého vousatého chlapa. Začal na mě drmolit francouzky a já se mu po pár minutách... No dobře. Utekl jsem. Telefon jsem ze země naštěstí vzít stihl. Při mém zbrklém útěku jsem se srazil s jakousi osobou. Spolu s kufry jsem spadl na zem. Začal jsem rychle drmolit francouzky omluvy, ale vyrušil mě Rossův hlas. Chvíli jsem na něj koukal, ale nakonec jsem to nevydržel. Políbil jsem ho a následně jsem mu dal pořádnou facku. „Ty idiote! Udělej to ještě jednou a vykastruju tě! " začal zkoumat mé obočí a já ho odstrčil. „Najdeme si nějaký hezký hotel... Tedy. Já si najdu hezký hotel. Ty pojedeš za svou sestrou a užiješ si s ní svatbu." Přenesl jsem váhu na zraněnou nohu a bolestí jsem zkřivil obličej. Dneska dostala fakt zabrat.

Chytím ho do náruče. Je to on. "Brandone...Ne, já chci zůstat s tebou, ona mě tam chtěla jen pro to, že bys přišel se mnou, mě samotného tam chtít nebude. Slyšel jsi ji." šeptám a přenesu ho na lavičku stojící opodál. "Ani se nehni, dojdu nám pro ty kufry."

Jen ho s povzdechem sleduju. „Ale ona tě tam chce... Jen když tam jsem já, tak se chová jako kráva. Když tam nebudu... Tak se domluvíme. Ztrávíš s ní den a když se k tobě bude chovat hnusně, nebudu tě do ničeho nutit... Ale jestli to bude v pohodě, tak na tu svatbu půjdeš. Stačí jen obřad. " Lehce ho políbím na rty. „Miluju tě... Tak to udělej alespoň pro mě...a jestli to uděláš, tak ti pak na hotelu něco... Něco za odměnu předvedu, ale až po tom stráveném dnu s ní."

Dotáhnu kufry k lavičce a sednu si k němu. "Ale já tam nechci, jsem tam jen na obtíž, vůbec by jim nevadilo, kdybych tam nepřišel, navíc, ty tam musíš, jsi svědek." špitnu a on začne nadávat. "Promiň, všechno je to kvůli mně. Sof má pravdu, " povzdechnu si a malinko se k Brandnovi přitulím. "Navíc, kdy před obřadem s ní mám trávit čas, když bude rozlučka a ona bude i mimo rozlučku pořád obklopována holkama."

„Tak... Pozveš ji na oběd a tam... Víš co? Zavolám jí a nějak. Za svědka jí ani jít už nemůžu. " Zasměju se nervózně. „No já. Řekl jsem jí, že je pokrytecká mrcha, kráva a já nevím co." On na mě dál vyjeveně hledí a já se nervózně zazubím. „Zavolej jí prosím ty a nějak. Nechci s ní... Promiň. " Dám si hlavu na jeho klín. „Běžel si po Paříži s erekcí. " Zasměju se, když začne vytáčet její číslo. „Ale už jí nemáš, slehla nebo sis udělal dobře za popelnicemi? "Nosem se otřu o jeho rozkrok. „Mám strašnou chuť ti vykouřit." Zachrčím a odtáhnu se. „Takže si pospěš. "

Nechci jí volat, nechci jí vidět, nechci jít na tu pitomou svatbu. "Ahoj Sof...ne, samozřejmě, že se na tebe nezlobím...ano, Brandon sedí tady u mě... Nechce se mu, máš si sehnat jiného svědka... Jak jako, že mu odpouštíš?...Když myslíš... Vyřídím mu to... Ne, neboj, Nick se mi opravdu nelíbí... Sakra Sof... Jestli tam chceš jen Brandona, stačí říct... Nemusíš kolem toho chodit, jak kolem horké kaše... Díky, čau." nemám teď náladu s ní vést delší rozhovor. "Prý máme jít od tý velký věže dva bloky na východ, ulicí plnou pekáren, na konci je pak ten hotel." pohladím ho po vlasech a zakňučím.